Přeskočit na obsah

Jan Roman Irving

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Genmjr. Jan Roman Irving
Pamětní deska Jana Irvinga na rodném domku v Lisově čp. 15
Pamětní deska Jana Irvinga na rodném domku v Lisově čp. 15
Základní informace
Rodné jménoJan Roman Ircing
Narození7. března 1915
Lisov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. dubna 1997 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Vojenské informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Roman Irving rozený Ircing[1][2] (7. března 1915 Lisov[3]24. dubna 1997 Praha[4]) byl československý letec, pilot 311 bombardovací perutě RAF. V této peruti nalétal 1024 hodin, celkově nalétal 1125 hodin ve 115 operačních letech.[1][5]

Vychodil obecnou školu, poté měšťanskou školu a vyučil se strojním zámečníkem ve Škodě Plzeň. Od roku 1931 studoval na střední průmyslové škole v Plzni.[3] Byl jedním z těch, kteří vyslyšeli výzvu „1000 pilotů republice“.[6] Létat začal v roce 1929[7] nebo 1931, kdy se přihlásil do Západočeského aeroklubu.[3] V letech 1934–1935 absolvoval školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti (VLU) v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po výcviku byl zařazen k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka na letiště Praha-Kbely.[3] Do vypuknutí války dosáhl v československé armádě hodnosti rotného délesloužícího.[1]

V květnu 1939 opustil nacisty okupované Československo a přihlásil se na konzulátu v polském Krakově.[2] Zapsal se do Cizinecké legie a byl transportován do Francie.[1] Po vstupu Francie do války přešel do Francouzského letectva, kde až do kapitulace Francie podnikl 5[3] nebo 11[1] operačních letů.

Velká Británie

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1940 měl být letecky evakuován do Anglie, pro špatné povětrnostní podmínky a nedostatek benzínu[4] musel jeho stroj přistát v Jugoslávii.[3] Kvůli tomuto incidentu byl dlouhou dobu považován za nezvěstného a byla mu udělena Československá medaile Za chrabrost in memoriam.[1] V Bělehradu se v září 1940 přihlásil do československé zahraniční armády. Tzv. jižní cestou doputoval až do Haify, kde narukoval do československého pěšího praporu 11 – Východního. V únoru 1941 byl převelen zpět k letectvu a byl transportován do Anglie,15. května 1941 dorazil do Liverpoolu.[3][7]

Zde se přihlásil do Britského královského letectva, absolvoval výcvik a v listopadu byl již jako rotmistr[1] převelen k 311. československé bombardovací peruti RAF. Bojoval v bitvě o Británii a zúčastnil se nočních bombardovacích letů nad Německem.[5] Od léta 1943 se aktivně podílel v bitvě o Atlantik.[1] V červnu 1944 měl nalétáno 930 hodin, což bylo nejvíce ze všech pilotů perutě. Prvenství získal i co se týče počtu napadení zjištěných nepřátelských ponorek, zaútočil na ně celkem osmkrát. Dne 28. října 1943 byl povýšen do hodnosti podporučíka a poté na poručíka.[1] V srpnu roku 1944 byl převelen na Bahamské ostrovy, kde sloužil jako instruktor československých vojáků v boji na moři[5][6] a rovněž sám provedl několik operačních letů proti německým ponorkám.[3] Do Evropy se navrátil na palubě lodi Queen Elizabeth, 25. srpna 1945 se vrátil do Československa.[3]

Život po válce

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946[1] byl demobilizován[3] a začal létat pro Československé státní aerolinie.Zároveň vedl výuku teorie a praktický výcvik pilotů.[7] Z ČSA byl z politických důvodů v roce 1951 propuštěn. V roce 1952, se poprvé oženil a narodily se mu dvě děti, jako první dcera Adriana (* 1953).[7] V roce 1956 byl zatčen a uvězněn Státní bezpečností, odkud byl později pro nedostatek důkazů propuštěn.[1] Po návratu z vězení se narodil syn Jan (* 1958). První vlna amnestií v roce 1960 se mu vyhnula.[7] V roce 1964 byl částečně rehabilitován[8], v roce 1968 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec[3] a mohl se vrátit k Československým aeroliniím, kde létal až do odchodu do důchodu v roce 1977.[7] Z druhého manželství vzešla dcera Iveta (* 1970)[7][9], která se snaží zachovávat odkaz otce i jeho spolubojovníků.[10][11] V domu čp. 60 v Úhercích zřídila svému otci muzeum.[12]

Život po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]

Plně rehabilitován byl po roce 1989.[6] Do roku 1996 působil v předsednictvu znovuobnoveného[2] Svazu letců České republiky.[7]

Jan Irving byl nositelem řady československých, českých i zahraničních vysokých vyznamenání (mj. polský vojenský kříž Polské ozbrojené síly na západě 1939–1945 nebo francouzský kříž Croix Pro Audacia).[3][13]

Pamětní desky byly Janu Irvingovi umístěny na rodném domku v Lisově čp. 15 (6. 5. 2000)[4] a v jeho druhém domově v Úhercích čp. 60 (19. 5. 2001).[4][7]

V březnu 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka.[1]

Roku 1994 mu byla udělena francouzská pamětní medaile za kampaň v Normandii.[4]

V květnu 1995 byl povýšen do hodnosti generálmajora.[3]

V srpnu 1995 mu obec Úherce udělila čestné občanství.[3]

V roce 2006 se stal čestným občanem Prahy 18.[6]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Jan Roman Irving ve filmu

[editovat | editovat zdroj]
  • V 60. letech o Janu Irvingovi natočil režisér Tomáš Škrdlant medailónek do vojenského filmového periodika „Magazín ČAF č. 3/1968“.[15]
  • Zpráva o dvou osudech (1997) – dokument Vlastimila Venclíka o dvou československých vojácích ze západní fronty. Jedním z nich byl Jan Irving a druhým Jan Horal. Pojednává o osudech dvou vojáků, z nichž jeden zůstal v rodné zemi a druhý emigroval.[16][17]
  1. a b c d e f g h i j k l m n o JAN ROMAN IRVING « Život na Praze 14. www.praha14.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-14. 
  2. a b c Jan Roman Irving - chlap s nosem na ponorky. Valka.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p Jan Roman Irving. www.classictrainers.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g Patrioti odkazu gen. Jana R. Irvinga, z. s. [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-24. 
  5. a b c d e f g Českoslovenští letci Jan Roman Irving [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-09-21. 
  6. a b c d Čestní občané Letňan (5): Jan Roman Irving. www.letnanskelisty.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-04. 
  7. a b c d e f g h i j k l m Pestrý život generála Irvinga - Aeroweb.cz. www.aeroweb.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  8. Generál Jan Roman Irving | AK Plzeň-Letkov. akletkov.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  9. ŠVEC, Martin. Útěk? Bufka pomáhal s přípravami, vzpomíná pozůstalá. Plzeňský deník. 2014-03-24. Dostupné online [cit. 2020-08-22]. 
  10. Nejen dceři generála… i nám se to může stát. www.sinagl.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  11. Dcera hrdiny v pasti. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  12. Válečný hrdina Jan Roman Irving má své muzeum. www.youtube.com [online]. WEBVIZE.cz. Dostupné online. 
  13. Irving, Jan Roman. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  14. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  15. Jan Roman Irving (Magazín ČAF č. 3/1968) [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  16. Zpráva o dvou osudech. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize. Dostupné online. 
  17. Vlastimil Venclík. FDb.cz [online]. [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]