Přeskočit na obsah

Ayn Randová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ayn Randová
Ayn Randová (1943)
Ayn Randová (1943)
Rodné jménoAlisa Zinověvna Rozenbaumová
Narození2. února 1905
Petrohrad
RuskoRusko Rusko
Úmrtí6. března 1982 (ve věku 77 let)
New York
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníhřbitov Kensico
NárodnostŽidé
Alma materPetrohradská státní univerzita
Povolánídramatička, filozofka, romanopiskyně, scenáristka, literární kritička, esejistka, novinářka, autorka sci-fi a spisovatelka
Manžel(ka)Frank O'Connor (1929–1979)
Významná dílaAtlasova vzpoura
Dílo:Zdroj
We the Living
Anthem
The Virtue of Selfishness
OvlivněnáAristotelés
Victor Hugo
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Edmond Rostand
Friedrich Schiller
… více na Wikidatech
OceněníPrometheus Award (1983)
Prometheus Award (1987)
PodpisPodpis
Webová stránkaaynrand.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ayn Randová, vlastním jménem Ayn Rand O'Connor, rodným jménem Alisa Zinověvna Rozenbaum, přechýleně Rozenbaumová, rusky Алиса Зиновьевна Розенбаум (2. února 1905 Petrohrad6. března 1982 New York) byla původem ruská židovská spisovatelka a filosofka, která emigrovala do USA, kde se stala známou především díky svým románům, ve kterých nastínila zcela nový filosofický systém – objektivismus, který později dále rozpracovala.

Ayn Randová se narodila jako nejstarší dcera do rodiny zámožného židovského lékárníka. Její otec byl antikomunistou a bolševická revoluce z října 1917 a následné vyvlastňování dopadly na rodinu tvrdě.[1] Vystudovala historii a filozofii na Petrohradské univerzitě. Poté pokračovala ve studiu na Státním institutu pro kinematografii. Dva roky po dokončení studia emigrovala do Spojených států amerických (oficiálně odjela studovat kinematografii).[1] První léta po emigraci strávila v Hollywoodu, kde se pokoušela psát filmové scénáře. První scénář se jmenoval Red Dawn (Rudý úsvit) a podařilo se jí ho prodat v roce 1932. V Hollywoodu se potkala s režisérem Cecilem DeMillem. Ten jí obsadil jako herečku a poté jako pomocnou scenáristku filmu Král králů, kde se seznámila s hercem Frankem O'Connorem, za kterého se provdala v roce 1929. Krátce poté získala povolení k trvalému pobytu a o dva roky později i občanství. Do Spojených států se snažila dostat i rodiče a sestry, což se jí nepodařilo jelikož nedostali povolení k opuštění Sovětského svazu.

Svůj první román, We the living (My, kdož žijeme), dokončila v roce 1933, nenašla však vydavatele až do roku 1936, jelikož američté intelektuálné v době Velké krize naivně věřili sovětské propagandě.[1] Její druhý román, The Fountainhead (Zdroj), byl odmítnut dvanácti nakladateli, ale nakonec byl vydán v roce 1943. I když byl povětšinou literárním světem ignorován, stal se z něj bestseller a zůstal jím dodnes (již za první rok se prodalo padesát tisíc kusů).[1] V roce 1957 vyšel poslední román, Atlas Shrugged (Atlasova vzpoura), ve kterém představila svou unikátní filozofii – objektivismus. Od té doby se Ayn Randová věnovala psaní esejů a přednáškám, které analyzovaly současné dění a aplikovaly objektivismus na politickéspolečenské otázky.

Původ jména může spočívat v přezdívce, jenž jí měl dát její otec, Ájin, což hebrejsky znamená „oko“. Ona sama přijala při emigraci příjmení Rand, které je odvozeno buď od měny Jižní Afriky, tehdejšího největšího naleziště diamantů, anebo od psacího stroje Remington-Rand.[1][2]

Objektivismus

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Objektivismus.

Randová objektivismus charakterizovala jako „filosofii pro život na zemi“. Objektivismus je integrovaným systémem definujícím abstraktní principy, jimiž by se měl člověk řídit ve svém myšlení a jednání, má-li žít životem hodným člověka. Ayn Randová nejprve objektivismus představila v podobě hrdinů svých románů The Fountainhead (Zdroj) a Atlas Shrugged, poté ji detailněji rozpracovala ve svých spisech a přednáškách o objektivismu. Její vize člověka jako nezávisle přemýšlejícího, sebevědomého individualisty spolu s její filozofií „pro život na zemi“ měly velký vliv na životy miliónů čtenářů po celém světě a stály na počátku filozofického hnutí, které má rostoucí vliv na americkou společnost.

Jediným platným soudcem hodnot, které si člověk volí, je rozum. Nejvyšší hodnotou a měřítkem správnosti všech hodnot je život člověka jako člověka. Člověk nežije jako člověk, pokud se rozhodne nepoužívat svůj rozum nebo pokud nemá možnost závěry svého rozumu prakticky uplatňovat. Existuje jen jeden systém správných morálních hodnot, stejný pro každého člověka, protože morálními hodnotami jsou nejobecnější hodnoty, které jsou objektivně diktovány přirozeností světa a člověka, nikoli konkrétními podmínkami jeho života ani subjektivními a arbitrárními rozmary lidského vědomí bez ohledu na realitu. Člověk je sám sobě nejvyšším cílem a hodnotou, není nástrojem k cílům ostatních. Neobětuje se ostatním, ani nežije z obětování ostatních sobě. Žije z hodnot získaných vlastní prací nebo dobrovolnou směnou. Dosahování vlastního štěstí je nejvyšším morálním cílem člověka.

Podle Ayn Randové je kapitalismus jediným morálním společenským uspořádáním.

Další názory

[editovat | editovat zdroj]

Roman Joch tvrdí, že Ayn Randová byla militantní anti-teistkou a domnívala se, že rozum a náboženská víra jsou v nutném konfliktu.[2]

Daniel Horna naopak tvrdí, že byla silně motivována náboženstvím, jehož morální výtah se snažila předat přístupnější formou soudobé materiálně smýšlející společnosti.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Hrob Ayn Randové

Románová tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Literatura faktu

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c d e TĚTEK, Josef. Nepřátelé státu – přátelé svobody. 1. vyd. Praha: Liberální institut a Grada Publishing, 2021. 208 s. ISBN 978-80-86389-68-4. Kapitola 17 Ayn Randová, s. 113–119. 
  2. a b Archivovaná kopie. www.obcinst.cz [online]. [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-11. 
  3. KUBIK, Ondřej Efraim. Chvalozpěv [online]. 2020-02-27 [cit. 2020-04-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]