František Nosek

československý člen československého Národního shromáždění, ministr pošt, ministr vnitra a politik
O českém politikovi z jižní Moravy z 19. století pojednává článek František Nosek (poslanec Moravského zemského sněmu).

Služebník Boží František Nosek (26. dubna 1886 Chrudim[1][2][3]17. dubna 1935 Praha[4]) byl československý právník, politik, meziválečný ministr a poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

JUDr. František Nosek
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1920 – 1920
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935
Čs. ministr vnitra
Ve funkci:
1925 – 1926
PředchůdceJan Malypetr
NástupceJan Černý
Čs. ministr pošt a telegrafů
Ve funkci:
1926 – 1929
PředchůdceMaxmilián Fatka
NástupceEmil Franke
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSL

Narození26. dubna 1886
Chrudim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. dubna 1935 (ve věku 48 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a právník
CommonsFrantišek Nosek
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Po maturitě na chrudimském gymnáziu (roku 1905) vystudoval práva na české univerzitě v Praze, kde získal roku 1910 doktorát. Téhož roku začal pracovat ve službách Zemského finančního ředitelství v Čechách, odkud po vzniku ČSR přešel na ministerstvo financí. Od mládí byl činný v českém katolickém politickém hnutí. Roku 1919 spoluzakladatel ČSL a poté byl jejím místopředsedou. Patřil k jejím nejvýznamnějším politikům.[4]

V roce 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Československou stranu lidovou. Mandát získal až na 103. schůzi v lednu 1920.[5] V parlamentních volbách v roce 1920 se pak stal poslancem Národního shromáždění a mandát obhájil v následujících volbách, tedy v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929.[6] Podle údajů k roku 1929 byl profesí ministrem pošt a telegrafů, bytem v Praze-Karlíně.[7]

Vládní posty zastával v letech 19251929. Působil jako Ministr vnitra Československa v druhé vládě Antonína Švehly v letech 19251926. V třetí vládě Antonína Švehly a první vládě Františka Udržala v letech 19261929 byl ministrem pošt a telegrafů.[8] Ve 30. letech 20. století byl Nosek poražen Bohumilem Staškem v boji o vliv na stranický lidovecký tisk.[9]

Jeho jméno je spojeno s prosazením kongruového zákona (1926), kterým se zvyšovaly platy duchovních. Byl rovněž činný ve Svazu hospodářských družstev a Ústřední lidové záložně. Jeho aktivita zasahovala i do církevní oblasti. Koupil několik pozemků pro výstavbu kostelů v Praze. Jeho zásluhou byl vybudován kostel sv. Anežky a českých patronů v Praze-Spořilově.[4] Byl činný jako františkánský terciář.

 
Hrob Františka Noska u kostela sv. Havla v Poříčí

Je pohřben v Poříčí nad Sázavou.

Reference

editovat
  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chrudimi, sign. 3657, ukn 3717, str. 207. Dostupné online.
  2. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1304. 
  3. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 137. 
  4. a b c PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky -- Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích ; Vydavatelství AKROPOLIS, 2007, ISBN 978-80-86903-53-8, str. 177-178
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. 
  6. František Nosek [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. 
  7. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. 
  8. kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 664–665. 
  9. Klimek, A.: Velké dějiny zemí Koruny české, Svazek XIV. 1929-1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 280. 

Externí odkazy

editovat