Přeskočit na obsah

Natan Jelin-Mor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Natan Jelin-Mor
נתן ילין-מור
Stranická příslušnost
ČlenstvíKandidátka bojovníků

Narození1913
Ruské impérium Hrodna, Ruské impérium
(nyní Bělorusko)
Úmrtí19. února 1980
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbeníhřbitov ha-Darom
Profesepolitik
CommonsNathan Yellin-Mor
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Natan Jelin-Mor (hebrejsky: נתן ילין-מור‎, rodným jménem Natan Friedman-Jelin; 191319. února 1980) byl revizionistický sionistický aktivista, vůdce Lechi a izraelský politik. Jako již starší se stal radikálním pacifistou, který podporoval jednání s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) a významné územní ústupky v rámci izraelsko-palestinského konfliktu.

Narodil se v Grodně v carském Rusku (dnes Bělorusko). Studoval inženýrství na Varšavské polytechnice. Ještě v Polsku se angažoval v hnutích Betar a Irgun. V letech 1938 až 1939 byl, společně s Avrahamem Sternem, spoluredaktor polských novin Irgunu s názvem Di Tat (doslova „Stát“).[1]

Spolu se Sternem tajně imigrovali do mandátní Palestiny a stali se členy židovské polovojenské organizace Lechi (známé též jako Sternův gang). V prosinci 1941 se pokusil vycestovat do Turecka k jednání s nacistickými představiteli o masovém propuštění Židů z východní Evropy, výměnou za spolupráci Lechi při boji proti Spojenému království. Jeho mise však byla přerušena, když byl uvězněn v Sýrii. Po repatriaci byl dán Brity do vazby v Latrunu, kde se mu s dalšími 19 druhy podařilo vykopat 70metrový tunel, kudy 1. listopadu 1943 uprchli.[2] Po Sternově smrti se stal členem nejužšího vedení Lechi (triumvirátu), společně s Jisra'elem Eldadem, šéfem propagandy, a Jicchakem Šamirem, šéfem operací.[1]. Jelin-Mor se staral o politické zájmy Lechi.

Natan Jelin-Mor (uprostřed) a Matitjahu Šmuelivic před věznicí v Akku po propuštění v roce 1949

Byl jedním ze strůjců atentátu na lorda Moyna. Boj proti Britům spatřoval v mezinárodním měřítku a vyslovil se pro spolupráci s jinými antikolonialistickými skupinami, včetně palestinských a arabských skupin. Po masakru Dejr Jásin osobně konfrontoval Eldada.[3]

V roce 1948 vytvořil Kandidátku bojovníků a byl zvolen do izraelského parlamentu (Knesetu), kde byl členem komise pro vnitřní vztahy. V roce 1949 byl souzen a odsouzen za vraždu emisara OSN Folke Bernadotta ze září 1948, ale byl propuštěn poté, co jeho strana uspěla v parlamentních volbách.[3]

V roce 1949 odsoudil dělení Palestiny jako „handlování s územím domoviny“ a byl rovněž odpůrcem palestinského práva návratu.[4] Později prodělal přerod z pravicového politika na levicového[pozn 1] v souvislosti s prosovětským postojem některých radikálů z Lechi ve 40. letech, obhajováním prosovětské zahraniční politiky. Rovněž tak otočil list ve vztahu k palestinským Arabům a věnoval mnoho úsilí na usmíření s palestinskými Araby a jednáním s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP).[3][5] V roce 1956 pomáhal založit skupinu Semitic Action, jejíž časopis redigoval.

  • JELIN-MOR, Natan. Fighters for the Freedom of Israel – Personalities, Ideas, and Adventures. Jeruzalém: Shiḳmonah, 1974. (hebrejsky) 
  • JELIN-MOR, Natan. The ere years. Tel Aviv: Kineret, 1990. ISBN 9789652862372. (hebrejsky) 
  1. V Izraeli se označení pravice a levice nevztahuje na ekonomický význam těchto slov (jako například v Evropě), ale týká se postoje vůči palestinským Arabům a izraelsko-palestinskému konfliktu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nathan Yellin-Mor na anglické Wikipedii.

  1. a b DAVES, Bryan. Natan Yellin-Mor [online]. Answers.com [cit. 2008-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. BEN JEHUDA, Nachman. Political Assassinations by Jews: A Rhetorical Device for Justice. New York: State University of New York Press, 1993. Dostupné online. ISBN 978-0791411667. S. 96. (anglicky) 
  3. a b c SHINDLER, Colin. The Land Beyond Promise: Israel, Likud and the Zionist Dream. [s.l.]: I.B.Tauris, 2001. Dostupné online. ISBN 186064774X. S. 182–183. (anglicky) 
  4. SHAVIT, Jacob. The New Hebrew Nation: A Study in Israeli Heresy and Fantasy. [s.l.]: Routledge, 1987. S. 148. (anglicky) 
  5. ABOUREZK, James. Name That Terrorist [online]. Counterpunch, 2008-06-06 [cit. 2009-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-08. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]