Přeskočit na obsah

Páni ze Švamberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Švamberkové)
Švamberkové
Erb pánů ze Švamberka používaný do roku 1484
ZeměČeské království
ZakladatelRatmír ze Skviřína
Rok založeníKolem roku 1223
Poslední vládceAdam II. ze Švamberka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Páni ze Švamberka (též z Sswamberka, z Sswamberka a z Krasikowa, německy Herren von Schwanberg, též Schwamberg) byli starý český šlechtický rod pocházející ze západních Čech. Prvním genealogicky doloženým předkem tohoto panského rodu je Ratmír ze Skviřína,[1] o němž je nejstarší zmínka z roku 1223, kdy je uveden ve svědečné řadě v listině biskupa Peregrina. Predikát používal podle obce nedaleko Boru a podle hradu Boru a ze Švamberka se začali psát až jeho potomci. Nové poněmčené jméno si zvolili podle labutě v erbovním znamení (Schwann, tj. labuť),[2] a jedná se tak o mluvící znamení. Od 13. století patřili Švamberkové k významným západočeským rodům a od druhé poloviny 14. století mezi přední představitele českého panstva.

Majetek po Rožmbercích

[editovat | editovat zdroj]
Zámek v Boru u Tachova, jedno z panství rodu

Listinou z roku 1484, která byla dohodou o vzájemném nástupnictví v případě vymření jednoho z obou dohodu uzavírajících rodů, získali Švamberkové po smrti Petra Voka rožmberský majetek. Na krátký čas se tak stali jedním z nejbohatších rodů v Českém království. Jan Jiří ze Švamberka začal v důsledku tohoto velkolepého dědictví užívat nový erb – polcený složený ze švamberské stříbrné labutě v červeném poli a rožmberské červené růže ve stříbrném poli.[3] Švamberkové se zúčastnili stavovského povstání a kvůli tomu došlo ke konfiskaci jejich majetků, byli donuceni k emigraci a v roce 1664 Adamem II. ze Švamberka v mužské linii vymírají. V roce 1665 se díky sňatkové politice s dědičkami stal švamberský erb součástí erbu Paarů.

Vedlejší větve rodu

[editovat | editovat zdroj]

Ve čtrnáctém století se rod pánů ze Švamberka rozdělil do mnoha vedlejších větví, ale žádná z nich nedosáhla většího významu a některé po několika málo generacích zanikly. Jejich menší význam se odráží v malém množství historických pramenů, a tím také v často nejasných geneaologických vztazích.[4] Kromě nejasností v rodinných vztazích žila řada dalších osobností užívajících přídomek ze Švamberka, ale do švamberského rozrodu je nelze spolehlivě zařadit.[5] Zatímco sídelními hrady hlavní větve byly Švamberk a Bor, méně významní členové rodu bydleli na menších hradech nebo tvrzích.[4]

Hrad Věžka
Hrádek nad Klabavou
Na místě bušovické tvrze stojí barokní zámek
Lestkovská větev
Nejstarší vedlejší větví byla větev lestkovská, která svůj přídomek odvozovala od Lestkova.[6] Její nevelké panství roku 1456 tvořilo městečko Lestkov s tvrzí a vesnice Tisvice, Kopačov, Křivoústy a Horní Kozolupy.[7] Za zakladatele větve je považován přimdecký purkrabí Ratmír III. ze Skviřína doložený v letech 1250–1263. Členové rodu často působili v řadách církve[8] a významného postavení na dvoře Karla IV. a děkana vyšehradské kapituly dosáhl Vilém z Lestkova.[4]
Věžecko-svrženská větev
Další větev označovaná věžecko-svrženská se odvozuje od Ratmíra ze Švamberka, jehož syn Racek hrad Věžku založil. Už jeho synové Hynek, Bušek a Ješek hrad vyměnili za Stupno a od roku 1410 do začátku šestnáctého století rod sídlil ve Svržně.[6]
Ejpovická větev
Menší ejpovická větev pánů ze Švamberka sídlila na Hrádku nad Klabavou. Prvním jistým příslušníkem větve byl Ctibor ze Švamberka a smrtí jeho syna Jindřicha Labutě ze Švamberka větev roku 1430 vymřela.[9]
Bušovicko-střapolská větev
Sídlem bušovicko-střapolské větve byla bušovická tvrz. Roku 1398 na ní žil Racek ze Švamberka, kterému patřila také ves Střapole. Racek měl syny Lipolta a Racka, který roku 1413 zastával funkci purkrabího na Krašově.[10]
Muckovská větev
Muckovskou větev se sídlem v Muckově u Boru pravděpodobně založil Dobeš II. ze Švamberka, možný bratr Bohuslava II. ze Švamberka. Vesnice jeho potomkům patřila do roku 1486.[10]
Mílkovská větev
Mílkovci ze Švamberka sídlili ve vsi Mílkov u Lestkova a za jejich předka je považován Jaroslav na Boru († 1345), možný bratr Bohuslava III. Posledním z mílkovských Švamberků byl strakonický velkopřevor Jan Strakonický ze Švamberka.[10]
Hanovci ze Švamberka
Hanovci ze Švamberka pocházeli z Hanova a jejich prvním známým předkem byl Hynek na Kokašicích a Lomci připomínaný roku 1379.[5] Jeho syn Hynek Hanovec v roce 1410 koupil hrad Třebel[11] Zúčastnil se odboje proti králi Václavovi IV., za což roku 1413 přišel o většinu majetku, ale Třebel se mu podařilo udržet.[12]
Stanská větev
Ve vsi Stan sídlila nevýznamná stanská větev, jejímž zakladatelem byl Racek ze Stanu, syn Bohuslava I. ze Švamberka, připomínaný ve Stanu v letech 1281–1292.[5]

Bílá labuť v červeném poli, popř. labuť se zlatýma nohama a zlatým zobákem na zeleném trojvrší.

Příbuzenstvo

[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Rožmberky, Paary, Šternberky, Oppersdorffy, Šelmberky, Pernštejny, Lobkovici či pány z Rožmitálu.

  1. JÁNSKÝ, Jiří, 2020. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. Domažlice: Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 21. Dále jen Jánský (2020). 
  2. JANÁČEK, Josef; LOUDA, Jiří. České erby. 2. vyd. Praha: Albatros, 1988. 368 s. S. 300, 301. 
  3. Tomáš Kleisner a Zuzana Holečková, Mince a medaile posledních Rožmberků, Praha 2006, s. 62–66. Dostupné online.
  4. a b c Jánský (2020), s. 33.
  5. a b c Jánský (2020), s. 39.
  6. a b Jánský (2020), s. 36.
  7. Jánský (2020), s. 47.
  8. Jánský (2020), s. 32.
  9. Jánský (2020), s. 37.
  10. a b c Jánský (2020), s. 38.
  11. Jánský (2020), s. 45.
  12. Jánský (2020), s. 46.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]