Přeskočit na obsah

Běžci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBěžci
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaběžci (Paleognathae)
Pycraft, 1900
řády
Sesterská skupina
letci (Neognathae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o podtřídě ptáků. Další významy jsou uvedeny na stránce Běžec.

Běžci (Paleognathae) je jedna ze dvou současných podtříd ptáků (druhou podtřídou jsou letci).[1] Mezi běžce se řadí 5 řádů: tinamy, kiviové, kasuáři, nanduové a pštrosi. Vyskytují se na kontinentech, které původně náležely ke Gondwaně: v Africe, Jižní Americe a Austrálii a Oceánii.[1]

Společnými rysy běžců jsou lebeční báze paleognátního typu, specifická stavba pánve, zjednodušené (pravidelné) rozmístění opeření na těle, přítomnost penisu a způsob hnízdění, kde o vejce a mláďata pečuje především samec.[2] Všichni běžci mají do různé míry zredukované přední končetiny od středně velké redukce u nanduů a pštrosů přes zakrnělá křídla kivijů až po zcela absentní křídla u ptáků moa. Silným znakem skupiny je i velké tělo.[3]

Fylogeneze

[editovat | editovat zdroj]
Srovnání kiviho, pštrosa a moa

Běžci byli dlouhodobě považováni za samostatnou skupinu ptáků (mimo tinam), záhadou však bylo rozšíření těchto velkých nelétavých ptáků na izolovaných místech jižní polokoule. Rozluštění přinesl objev kontinentálního driftu – nelétaví byli předci dnešních běžců, jejichž potomci se zachovali na troskách bývalého kontinentu Gondwana. Řada pozdějších studií dnes společný původ běžců potvrdila. V průběhu vývoje se běžci rozšířili několikrát i do dalších částí světa (fosilní pozůstatky z Evropy a Jižní Ameriky, ptáci moa na Novém Zélandu, kteří nejsou příbuzní s recentními kivi).

Nejstarší skupinou podřádu jsou pštrosi, kteří tvoří sesterskou skupinu všech ostatních běžců. Mezi ostatními běžci pak tvoří monofyletické skupiny australo-asijské druhy (kiviové, emuové a kasuáři) a jihoamerické druhy (nanduové a tinamy).[4][5] Podle studie z roku 2008 ke ztrátě schopnosti létat nedošlo u předka všech běžců, ale nejméně třikrát po sobě nezávisle v průběhu vývoje běžců (u pštrosů, australských a jihoamerických běžců).[6]

Rozměry této skupiny ptáků se v průběhu evoluce zvětšovaly zejména vlivem klimatických změn, nejpravděpodobněji pak výrazným postupným ochlazováním. Podrobný výzkum ukázal, že největší druhy, jejichž hmotnost přesahovala zhruba 120 kg, se objevily až v posledních 9 milionech let.[7]

K běžcům se řadí následující recentní řády:[1]

Z fosilních řádů jsou známy:

  • Lithornithiformes – primitivní běžci, podobní tinamám, kteří dosud neztratili schopnost letu; několik druhů je známo ze starších třetihor Evropy a Severní Ameriky.
  • Dinornithiformes, ptáci moa – několik druhů obřích běžců (výška až 3,3 m), žijících v miocénu až holocénu na Novém Zélandu; vymřeli s příchodem prvních kolonistů.
  • Aepyornithiformes – aepyornisové – vyhynulí běžci z Madagaskaru.
  1. a b c DYKE, Gareth J.; LEONARD, Leona M. Encyclopedia of Life Sciences. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-0-470-01617-6, ISBN 978-0-470-01590-2. DOI 10.1002/9780470015902.a0001550.pub3. Kapitola Palaeognathae. (anglicky) 
  2. GAISLER, Jiří; ZIMA, Jan. Zoologie obratlovců. 2., přepracované vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Běžci, s. 476. 
  3. SACKTON, Timothy B.; GRAYSON, Phil; CLOUTIER, Alison. Convergent regulatory evolution and loss of flight in paleognathous birds. Science. 2019-04-05, roč. 364, čís. 6435, s. 74–78. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aat7244. (anglicky) 
  4. KUHL, Heiner; FRANKL-VILCHES, Carolina; BAKKER, Antje. An Unbiased Molecular Approach Using 3′-UTRs Resolves the Avian Family-Level Tree of Life. Molecular Biology and Evolution. 2020-11-08, roč. 38, čís. 1, s. 108–127. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 1537-1719. DOI 10.1093/molbev/msaa191. PMID 32781465. 
  5. MITCHELL, Kieren J.; LLAMAS, Bastien; SOUBRIER, Julien. Ancient DNA reveals elephant birds and kiwi are sister taxa and clarifies ratite bird evolution. Science. 2014-05-23, roč. 344, čís. 6186, s. 898–900. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1251981. (anglicky) 
  6. HARSHMAN, John; BRAUN, Edward L.; BRAUN, Michael J. Phylogenomic evidence for multiple losses of flight in ratite birds. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-09-09, roč. 105, čís. 36, s. 13462–13467. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0803242105. PMID 18765814. (anglicky) 
  7. CROUCH, Nicholas M. A.; CLARKE, Julia A. Body size evolution in palaeognath birds is consistent with Neogene cooling-linked gigantism. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2019-10-15, roč. 532, s. 109224. Dostupné online [cit. 2024-04-18]. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2019.05.046. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CRACRAFT, Joel. Phylogeny and evolution of the rarite birds. Ibis. 1974, roč. 116, s. 494-521. Dostupné online. 
  • VAN TUINEN, Marcel; SIBLEY, Charles G.; HEDGES, S. Blair. Phylogeny and biogeography of ratite birds inferred from DNA sequences of the mitochondrial ribosomal genes. Molecular Biology and Evolution. 1998, roč. 15, čís. 4, s. 370-376. Dostupné online. ISSN 0737-4038. 
  • WIDRIG, Klara; FIELD, Daniel J. The Evolution and Fossil Record of Palaeognathous Birds (Neornithes: Palaeognathae). S. 105. Diversity [online]. 2022-02. Roč. 14, čís. 2, s. 105. DOI 10.3390/d14020105. (anglicky) </ref>

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]