Přeskočit na obsah

Arthur Giesl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baron Arthur Giesl von Gieslingen
Velitel 8. armádního sboru v Praze
Ve funkci:
1912 – 1914
PředchůdceAlbert Koller
NástupceViktor von Scheuchenstuel
Velitel 29. pěší divize v Terezíně
Ve funkci:
1910 – 1912
PředchůdceKarl Knopp von Kirchwald
NástupceRichard Schreyer
Ředitel Tereziánské vojenské akademie
Ve funkci:
1905 – 1910
PředchůdceKarl Drathschmidt von Bruckheim
NástupceJosef Roth
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1912), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)

Narození19. června 1857
Krakov
Úmrtí3. prosince 1935 (ve věku 78 let)
Vídeň
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán svobodný pán (1883)
RodičeHeinrich Karl Giesl von Gieslingen
PříbuzníWladimir Giesl von Gieslingen (sourozenec)
Alma materTereziánská vojenská akademie
Profesevoják
CommonsArthur Giesl von Gieslingen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arthur Johann Baptist svobodný pán Giesl von Gieslingen (19. června 1857, Krakov3. prosince 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský generál z rodiny s vojenskou tradicí. Od mládí sloužil v armádě, v roce 1912 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V letech 1912–1914 byl velitelem 8. armádního sboru, respektive zemským velitelem v Čechách. Na počátku první světové války selhal jako velitel na srbské frontě a byl penzionován, od té doby žil v soukromí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrobka rodiny Gieslů na vídeňském centrálním hřbitově

Narodil se jako starší syn c.k. polního zbrojmistra Heinricha Karla Giesla (1821–1905),[1] který byl v roce 1883 povýšen do stavu svobodných pánů. První vojenskou průporavu získal na kadetních školách v Sankt Pölten a Eisenstadtu, v letech 1871–1875 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[2] a do armády vstoupil v roce 1875 jako poručík k 2 dragounskému pluku ve Vídni. V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Jako štábní důstojník sloužil znovu ve Vídni nebo v Székesfehérváru. V hodnosti kapitána byl od roku 1887 ordonančním důstojníkem korunního prince Rudolfa a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. V roce 1889 byl jedním z mála, komu bylo umožněno vidět mrtvolu korunního prince po jeho sebevraždě v Mayerlingu.[3] Od roku 1891 byl v hodnosti majora pobočníkem císaře Františka Josefa. V roce 1892 byl převelen ke štábu do Lvova, kde o dva roky později dosáhl hodnosti podplukovníka. V letech 1896–1898 byl šéfem štábu 8. armádního sboru v Praze.[4] Souběžně nadále působil ve zpravodajských službách a jeho jméno je později zmiňováno v souvislosti s aférou plukovníka Redla.

V roce 1903 byl povýšen na generálmajora[5] a stal se velitelem 10. pěší brigády v Opavě.[6] V letech 1905–1910 působil jako ředitel Tereziánské vojenské akademie.[7][8] Mezitím dosáhl hodnosti polního podmaršála (1907) a v letech 1910–1912 byl velitelem 29. pěší divize v Terezíně.[9] K datu 1. listopadu 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva[10] a převzal velení 8. armádního sboru v Praze,[11][12] respektive byl zemským velitelem v Čechách se sídlem v Praze[13]. Na počátku první světové války byl se svým sborem povolán na srbskou frontu,[14] kde byl ale vzápětí poražen a odeslán na časově neohraničenou dovolenou. Po nástupu císaře Karla I. byl v roce 1917 znovu povolán do aktivní služby, převzal ale jen podružnou funkci prezidenta kontrolní komise záložních jednotek.[15] Formálně byl z armády vyřazen až k 1. lednu 1919.[16] Poté žil v soukromí ve Vídni, od roku 1928 byl čestným prezidentem společnosti absolventů Tereziánské vojenské akademie.

V roce 1888 se oženil s Helenou Comploierovou (1860-1944) a měl s ní dvě dcery.[17] Mladší Theodora zemřela krátce po narození, starší Margareta (1888–1919) byla manželkou barona Leopolda Chlumeckého.[18]

Jeho mladší bratr Wladimir Giesl (1860–1936) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generála jezdectva. Známá je jeho funkce rakousko-uherského vyslance v Srbsku těsně před první světovou válkou.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Rodina užívala od roku 1773 prostý šlechtický titul s predikátem von Gieslingen.[19] Arthurův otec získal v roce 1863 titul rytíře a v roce 1883 byla rodina povýšena do stavu svobodných pánů.[20] Arthur jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[21] Během vojenské služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku,[22] v době působení v bezprostřední blízkosti korunního prince Rudolfa a císaře Františka Josefa obdržel řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[23] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 16.[24]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Rodina Heinricha Karla Giesla na webu geni.com dostupné online
  2. SVOBODA, Johann Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 69 dostupné online
  3. HAMANNOVÁ, Brigitte: Rudolf. Korunní princ a rebel; Odeon, Praha, 1993; s. 376 ISBN 80-207-0433-7
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 130, 195 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 274dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 117, 164dostupné online
  7. Přehled velitelů Tereziánské vojenské akademie na webu milak.at dostupné online
  8. Přehled ředitelů rakousko-uherských vojenských vzdělávacích institucí na webu austro-hungarian army dostupné online
  9. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 149, 173 dostupné online
  10. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1913; s. 152 dostupné online
  12. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  14. Přehled vrchního velení rakousko-armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1917; s. 17 dostupné online
  16. Služební postup Arthura Giesla in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 55 dostupné online
  17. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 239 dostupné online
  18. Rodina Arthura Giesla na webu geni.com dostupné online
  19. Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1880; Brno, 1880; s. 133–134 dostupné online
  20. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1887; Gotha, 1887; s. 311–312 dostupné online
  21. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 249 dostupné online
  22. Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 2 dostupné online
  23. Přehled řádů a vyznamenání Arthura Giesla in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 322 dostupné online
  24. Přehled majitelů pěšího pluku č. 16 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 410 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]