Alois Serényi

moravský politik a velkostatkář

Alois hrabě Serényi (německy Aloys Michael Gabriel Johann Anton Graf Serényi von Kis Serény) (25. září 1812 Lomnice26. srpna 1893 Lomnice[1]) byl moravský šlechtic, politik a velkostatkář. Původně působil jako státní úředník v Uhrách, později byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a nakonec členem rakouské Panské sněmovny. Na Moravě mu patřil velkostatek a zámek Lomnice.

Alois Serényi
Alois Serényi, doživotní člen panské sněmovny
Alois Serényi, doživotní člen panské sněmovny
Narození25. září 1812
Lomnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. srpna 1893 (ve věku 80 let)
Lomnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánípolitik
RodičeJohann Nepomuk Serényi
PříbuzníGabriel Serényi (sourozenec)
Funkcečlen Panské sněmovny (od 1879)
poslanec Moravského zemského sněmu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
Zámek Lomnice, hlavní sídlo rodu Serényiů

Pocházel ze staré šlechtické rodiny Serényiů usazené od 16. století na Moravě. Narodil se jako nejstarší z devíti dětí v rodině významného rakouského mineraloga a majitele lomnického panství hraběte Jana Nepomuka Serényiho (1776–1854) a jeho manželky Aloisie, rozené baronky Eötvösové (1791–1862).[2] V Pešti studoval filozofii a práva, titul doktora filozofie získal v roce 1830. Jako úředník poté působil v Košicích a u uherské dvorské komory ve Vídni, v letech 1843–1848 zasedal také v uherském sněmu. Po převzetí rodového dědictví na Moravě přesunul své veřejné aktivity do Brna, kde byl v letech 1861–1890 dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu.[3] Patřil ke Straně konzervativního velkostatku a věnoval se především problematice zemědělství, na půdě sněmu ale nijak aktivně nevystupoval.[4] V roce 1879 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[5] Na Moravě řídil několik let Moravskoslezský lesnický spolek a v roce 1867 - 1868 zastával funkci předsedy Moravské zemědělské společnosti. V rodné Lomnici byl čestným náčelníkem sboru dobrovolných hasičů. V Lomnici se také zasloužil o postavení a úpravu mnoha staveb např. kostela nebo nového hřbitova. Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy[6] a papežského Řádu sv. Řehoře Velikého.

Původně byl v Uhrách majitelem velkostatku Putnok, kde po roce 1834 nechal postavit klasicistní zámek. Tento majetek později přenechal mladšímu bratru Ladislavovi (1815–1893).[7] Od roku 1846 za otce spravoval moravská panství Luhačovice a Lomnice, krátce před otcovým úmrtím převzal do osobní správy velkostatek Lomnice (1853).[8] K velkostatku patřilo 2 360 hektarů půdy, z toho byla většina lesů. Hodnota velkostatku byla v roce 1850 sumou 400 000 zlatých. K průmyslovým provozům patřily pivovar a lihovar v Lomnici, dva parní mlýny a vápenka v Čebíně.[9] Kromě toho byl Alois Serényi podílníkem cukrovaru v Tišnově. Přes léto sídlil na zámku v Lomnici,[10] v zimě pobýval v Brně.

V roce 1837 se oženil s hraběnkou Ernestinou Žerotínovou (1813–1892), dcerou Františka Josefa ze Žerotína.[11][12] Manželství zůstalo bezdětné, oba jsou pohřbeni na novém hřbitově v Lomnici. Švagrem Ernestiny byl moravský zemský hejtman Emanuel Dubský z Třebomyslic. Po Aloisově úmrtí se dědicem velkostatku Lomnice stal synovec Otto Serényi (1855–1927), vlivný moravský politik a poslední moravský zemský hejtman před zánikem monarchie.

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. Rodokmen Serényiů dostupné online
  3. Alois Serényi na webu Databáze poslanců dostupné online[nedostupný zdroj]
  4. BĚLÍK, Petr: Za císaře a vlast. Dynastický a zemský patriotismus u moravské šlechty druhé poloviny 19. století, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2016 (disertační práce); s. 194–195 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 59 dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 64 dostupné online
  7. Zámek Putnok na webu kastélyok dostupné online
  8. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl, Praha, 1998; s. 623–624 ISBN 80-85983-15-X
  9. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien; Brno, 1890; s. 96–97 dostupné online
  10. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 145
  11. Rodokmen Žerotínů dostupné online
  12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1844; Gotha, 1844; s. 532 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat