Kašubové

západoslovanský národ usídlený v Polsku

Kašubové (kašubsky Kaszëbi, polsky Kaszubi, německy Kaschuben) jsou západoslovanský národ (podle Poláků západoslovanská etnická skupina), která se odvozuje od Pomořanů osídlivších Gdaňské Pomoří i východní část Západního Pomoří. Dělí se na větší množství etnografických podskupin, které se liší kulturně i jazykově (seznam polských – kašubských pojmenování těchto podskupin: Bylacy – Bëlôcë, Gachy – Gôchë, Józcy – Józcë, lub Mucnicy – Mùcnicë, Krubanie – Krëbane, Lesacy – Lesôcë, Morzanie – Mòrzanie, Rybaki – Rëbôcë, ZaboracyZabòrôcë).

Kašubové
Kaszëbi
Populace
500 000 (2002),[1] z toho 233 000[2] jako národnost (2011)
Jazyk(y)
kašubština
Náboženství
většina katolictví, menšina luteránství
Příbuzné národy
Pomořanští Slovinci, Lužičtí Srbové, Poláci

Vnímání Kašubů

editovat

V polské společnosti převládá vnímání Kašubů jakožto etnické podskupiny polského národa. Toto rozdělení značně komplikuje také definici celé skupiny Kašubů – podle sčítání lidu z roku 2002 se přihlásilo ke kašubské národnosti asi 5100 obyvatel (polská vláda tuto národnost neuznala a vyškrtla ji z oficiálních výsledků, podobně jako národnost slezskou). Většina Kašubů ovšem deklaruje sama sebe jako obyvatele národnosti polské a etnické příslušnosti kašubské, přičemž počet etnických Kašubů se odhaduje na 500 000. Kašubštinu z nich aktivně používá ovšem pouze asi 50 000 osob, asi 5 % Kašubů pak používá jako rodný jazyk němčinu. Průzkum provedený v letech 1986–1989 zjistil, že v Kašubsku bydlí 368 000 Kašubů a 119 000 Polokašubů.[3]

 
Kašubsko, historické území Kašubů

Většina Kašubů žije v Kašubsku, malá část je rozptýlena po Polsku, významné diaspory existují v Německu, Kanadě a Spojených státech amerických.

Historie Kašubů

editovat

První známý výskyt pojmenování Kašubové v historických dokumentech pochází z 19. března 1238: v dokumentu papeže Řehoře IX. je zápodomořský kníže titulován jako duce Cassubie (kníže Kašubů). Na památku toho se v Pomoří řadu let slaví na 19. března Den jednoty Kašubů (Dzień Jedności Kaszubów). Barnim III. Veliký (1320-1368) oficiálně používal titul kníže Kašubů. V roce 1906 byl we Wdzydze Kiszewskie. Jeho tvůrci byli Izydor a Teodorę Gulgowští.

Vývoj Kašubů a jejich kultury byl značně ovlivněn tím, že se nacházeli v pohraniční oblasti, o kterou spolu po staletí zápasilo Polsko se Svatou říší římskou (resp. později Pruskem a Německem). Kašubské teritorium bylo v průběhu historie různě děleno, či obsazováno nebo dobýváno dotčenými státy, řada Kašubů ztrácela svoji kulturní identitu a podléhala germanizaci, či polonizaci, z části přirozené, části vynucené. Mnoho polských, pruských i německých vojevůdců mělo kašubské předky – řada z nich se ale ke svému původu nehlásila.

Kašubské národní hnutí má dlouholetou tradici, byť nenáleží k hlavnímu proudu Kašubsko-pomořského hnutí. Za slovanský národ odlišný od polského považoval Kašuby např. Florian Ceynowa, tuto myšlenku po něm převzali tzv. Zrzeszeńcy, kteří byli pro tyto své postoje perzekvováni ze strany komunistických úřadů. Ty je obviňovaly ze separatistických tendencí, šlo však o prefabrikovaná obvinění – kašubské národní hnutí nikdy neusilovalo o odtržení Kašubska od Polska, šlo mu jen o rozvoj kašubštiny a uchovávání tradic jejich národa.

Známí Kašubové

editovat
 
Dívka v kašubském národním kroji, národní sjezd Kašubů Łeba (2005).
 
Kašubská výšivka
 
Sjezd Kašubů, Łeba (2005)

Významní badatelé zabývající se Kašuby

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaszubi na polské Wikipedii.

  1. http://www.ies.ee/iesp/grabowska.pdf
  2. Przynależność narodowo-etniczna ludności – wyniki spisu ludności i mieszkań 2011
  3. MORDAWSKI, Jan (red.): Historia, geografia, język i piśmiennictwo Kaszubów. Gdańsk 1999, str. 104. Polokašubem se myslí člověk, jehož jeden rodič je rodilým Kašubem.
  4. Duchovní správa | Římskokatolická farnost FULNEK. www.farnostfulnek.cz [online]. [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-20. 
  5. IVO, Bártík. Vítejte v pomořanech. Země světa. 6.5.2024, roč. 23, čís. 5, s. 2–7. Dostupné online. 

Související články

editovat

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat