Jump to content

Ժան էքար

The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.
Ժան էքար
ֆրանսերէն՝ Jean Aicard
Ծննդեան անուն ֆրանսերէն՝ Jean François Victor Aicard[1]
Ծնած է 4 Փետրուար 1848(1848-02-04)[2][3][4][…]
Ծննդավայր Թուլոն[3][5][1]
Մահացած է 13 Մայիս 1921(1921-05-13)[2][3][4][…] (73 տարեկանին)
Մահուան վայր Փարիզի 7-րդ շրջան, Փարիզ, Ֆրանսա[3][6]
Քաղաքացիութիւն  Ֆրանսա[3]
Մայրենի լեզու Ֆրանսերէն[3]
Ուսումնավայր Պոլ Սեզանի համալսարան?
Մասնագիտութիւն գրագէտ, բանաստեղծ, թատերագիր, վիպասան
Վարած պաշտօններ seat 10 of the Académie française?[7] եւ president of the Société des gens de lettres?[8]
Անդամութիւն Ֆրանսական Կաճառ[7]
Ծնողներ հայր՝ Jean Aicard?
Երեխաներ Jacques Aicard?[9]
Ստորագրութիւն

Ժան Ֆրանսուա Վիքթոր Էքար Ժան էքար (4 Փետրուար 1848(1848-02-04)[2][3][4][…], Թուլոն[3][5][1] - 13 Մայիս 1921(1921-05-13)[2][3][4][…], Փարիզի 7-րդ շրջան, Փարիզ, Ֆրանսա[3][6]), ֆրանսացի բանաստեղծ, վիպասան, թատերագիր, էսսեիստ. ռոմանթիզմ գրական ուղղութեան ներկայացուցիչ։ Ֆրանսական ակադեմիայի անդամ 1901 թ., Պատուոյ լէկէոնի շքանշանի ասպետ։

Կենսագրութիւն

Ժան էքարը ծնած է 4 փետրուար 1848-ին, Թուլոնի մէջ։ Հայրը, որ հանրապետական էր, սեն-սիմոնական եւ յուլիսեան միապետութեան տարիներուն ընդդիմադիր թերթեր կը խմբագրէր, մահացեր է, երբ տղան եղեր է հինգ տարեկան[10]։ Ժանը լաւ կրթութիւն ստացեր է. ուսանած է Մաքոն քաղաքի Լամարթինի անուան լիցեյի մէջ, ապա՝ Նիմի լիցէը, որմէ յետոյ իրաւունք ուսումնասիրեր է Էքս ան Փրովանսի մէջ։ 1868 թուականին եկեր է Փարիզ, լոյս ընծայեր է իր բանաստեղծութիւններու առաջին ժողովածուն՝ Jeunes Croyances-ը («Պատանեկան հաւատալիքներ»-ը), ուր իր յարգանքի տուրքը մատուցեր Լամարթինին[11]։ Գիրքը ջերմօրէն ընդունուեր ընթերցողներու ու գրաքննադատութեան կողմէն եւ հեղինակի առջեւ դռները բացեր է դէպի մայրաքաղաքի Փառնասեան շրջաններ։

1869-ին ան հրատարակեր է իր բանաստեղծական երկրորդ ժողովածուն՝ Parnasse Contemporain խորագրով[12]։ 1870-ին Մարսէյլի թատրոնի մէջ բեմադրուեր է իր հեղինակած թատերգութիւնը։

Ֆրանս-փրուսական պատերազմէն յետոյ Էքարը մասնակցեր է գրական-արուեստագիտական La Renaissance ամսագրի հիմնադրմանը[13]։ 1874-ին լոյս ընծայեր է Poèmes de Provence ժողովածուն, որու շնորհիւ հռչակուեր է Ֆրանսայի այդ պատմական երկրամասի՝ Փրովանսի երգիչ։ 1876-ին հրատարակեր է Parnasse Contemporain խորագիրրը կրող երրորդ ժողովածուն։

Տաղանդաւոր բանաստեղծի՝ անոր նուաճած համբաւին 1908 թուականին գումարուեր է ոչ պակաս շնորհալի արձակագիրի հռչակը. լոյս տեսեր է Maurin des Maures վէպը։ Ատոր յաջորդած L'illustre Maurin-ը ամրապնդեր է իր համբաւը որպէս վարպետ արձակագիր։ Ընդհանրացնելով՝ կարելի է եզրահանգել, որ Էքարի ստեղծագործական ներշնչանքի ակունքը մանկութեան յուշերն ու տպաւորութիւններն են[14]։ Paris-Parisian պարբերականը 1899 թուականին լոյս տեսած գրախօսականի մը մէջ անոր ստեղծագործութեան առաւել բնութագրական յատկանիշը համարեր է «հարաւային ռոմանտիզմը»[15]։

Ժան էքարը 1894 թուականին ընտրուեր է Գրիչի մարդկանց ընկերութեան նախագահ, 1909-ին՝ Ֆրանսական ակադեմիայի անդամ, 1920 թուականին՝ Solliès-ville-ի քաղաքապետ։

Մահացեր է 1921 թուականի 13 Մայիսին, Փարիզի 7-րդ շրջանի «Ուտինո» հիւանդանոցին մէջ[16]։ Յուղարկաւորուեր է Թուլոնի քաղաքային գերեզմանատանը[17]։

Ուշագրաւ փաստեր

  • Լէոն Տոտէն կը վկայէ, որ Ժան Էքարն օժտուած էր ասմունքելու զարմանալի տաղանդով եւ մինչեւ անգամ միջակ բանաստեղծութիւնն այնպէս կ'արտասանէր, որ գլուխգործոցի տպաւորութիւն կը ձգէր:[18]։ Արթիւր Ռեմպոյին այդ բնաւ հաճելի չէր, եւ ան նման դէպքերուն չէր վարաներ ամէն անգամ արտայայտելու իր դժգոհութիւնը[19]։ Հակառակակ անոր, որ Էքարը Ռեմպոյին նուիրած է իր լաւագոյն բանաստեղծութիւններէն մէկը՝ Les Effarés[20]։
  • Թուլոնի երկաթուղային կայարանի քով գտնուող հին շէնքը, ուր ժամանակ մը ապրեր է Ժան Էքարը, վերածուեր է իրեն նուիրուած թանգարանի[21]
  • Բանաստեղծի տունը Թուլոնի մերձակայքը գտնուող Solliès-Ville-ում[22]

Երկեր

Բանաստեղծութիւն

  • Jeanne d'Arc (Le rachat de la Tour)
  • Les Jeunes Croyances, Alphonse Lemerre, 1867
  • Au clair de la lune, 1870, Alphonse Lemerre
  • Rébellions et Apaisements, 1871, Alphonse Lemerre
  • Mascarille, 1873, Alphonse Lemerre
  • Pierre Puget, 1873, L. Laurent, Toulon (médaille d'or au concours de poésie de Toulon)
  • Poèmes de Provence, 1874, Alphonse Lemerre - couronné par l'Académie française
  • La Chanson de l'enfant, 1876, Fischbacher - couronné par l'Académie française
  • Le Petit Peuple, 1879, Cayer
  • Les Poèmes de Provence ; les cigales, 1878
  • Miette et Noré, idylle provençale, 1880, Charpentier
  • Lamartine, 1883, Ollendorff
  • Le Dieu dans l’homme, 1885, Ollendorff
  • L'Éternel Cantique, 1885, Fischbacher
  • Maternités, 1886
  • Le Livre des petits, 1886, Delagrave
  • Le Livre d’heures de l'amour, 1887, Alphonse Lemerre
  • Jésus, 1896, Flammarion
  • Sauveteurs, 1898, Mouillet
  • Italie et France (vers), 1903, Crété
  • Hollande, Algérie (poèmes et prose), 1913, Flammarion
  • Le Témoin, 1914 - 1916, Flammarion
  • Le Jardin des enfants, 1914, Flammarion
  • La Légende du Chevrier, (adaptation musicale de Emile Dens), 1914, J. Poulalion
  • Le Sang du sacrifice, 1917, Flammarion
Ժան Էկարի հայրենական տունը Տուլոնում

[[Պատկեր:Henri_Fantin-Latour_005.jpg|thumb|Ֆրանսացի նկարիչ Անրի Ֆանթեն-Լաթուրի Un coin de table նկարի մէջ պատկերուած են բանաստեղծներ Ժան Էքարը Արտյուր Ռեմպոն եւ Պոլ Վեռլենը

Էքարի հեքիաթներէն մէկուն նկարազարդումներէն

Վէպեր եւ վիպակներ

  • Roi de Camargue, 1890, Testard
  • Le Pavé d'amour, 1892, Ollendorff
  • L'Ibis Bleu, 1893, Flammarion
  • Fleur d'abîme, 1894, Flammarion
  • L'Été à l'ombre (nouvelles), 1895, Flammarion
  • Diamant noir (roman), 1895, Flammarion
  • Notre-Dame-d'Amour, 1896, Flammarion - texte en ligne
  • L'Âme d'un enfant, 1898, Flammarion
  • Mélita (roman bohème), 1898, Flammarion
  • Tata, 1901, Flammarion
  • Benjamine, 1906, Flammarion
  • Maurin des Maures, 1908, Flammarion
  • L'Illustre Maurin, 1908, Flammarion
  • Arlette des Mayons (roman de la terre et de l'école), 1917, Flammarion
  • Gaspard de Besse։ un bandit à la française, 1918, Flammarion
  • Le Fameux Chevalier Gaspard, 1908, Flammarion
  • Des cris dans la mêlée, (prose), 1916, Flammarion
  • Le Rire de Maurin, 1923, Flammarion
  • La Gueuse des Marais, 1928, Flammarion

Թատերգութիւններ

  • Au clair de la lune, comédie en un acte en vers, Alphonse Lemerre, 1870
  • Pygmalion, poème dramatique en un acte, Alphonse Lemerre, 1872
  • Othello ou le More de Venise, drame en 5 actes en vers, Charpentier, 1881
  • Smilis, drame en 4 actes en prose, Ollendorff
  • Mascarille, à-propos en vers pour l'anniversaire de Molière, Alphonse Lemerre,
  • La Comédie française à Londres, Jouaust
  • La Comédie française à Alex. Dumas, Ollendorff
  • Smilis, drame en quatre actes et en prose, 1884, Ollendorff
  • Le Père Lebonnard, 1889 ; pièce produite pour la première fois au Théâtre-Libre. et tournée au cinéma en 1939
  • La Légende du Cœur, Théâtre antique d'Orange, Flammarion
  • Le Manteau du Roi, Théâtre de la Porte-Saint-Martin, Flammarion
  • Don Juan ou la Comédie du siècle, 1889, poème dramatique en 5 actes
  • Forbin de Solliès, pièce en 2 actes, 1920, Flammarion
  • La Milésienne, 1924, Flammarion

Էսսեներ

  • La Vénus de Milo։ recherches sur l'histoire de la découverte, d'après des documents inédits, 1874, Sandez
  • Leconte de Lisle, librairie Fischbacher, 1887, texte sur Gallica.
  • Alfred de Vigny, conférence de la Revue Hebdomadaire, Flammarion
  • Comment rénover la France (prose), 1918, Flammarion

Ծանօթագրութիւններ

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Base Léonoreministère de la Culture.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 Bibliothèque nationale de France data.bnf.fr: open data platform — 2011.
  3. 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 Roux P. d. Nouveau Dictionnaire des œuvres de tous les temps et tous les pays — 2 — Éditions Robert Laffont, 1994. — Vol. 1. — P. 27. — ISBN 978-2-221-06888-5
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 Encyclopædia Britannica
  5. 5,0 5,1 5,2 Aicard, Jean François Victor // Encyclopædia Britannica: a dictionary of arts, sciences, literature and general information / H. Chisholm — 11 — New York, Cambridge, England: University Press, 1911. — Vol. 1. — P. 434.
  6. 6,0 6,1 6,2 Aicard, Jean François Victor // The Enciclopædia Britannica: New Volumes — 12 — London, NYC: 1922.
  7. 7,0 7,1 Ֆրանսիական ակադեմիա — 1635.
  8. https://www.sgdl.org/17-sgdl/presentation/82-presidents-sgdl — 1837.
  9. https://gw.geneanet.org/garric?lang=fr&n=aicard&p=jean
  10. Victor Duclos, Jean Aicard : Simple notice sur sa vie et ses écrits, éditions L. Duc, 1894.
  11. Constantin Lecigne, Jean Aicard, Éditions Sueur-Charruey, 1901.
  12. Violette Bouyer-Karr, Jean Aicard, Éditions du Var, 1921.
  13. Tony Marmottans, Jean Aicard, du poème au roman, éditions Université de Toulon et du Var, 2000.
  14. |langue=|auteur1=|prénom1=Nieres-Chevrel, Isabelle, 1941-|nom1=...|prénom2=Perrot, Jean, 1937-|nom2=...|titre=Dictionnaire du livre de jeunesse : la littérature d'enfance et de jeunesse en France|passage=12|lieu=|éditeur=Electre-Ed. du Cercle de la Librairie|date=DL 2013|pages totales=|isbn=9782765414018|isbn2=2765414017|oclc=862208705|lire en ligne=https://www.worldcat.org/oclc/862208705%7Cconsulté le=2019-02-05}}
  15. |titre=Paris-Parisien|éditeur=Ollendorff|année=1899|passage=48}}
  16. Archives de Paris 7e, acte de décès Կաղապար:Numéro, année 1921 (page 22/31)
  17. Tombeaux des Immortels, Où sont inhumés les académiciens français ?
  18. https://fr.wikisource.org/wiki/Page:L%C3%A9on_Daudet_-_Souvenirs_des_milieux_litt%C3%A9raires,_politiques,_artistiques_et_m%C3%A9dicaux_(I_%C3%A0_IV).djvu/88 
  19. Cet épisode est discuté par Daniel A. De Graaf dans Arthur Rimbaud : sa vie, son œuvre, publié par L'Harmattan en 2005, 2-7475-8303-1, p. 93-94. Voir ici.
  20. http://abardel.free.fr/tout_rimbaud/lettre_aicard.htm 
  21. Musée Jean Aicard Paulin Bertrand
  22. «Archive copy»։ արխիւացուած է բնօրինակէն-էն՝ 2010-02-02-ին։ արտագրուած է՝ 2020-02-10