Přeskočit na obsah

Presbytis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHulman
alternativní popis obrázku chybí
Hulman mitrový (Presbytis femoralis)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádHaplorhini
Infrařádopice (Simiiformes)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleďhulmani (Colobinae)
Rodhulman (Presbytis)
Eschscholtz, 1821
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Presbytis (česky hulman, toto jméno je však používáno pro větší množství rodů) je rod opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae). V české literatuře se někdy označují jako menší hulmani.[1]

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje celkem jedenáct druhů:[2]

Počet hodnocených druhů je nicméně v rámci jednotlivých systémů nestálý, a to na základě tendence určité populace/poddruhy buďto osamostatňovat („splitting“), anebo naopak klasifikovat v rámci jednoho druhu („lumping“). Například v případě hulmana mentavejského (P. potenziani) ze stejnojmenného souostroví se lze setkat se systémem, kdy je dělen do poddruhů P. p. siberu z ostrova Siberut a P. p. potenziani z ostrovů Sipora, Severní Pagai a Jižní Pagai; anebo se systémem, v němž jsou oba tyto poddruhy povýšeny na samostatné druhy.[3][4]

Situaci komplikuje fakt, že rod Presbytis je jedním z nejdiverzifikovanějších rodů starosvětských primátů a popsáno bylo více než 50 rozličných barevných variant. Evoluce asijských hulmanů byla ovlivňována dramatickými geologickými a klimatickými změnami v regionu Sundalandu během posledních milionů let. Studie mitochondriálního genomu z roku 2011 předpokládá, že rod prošel dvěma evolučními radiacemi, první v pozdním miocénu a druhou v raném až středním pleistocénu. Dobu divergence mezi rody Presbytis a Trachypithecus autoři studie odhadují na zhruba 11,5 (9–14) milionů let.[3]

Hulman černochocholatý (Presbytis melalophos)

Hulmani rodu Presbytis jsou poměrně malé opice, dosahují zhruba velikosti menších makaků. Prodloužené končetiny, stavba kolenou i celková nižší tělesná hmotnost dělají z hulmanů velmi dobré skokany. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný, samci nevykazují žádné excesivní druhotné pohlavní znaky. U některých druhů mohou být samice dokonce o něco málo větší než samci. Ve zbarvení srsti jednotlivých druhů/poddruhů existuje výše zmíněná variabilita, srst je pestřejší než v případě zástupců rodu Trachypithecus. Mláďata se vyznačují typickým pásovým nebo křížovým vzorem.[1][5]

Hulmani rodu Presbytis jsou rozšířeni v regionu Sundalandu, tj. od Thajska a západní Malajsie až po Sumatru, Borneo, Jávu a Mentavajské ostrovy. Nepronikli však směrem na východ do Wallacey, a schází proto na Sulawesi. Jde typicky o opice různých vnitrozemských lesních porostů, ačkoli se spíše vyhýbají bažinatým a horským lesům. Obývají stromové patro, kde se typicky pohybují pomocí obratného skákání, mohou však sestupovat i do podrostu.[1][5]

Nejčastějším sociálním uspořádáním je jednosamcová sociální skupina. Výjimečně se objevují skupiny mnohosamcového-mnohosamicového charakteru nebo monogamie (jež je však typická např. pro hulmany mentavejské). Potravní spektrum může být různorodé, ve srovnání s rodem Trachypithecus jsou však tyto opice mnohem plodožravější.[1][5]

Většina hulmanů rodu Presbytis spadá v důsledku lidského tlaku do některé z kategorie IUCN pro ohrožené druhy. Hulman mentavejský, hulman mitrový či hulman Presbytis chrysomelas jsou pokládány za druhy kriticky ohrožené.

  1. a b c d VANČATA, Václav. Primatologie – Díl 2. Catarrhina - opice a lidoopi. Praha: Univerzita Karlova, 2003. S. 88–90. 
  2. hulman [online]. BioLib [cit. 0222-11-25]. Dostupné online. 
  3. a b MEYER, Dirk; RINALDI, Ir. Dones; RAMLEE, Hatta. Mitochondrial phylogeny of leaf monkeys (genus Presbytis, Eschscholtz, 1821) with implications for taxonomy and conservation. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-05-01, roč. 59, čís. 2, s. 311–319. Dostupné online [cit. 2022-11-25]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.02.015. (anglicky) 
  4. Quinten, M, Setiawan, A., Traeholt, C., Cheyne, S.M. & Whittaker, D. 2020. Presbytis siberu. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T39816A17986963. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2020-2.RLTS.T39816A17986963.en. Accessed on 25 November 2022.
  5. a b c FLEAGLE, John G. Primate Adaptation and Evolution. 3. vyd. San Diego: Elsevier, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-12-378632-6. S. 144. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]