Přeskočit na obsah

Walter Hendl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Walter Hendl
Základní informace
Narození12. ledna 1917
West New York
Úmrtí10. dubna 2007 (ve věku 90 let)
Harborcreek Township
Příčina úmrtíonemocnění plic
Povolánídirigent a klavírista
Nástrojeklavír
OceněníDitson Conductor's Award
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Walter Hendl (12. ledna 1917 West New York, New Jersey10. dubna 2007 Harborcreek Township, Pensylvánie) byl americký dirigent, skladatel, klavírista a pedagog. Mj. uváděl skladby Bohuslava Martinů.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Hendl se narodil v roce 1917 ve městě West New York ve státě New Jersey jako syn rakousko-německých přistěhovalců. Vyrůstal ve městě Union City v témže státě. Roku 1933 navštěvoval v New Yorku kurzy klavíru u Clarence Adlera (1886–1969). O tři roky později vyhrál klavírní soutěž pořádanou státem New Jersey a v letech 1937–1941 získal stipendium na Curtis Institute of Music ve Filadelfii. Zde studoval u Josefa Hofmanna (1876–1957) a Davida Sapertona (1889–1970). Roku 1939 byl žákem dirigenta Fritze Reinera (1888–1963).

V letech 1939–1941 učil na Sarah Lawrence College v Bronxville ve státě New York. Poté krátce působil jako dirigent a klavírista v Tanglewood Music Center v Lenoxu v Massachusetts, řízeném tehdy Sergejem Kusevickým. V roce 1942 narukoval. Na vojně založil jazzovou kapelu.

V roce 1945 získal postavení stálého dirigenta Newyorské filharmonie, jejímž šéfdirigentem byl v té době Bruno Walter. Roku 1947 působil jako hostující dirigent a klavírista u Pittsburgh Symphony Orchestra. Dva roky poté se stal hudebním ředitelem Dallas Symphony Orchestra; toto místo zastával až do roku 1958. Hned v prvním roce svého působení v Dallasu premiéroval Koncert pro klavír a orchestr č. 3, H. 316 Bohuslava Martinů. Martinů tuto skladbu napsal pro Rudolfa Firkušného, který ji také na premiéře hrál.[1] Hendl měl s Martinů přátelské vztahy. V polovině 50. let si u něj objednal symfonii, na kterou už nedošlo.[2]

V průběhu 50. let absolvoval Hendl několik koncertních turné po USA a Latinské Americe. Od roku 1953 byl také hudebním ředitelem Chautauqua Symphony Orchestra, což je hudební těleso působící pouze v letních měsících, složené z profesionálních hudebníků působících v sezóně v jiných orchestrech. Kvůli zdravotním problémům musel toto místo opustit v roce 1972. Příležitostně dirigoval Hendl také NBC Symphony Orchestra, s nímž absolvoval v roce 1955 turné po východní Asii.

Roku 1958 přijal Hendl nabídku svého bývalého učitele Fritze Reinera a stal se jeho asistentem u Chicagského symfonického orchestru. Zároveň byl v letech 1959–1963 uměleckým ředitelem Ravinijského hudebního festivalu.

Chicagskou filharmonii opustil Hendl v roce 1964. Po Howardu Hansonovi převzal vedení Eastman School of Music v Rochestru. Byl uměleckým poradcem zdejší filharmonie a příležitostně ji dirigoval. Mimo to učil též na Juilliard School v New Yorku. Od roku 1976 byl Hendl hudební ředitel místního orchestru ve městě Erie. Zde se stal profesorem dirigování na místní D'Angelo School of Music.

V roce 1954 obdržel čestný doktorát od College-Conservatory of Music v Cincinnati. Od roku 1960 byl patronem spolku Delta Omicron, což je mezinárodní organizace sdružující profesionální hudební umělce. Roku 1966 zasedal v porotě Čajkovského soutěže v Moskvě, o rok později byl členem čestného výboru na Schubertově soutěži ve Vídni.

Hendl nahrával převážně pro firmu RCA Records. Jeho nejúspěšnějšími nahrávkami u této značky se staly houslové koncerty se sólisty Jaschou Heifetzem, Henrykem Szeryngem a Erickem Friedmanem a klavírní koncerty s Van Cliburnem a Gary Graffmanem.

Vzhledem k blízkému vztahu k soudob�� hudbě uváděl Hendl premiéry skladeb svých současníků. Kromě již uvedeného 3. klavírního koncertu Bohuslava Martinů to byla např. 3. symfonie amerického skladatele Petera Mennina (1947) či 2. koncert pro violoncello a orchestr od Heitora Villa-Lobose se sólistou Aldo Parisotem (1954). Řídil také americkou premiéru Kabalevského Requiem (1965). Rovněž složil scénickou hudbu k několika divadelním představením.

Hendl byl třikrát ženatý a byl otcem dcery Susan. Zemřel na srdeční slabost a zápal plic.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walter Hendl na německé Wikipedii.

  1. MIHULE, Jaroslav. Martinů. Osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. S. 404. 
  2. MARTINŮ, Charlotte. Můj život s Bohuslavem Martinů. Praha: Editio Bärenreiter, 2003. 226 s. ISBN 80-86385-22-1. S. 164. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lenti, Vincent A., Serving a great and noble art: Howard Hanson and the Eastman School of Music, Meliora Press, Rochester 2009, s. 195, ISBN 978-1-58046-054-5.
  • Pâris, Alain, Klassische Musik im 20. Jahrhundert: Instrumentalisten, Sänger, Dirigenten, Orchester, Chöre, dtv, München 1997, s. 347 ff., ISBN 3-423-32501-1.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]