Alfred Jodl

německý generál

Alfred Josef Ferdinand Jodl (10. května 1890, Würzburg16. října 1946, Norimberk; rodným jménem Alfred Baumgärtler) byl německý důstojník zastávající funkci náčelníka operačního štábu německých ozbrojených sil (OKW) za druhé světové války a byl zástupcem Wilhelma Keitela.

Alfred Jodl
Alfred Jodl
Alfred Jodl

Narození10. května 1890
Německá říše Würzburg, Německé císařství
Úmrtí16. října 1946 (ve věku 56 let)
Vlajka Německa (1946-1949)Norimberk, Německo
ChoťLuise Jodl
Vojenská kariéra
HodnostGeneraloberst (generálplukovník)
Doba služby19101945
SloužilVlajka německého císařství Německé císařství (do roku 1918)
Vlajka Výmarské republiky Výmarská republika (do roku 1933)
Vlajka Třetí říše Třetí říše
SložkaVlajka Reichsheeru Reichsheer (do roku 1918)
Vlajka Reichswehru Reichswehr (do roku 1933)
Wehrmacht
VelelŠéf operačního štábu Wehrmachtu
VálkyPrvní světová válka
Druhá světová válka
BitvyBitva o Berlín
VyznamenáníRytířský kříž s dubovými ratolestmi
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jodl (vlevo) s Keitelem v Norimberku

Životopis

editovat

Narodil se jako nemanželský syn Therese Baumgärtlerové a Johannese Jodla a teprve v 9 letech po jejich sňatku přijal příjmení po otci.

Sehrál klíčovou roli v německých válečných akcích od roku 1939. Byl poradcem Adolfa Hitlera ve všech důležitých vojenských a technických záležitostech. Podepsal bezpodmínečnou kapitulaci Německa 7. května 1945 v Remeši jako vyslanec Karla Dönitze. Poté byl zatčen a uvězněn v zajateckém táboře ve Flensburgu.

Poté byl souzen Mezinárodním vojenským tribunálem pro válečné zločiny během Norimberského procesu. Byl odsouzen za zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Klíčovým bodem obžaloby bylo zejména, že distribuoval některé zločinné rozkazy, například rozkaz o komisařích. Byl uznán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest smrti byl vykonán, jeho žádost o změnu způsobu popravy na zastřelení před popravčí četou byla zamítnuta.

Jeho odsouzení vyvolalo rozporuplné reakce, protestoval proti němu např. i hlavní francouzský soudce u tribunálu, Henri Donnedieu de Vabres, který označil popravu vojáka, který nebyl nacistou, za naprosté selhání spravedlnosti. Britský válečný hrdina a politik Airey Neave, který sloužil u Norimberského tribunálu, napsal ve své knize, že si zasloužil vězení, ale ne smrt.

V roce 1953 soud v Mnichově, který přezkoumával rozhodnutí Norimberského tribunálu, dospěl k závěru, že se neprovinil válečnými zločiny trestanými podle mezinárodního práva smrtí a zprostil jej 2. března 1953 kompletně viny. Na vysoký nátlak vysokého komisaře USA byl však tento rozsudek napřed zrušen, a až po mimosoudní dohodě advokátů Jodlovy vdovy s americkými okupačními úřady došlo 3. září 1953 k odvolání zrušení rozsudku[zdroj⁠?!].

Jeho případ zůstává jedním z hlavních argumentů skupin[kdo?] prosazujících názor, že Norimberský tribunál byl nespravedlivý a představuje typický příklad spravedlnosti vítězů. Přes všechny nedostatky však Norimberský proces zůstává přelomovou událostí v mezinárodním právu především proto, že vítězná strana iniciovala a uspořádala nezávislé soudní přelíčení proti válečným zločincům a neuplatnila spravedlnost vítězů.[zdroj⁠?!]

Shrnutí vojenské kariéry

editovat

Data povýšení

editovat

Vyznamenání

editovat


Externí odkazy

editovat