Přeskočit na obsah

Štíhlopasí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠtíhlopasí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádblanokřídlí (Hymenoptera)
Podřádštíhlopasí (Apocrita)
Gerstäcker, 1867
Nadčeledi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štíhlopasí (Apocrita)[1][2] jsou jeden ze dvou podřádů blanokřídlých. Oproti druhému podřádu, širopasým mají zadeček spojen s hrudí úzkou stopkou a méně žilnatiny na křídlech.[3] Štíhlopasí zahrnují většinu druhů řádu blanokřídlých.[3]

Samice má kladélko (Terebrantes), které buď volně ční, nebo je zatažitelné, nebo se přeměňuje v žihadlo (Aculeata) sloužící k obraně a k omráčení kořisti. Larvy jsou beznohé.[4]

U četných skupin je vyhraněna v různém stupni dokonalosti péče o potomstvo. Některé druhy vytvářejí státy. Další druhy jsou například parazity jiného hmyzu. V Evropě žijí druhy řazené do 18 nadčeledí; systém je zatím nejednotný.[4]

  1. BioLib.cz – Apocrita (štíhlopasí) [online]. BioLib.cz [cit. 2015-08-20]. Dostupné online. 
  2. MACEK, Jan, a kol. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2017. 
  3. a b PECHLÁT, Jakub. Blanokřídlí [online]. 2005 [cit. 2015-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  4. a b ZÁHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Praha: ARTIA, 1987. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ZAHRADNÍK, Jiří. Blanokřídlí. Ilustrace František Severa. Praha: Artia, 1987. 182 s. (Barevný průvodce / Artia). Frontispis. 
  • MACEK, Jan, et al. Blanokřídlí České republiky. I., Žahadloví. Praha: Academia, 2010. 520 s. (Atlas). ISBN 978-80-200-1890-8. Obsahuje bibliografii a rejstříky. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]