Přeskočit na obsah

Anton von Winzor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Anton von Winzor
Velitel 5. armádního sboru v Prešpurku
Ve funkci:
1. července 1909 – 30. dubna 1910
PředchůdceKarl von Steininger
NástupceArthur Sprecher von Bernegg
Šéf zemské vlády v Bosně a Hercegovině (zároveň velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)
Ve funkci:
26. června 1907 – 7. března 1909
PředchůdceEugen von Albori
NástupceMarijan Varešanin
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1908), polní podmaršál (1902), generálmajor (1898)

Narození1844
Jaroslavice
Úmrtí1910 (ve věku 65–66 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1909)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Rudolf Josef Hubert svobodný pán von Winzor (Anton Rudolf Joseph Hubert Freiherr von Winzor) (7. června 1844 Jaroslavice30. dubna 1910 Bratislava) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě, vrcholem jeho kariéry byla funkce zemského velitele a správce zemské vlády v okupované Bosně a Hercegovině. Řadu let vojenské služby strávil v různých funkcích v Prešpurku, kde nakonec i zemřel. V roce 1908 dosáhl hodnosti generála jezdectva a v roce 1909 získal titul barona.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrob generála Winzora na Ondřejském hřbitově v Bratislavě

Pocházel z Moravy a narodil se v Jaroslavicích jako syn státního úředníka. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a od mládí sloužil v armádě. Vystřídal různé posádky v Rakousku-Uhersku a během služby u generálního štábu ve Vídni dosáhl hodnosti plukovníka.[1] V letech 1892–1898 byl náčelníkem štábu 15. armádního sboru v Sarajevu[2] a jako nositel Řád železné koruny byl v roce 1896 povýšen do šlechtického stavu. Postupoval ve vojenské hierarchii (generálmajor 1898, polní podmaršál 1902). Od roku 1902 byl velitelem 14. pěchotní divize v Bratislavě[3] V roce 1907 byl jmenován c. k. tajným radou a v červnu 1907 se stal zemským velitelem v Bosně a Hercegovině (jako velitel 15. armádního sboru v Sarajevu)[4], kde po definitivní anexi ze strany Rakouska-Uherska převzal i vedení zemské vlády (1908–1909).[5] V této funkci byl v roce 1908 povýšen do hodnosti generála jezdectva.[6][7] V závěru kariéry byl v letech 1909–1910 velitelem 5. armádního sboru[8][9] v Bratislavě, kde zemřel a je zde také pohřben na Ondřejském hřbitově.[10]

Kromě zmíněného Řádu železné koruny III. třídy se později stal rytířem Leopoldova řádu (1906) a nositelem velkokříže Řádu Františka Josefa (1908). Dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže, Vojenského jubilejního kříže, Vojenské záslužné medaile a Jubilejní pamětní medaile. V zahraničí obdržel perský Řád lva a slunce a turecký Řád Medžidie II. třídy.[11] V roce 1909 byl povýšen do stavu svobodných pánů.[12] Krátce před úmrtím se stal čestným majitelem pěšího pluku č. 83 dislokovaného v Komárně.[13]

V Krakově se v roce 1888 oženil s Marianne von Ebner (1868–1930), s níž měl dvě děti.[14] Syn Alfréd František (1889–1963) za první světové války dosáhl hodnosti rytmistra v rakousko-uherské armádě, za druhé světové války byl plukovníkem německé Luftwaffe. Dcera Gabriela Karolína (1891–1981) se provdala za hraběte Emanuela Résseguiera de Miremont.

  1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1893; Vídeň, 1893; s. 153 dostupné online
  2. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 238–239 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1903; Vídeň, 1902; s. 119 dostupné online
  4. 15. armádní sbor na webu valka.cz dostupné online
  5. Přehled představitelů státní správy v Bosně a Hercegovině na webu worldstatesmen dostupné online
  6. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1916 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. Služební postup Antona von Winzor in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Vídeň, 2006; s. 203 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 134, 166 dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Hrob Antona von Winzor na webu Spolku pro vojenská pietní místa dostupné online
  11. Přehled řádů a vyznamenání Antona von Winzora in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1910; Vídeň, 1909; s. 308 dostupné online
  12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 1043–1044 dostupné online
  13. Pěší pluk č. 83 na webu valka.cz dostupné online
  14. Rodina Antona von Winzora na webu geni.com dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 468–470 ISBN 978-80-904241-6-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]