Pitirim Sorokin

rusko-americký sociolog a teoretik kultury

Pitirim Aleksandrovič Sorokin (rusky Питирим Александрович Сорокин; 23. lednajul./ 4. února 1889greg., Turja11. února 1968, Winchester) byl komi-rusko-americký sociolog a teoretik kultury. Jako akademický a politický aktivista v Rusku emigroval do Spojených států v roce 1923. Na Harvardově univerzitě založil katedru sociologie. Stejně jako C. W. Mills byl hlasitým odpůrcem Parsonsovy teorie. Sorokin je také znám pro své příspěvky k sociální cyklické teorii.

Pitirim Sorokin
Pitirim Sorokin (1917)
Pitirim Sorokin (1917)
Narození23. lednajul. / 4. února 1889greg.
Turja
Úmrtí10. února 1968 (ve věku 79 let)
Winchester
Povolánísociolog, filozof, vysokoškolský učitel, politik a spisovatel
Alma materPetrohradská státní univerzita
Tématasociologie, kriminologie, etnografie, politická filozofie, filozofie kultury a kulturní antropologie
Oceněníčestný doktor Národní autonomní univerzity v Mexiku (1951)
DětiPeter Sorokin
Sergei Sorokin
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Pitrim Sorokin se narodil ve skromných podmínkách na severoruském venkově v obci Turja (dnešní Komijská republika). Otcem byl Aleksander Sorokin a matkou Pelageja Vasiljevna Sorokinová. Elena Petrovna, rozená Baratynskaja se stala jeho manželkou.

Studoval univerzitu v Petrohradě a učil se sociologii. Sorokin byl třikrát uvězněn carským režimem ruského impéria a během ruské revoluce byl členem ruské prozatímní vlády[zdroj⁠?!]. Po říjnové revoluci se zabýval antibolševickými aktivitami, a proto byl vítěznou bolševickou vládou odsouzen k smrti; později byl tento trest zmírněn pouze na vyhoštění. Přechodnou dobu tehdy žil jako emigrant v Horních Černošicích u Prahy, kde byl podporován prezidentem Masarykem a dalšími českými politiky, jimž vzdává dík v úvodu své Sociologie revoluce, kterou začal psát již v Československu a již vydal jako první vědeckou publikaci v době, kdy působil na Minnesotské univerzitě. V roce 1930 přijal Sorokin americké státní občanství a začal působit na Harvardu, kde založil katedru sociologie. Mezi jeho žáky patřili např. Robert King Merton nebo Kingsley Davis.

 
Pitirim Sorokin
  • v Sociologii revoluce přirovnal společnost ke kyvadlu, kde na konci kmitu dochází k velké změně světového systému;
  • v díle Social Mobility podává rozbor sociálních vrstev a přechodů mezi nimi;
  • v díle Sociologické teorie přítomnosti analyzuje současné sociologické směry s důrazem na práce monografické a experimentální.
  • V díle Válka a militarizace společnosti (1922) popisuje příčiny a důsledky války z hlediska sociologie, analyzuje vliv války na sociální procesy ve společnosti. Kriticky popisuje negativní vliv centralizace a neomezenou moc vlády za období války. Podle Pitirima Sorokina takové totalitní uspořádání vede k absolutní nesvobodě národa. Uvádí pojem „válečně-socialistická společnost“:

    «Válečně-socialistická společnost je společnost, kde vládní systém a jeho agenti regulují a normují chování a vzájemné vztahy občanů: jejich činnost, oblečení, byt, přesvědčení, počet dětí apod.»[1]

  • Dílo Krise našeho věku (1948)[2] je krátkým obecným vyložením hlavního díla Pitirima Sorokina Social Mobility (1941)[3]. Pitirim Sorokin analyzuje význam válek ve světové historie, vliv válek na rozvoj různých společností: řecká historie, římská historie, a historie západních států od pátého století. Pitirim Sorokin popisuje světovou historii jako historii válek.
  • Další díly: Dlouhá cesta (anglicky A long Journey, 1992)[4], Sociologické nauky přítomnosti (1936)[5].

V posledních letech přešel Sorokin k obsáhlejšímu studiu celé kultury a pokusil se o užití nové metody tzv. logické a do smyslu vnikající. Chápe civilizaci jako určitou premisu logicky sledovanou ve všech nebo ve většině svých institucí. Podle toho, zda převládá v kultuře rozmanitost, individualismus a změna nebo náboženství, nehybnost a kolektivní duch, rozeznává tzv. sensitivní (dříve sensativní) nebo ideovou kulturu. Dnes jsme podle Sorokina na sklonku obdoby kultury sensitivní, ovládající posledních 500 let a brzy nastoupí kultura ideová. Sorokin působil značně i na mladší českou sociologii.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pitirim Sorokin na anglické Wikipedii a Pitirim Alexandrovič Sorokin na slovenské Wikipedii.

  1. СОРОКИН, Питирим. Война и милитаризация общества. [s.l.]: Артельное дело, 1922. 
  2. SOROKIN, PITIRIM. Krise našeho věku. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, 1948. 289 s. 
  3. SOROKIN, PITIRIM. Social mobility. New York: Harper & Brothers, 1927. Dostupné online. 
  4. SOROKIN, PITIRIM. A Long Jorney. New Haven, Connecticut: College and University Press, 1963. Dostupné online. 
  5. SOROKIN, PITIRIM. Sociologické nauky přítomnosti. Praha: Jan Laichter, 1936. 714 s. 

Literatura

editovat
  • VEČEŘA, M., URBANOVÁ, M. : Sociologie práva v textech (2. vyd.), Brno, Masarykova univerzita, 2003, 154 s. – ISBN 80-210-3251-0 (brož.)
  • СОРОКИН, П.: Война и милитаризация общества, Москва, Артельное дело, 1922, No 1-4 (21-28), январь-февраль, с. 3-10.
  • SOROKIN, P.: Krise našeho věku, Praha, Tiskařské a vydavatelské družstvo československého obchodnictva, 1948, 289 s.
  • Sorokin, P.: A Long Jorney, College and University Press, 1963.
  • SOROKIN, P.: Sociologické nauky přítomnosti, Praha, Jan Laichter, 1936, 714 s.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat