Přeskočit na obsah

Ješa'jahu Foerder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ješa'jahu Foerder
ישעיהו פורדר
Stranická příslušnost
ČlenstvíProgresivní strana

Narození25. března 1901
Charlottenberg, Německo
Úmrtí9. června 1970 (69 let)
IzraelIzrael Izrael
Místo pohřbeníHřbitov Kirjat Ša'ul
Kneset1., 2. , 3.
Alma materFreiburská univerzita
Ruprecht-Karls-Universität
Albertus-Universität
Profesepolitik, advokát, manažer a chief executive officer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ješa'jahu Foerder (hebrejsky: ישעיהו פורדר, žil 25. března 19019. června 1970) byl sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za Progresivní stranu.

Narodil se ve městě Charlottenberg v tehdejší Německé říši. Studoval ekonomii a právo na Freiburské univerzitě, Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg a na Albertus-Universität v Königsbergu (dnes Kaliningrad). V roce 1916 získal doktorát z práva. V letech 19261932 působil jako právník v Berlíně. V roce 1933 přesídlil do dnešního Izraele. Zde byl jedním ze zakladatelů stavební společnosti Rassco. Předsedal také správní radě banky Leumi.[1]

Politická dráha

[editovat | editovat zdroj]

Byl členem předsednictva a politickým tajemníkem sionistické organizace v Německu. Zasedal v parlamentním shromáždění Asifat ha-nivcharim za stranu Nová alija. V prozatímní vládě Izraele měl na starosti dohled na potravinami. Byl jedním z předáků Progresivní strany.[1]

V izraelském parlamentu zasedl poprvé už po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Progresivní stranu. Byl členem parlamentního výboru pro ekonomické záležitosti. Mandát obhájil za Progresivní stranu ve volbách v roce 1951. Poslanecké křeslo ale získal až dodatečně, v září 1951, jako náhradník. Stal se členem finančního výboru. Znovu se v Knesetu objevil po volbách v roce 1955, kdy kandidoval opět za Progresivní stranu. Nadále byl členem finančního výboru. Na funkci poslance předčasně rezignoval v říjnu 1957. Jeho poslanecké křeslo pak zaujal Jochanan Kohen.[1]

  1. a b c Ješa'jahu Foerder [online]. Kneset [cit. 2011-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]