Přeskočit na obsah

Bedřich Karel z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Bedřich Karel Fürstenberg)
Bedřich Karel Egon
lantkrabě z Fürstenbergu
Bedřich Karel Fürstenberg, rytina
Bedřich Karel Fürstenberg, rytina
Nejvyšší maršálek císařského dvora
Ve funkci:
1846 – 1856
PanovníkFerdinand I., František Josef I.
PředchůdceJan Petr II. Goëss
NástupceFrantišek Serafín z Kuefsteinu

Narození26. ledna 1774
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí4. února 1856 (ve věku 82 let)
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť(1801) Marie Terezie ze Schwarzenbergu (1780–1870)
RodičeJáchym Egon z Fürstenbergu (1749–1828) a Žofie Terezie z Oettingen-Wallersteinu (1751–1835)
DětiJan Nepomuk Egon z Fürstenbergu-Weitry
Bedřich Egon z Fürstenbergu
Arnošt Egon z Fürstenbergu
Josef Arnošt z Fürstenbergu
Gabriela z Fürstenbergu
PříbuzníEduard Egon z Fürstenbergu (vnuk)
Profesedvorský úředník
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedřich Karel lantkrabě z Fürstenbergu (německy celým jménem Friedrich Karl Johann Nepomuk Egon Landgraf zu Fürstenberg; 26. ledna 1774 Vídeň4. února 1856 Vídeň) byl rakouský šlechtic, dvořan, politik a diplomat. Měl původ ve staré šlechtické rodině a po službě v rakouské armádě během napoleonských válek zastával funkce u císařského dvora. Nakonec byl v letech 1846–1856 nejvyšším dvorským maršálkem a získal Řád zlatého rouna. Jeho potomci v několika generacích vlastnili statky na Moravě (Kunín, Přestavlky, Horní Moštěnice, Tavíkovice). Z jeho početné rodiny vynikl syn Bedřich Egon (1813–1892), kardinál a dlouholetý arcibiskup v Olomouci.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Weitra v Rakousku, hlavní rodové sídlo
Erb lantkraběcí linie Fürstenbergů

Pocházel ze starého šlechtického rodu Fürstenbergů, patřil k lantkraběcí linii sídlící v Rakousku s hlavním sídlem na zámku Vitoraz (Weitra).[1] Narodil se jako nejstarší syn lantkraběte Jáchyma Egona z Fürstenbergu (1749–1828), matka Žofie Terezie (1751–1835) pacházela z německého rodu Oettingen-Wallersteinů.

Studoval práva a působil ve státních službách, mezitím sloužil v armádě a zúčastnil se napoleonských válek, dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1796 byl jmenován císařským komořím a v roce 1801 říšským dvorním radou (byl historicky posledním jmenovaným členem říšské dvorské rady před zánikem Svaté říše římské.[2] Po napoleonských válkách působil u císařského dvora ve Vídni a od roku 1819 byl tajným radou, příležitostně byl pověřen i diplomatickými misemi (Petrohrad). V letech 1835–1846 byl vrchním ceremoniářem a nakonec stejně jako otec vykonával úřad nejvyššího dvorského maršálka (1846–1856). V roce 1852 obdržel Řád zlatého rouna,[3] byl též nositelem Leopoldova řádu, ruského Řádu sv. Vladimíra a bavorského Řádu Maxe Josefa. Ve Vídni zastával také řadu čestných funkcí.[4]

V roce 1801 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Terezií ze Schwarzenbergu (1780–1870), dcerou knížete Jana Nepomuka ze Schwarzenbergu. Marie Terezie byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nejvyšší hofmistryní císařovny Marie Anny.[5] Z jejich manželství se narodilo deset dětí.

Díky své manželce a sestrám byl blízce spřízněn s významnými představiteli knížecích rodin habsburské monarchie. Jeho švagry byli vojevůdci napoleonských válek polní maršálové kníže Karel Filip ze Schwarzenbergu a kníže Jan Josef z Lichtenštejna. Dalšími švagry byli císařský nejvyšší štolba Jan Nepomuk z Trauttmansdorffu a kníže Josef František z Lobkowicz.

  1. Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 783–784 ISBN 80-7185-057-8
  2. GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 210 dostupné online
  3. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 271
  4. Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthums Oesterreich, Vídeň, 1845; s. 7 dostupné online
  5. Rodina Bedřicha Karla Fürstenberga in: Gothaischer genealogischer Hofkalender 1835, Gotha, 1835; s. 88–89 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]