Přeskočit na obsah

Bernd a Hilla Becherovi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hilla Becherová na vernisáži své výstavy v Galerii Rudolfinum, 2012
Dlouhodobá instalace fotografií věží v Duisburgu
Hilla Becherová (uprostřed) v Sonnabend Gallery, Chelsea, NYC, říjen 2010
Galerie Rudolfinum Praha, Bernd & Hilla Becher: Doly. Hutě., 2012, kurátor: Petr Nedoma

Bernd Becher (20. srpna 1931 Siegen22. června 2007 Rostock) a Hilla Becherová, roz. Wobeserová (2. září 1934 Postupim10. října 2015 Düsseldorf[1]) pracovali jako umělecký pár až do smrti Bernda Bechera jako fotografové. Jsou mezinárodně známí a uznávaní díky svým černobílým fotografiím průmyslových krajin.

Věnovali pozornost industriálním stavbám jako jsou těžní věže, vysoké pece, zásobníky na uhlí, pracovní haly, plynové zásobníky, doly a hutě, vysoké pece, plynojemy, vodojemy, vápenky a obilní sýpky. Za 40 let seskupili ucelený soubor industriální krajiny. Považují se za průkopníky konceptuální fotografie.[2][3]

V druhé polovině 20. století založili takzvanou Düsseldorfskou fotografickou školu.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Fotografie jsou koncipovány velmi konkrétně. V jejich technice záznamu preferují centrální perspektivu, objekty jsou fotografované zepředu, žádné zkreslení, žádnou lidskou stafáž a zataženou oblohu a lehké sluneční světlo. S tím i detaily precizní reprodukce, používají velkoformátovou kameru o rozměrech filmového pole 13 x 18 cm. Kompozice obrazu dává také díky detailní kresbě povrchové struktury a centrálně umístěné stavby vystoupit.

Frontálně zachycené průmyslové budovy povýšili na autonomní estetické objekty, připomínající průčelí středověkých katedrál. Výsledkem soustavného fotografování ... je nejen svébytný typologický systém, ale i poutavá hra forem pečlivě sestavených sérií objektů a motivů.[3]
— Petr Nedoma, 2012

Bernd Becher studoval v letech 1953 až 1956 na Státní akademii výtvarných umění ve Stuttgartu malbu a také u Karla Rössinga a v letech 1959-1961 Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu obor typografie. Hilla Becherová absolvovala v Postupimi studium fotografie. S fotografováním začala již jako dítě. Za umělce, který ji ovlivnil považovala Augusta Sandera. Hilla Becherová studovala v letech 1958 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu výtvarnou fotografii. Hilla a Bernd Becherovi se vzali v roce 1961.

Bernd Becher již před studiem začal malovat průmyslové památky. Souběžně s tím sbíral kontaktní kopie průmyslových budov. Pro dokumentaci a jako předlohu pro své kresby a malby si od roku 1957 pořizoval fotografické záběry staveb. Od fotografických koláží a kreseb přešel společně s Hillou Becherovou k čisté fotografické dokumentaci.

Bernd a Hilla Becherovi začali společnou fotografickou praxi již během studia. Stanovili si za svůj cíl dokumentovat průmyslové stavby, které byly typické pro jejich generační dobu a často hrozila jejich demolice.

Šlo jim s výjimkou dokumentace siegerlandských hrázděných budov vždy o průmyslová výrobní zařízení a takové průmyslové budovy, které mají souvislost s výrobou zboží. Charakteristické pro jejich "zpracování" je často pořízení šesti, devíti, dvanácti nebo i více fotografií stejného objektu z různých úhlů s pevně stanovenými různými úhly. Vytvářeli tak "typologie" průmyslových budov.

Bernd a Hilla Becherovi dokumentovali ve svém stylu hrázděné domy v Siegerlandu, industriální zařízení v Porúří, Nizozemsku, Belgii, Francii (obzvláště v Lontrinsku), Spojeném království (především ve Walesu) a v USA, ale fotografovali také vodárenské věže a plynojemy. S ohledem na ocelovou a uhelnou krizi v 70. a 80. letech fotografovali mnoho budov, které krátce nato navždy zmizely. Výsledkem jejich práce byla unikátní sbírka rozmanitých průmyslových staveb.

Bernd a Hilla Becherovi pro průmyslovou architekturu používali pojem "nomádská architektura" – po výstavbě za čas následovala demolice těchto objektů, v zájmu zužitkování kapitálu a získání výhod (citace: Kočovné národy nezanechaly ruiny). V tomto smyslu se Becherovi považovali za archeology průmyslové architektury – jejich práce byla hledáním kořenů a zároveň kulturní antropologie.

Fotografické dílo Bernda a Hilly Becherových je z fotografického hlediska ve smyslu pořizování sérií zařazována k Nové věcnosti. Z hlediska obrazového výtvarného umění se považuje za jedno z prvních konceptuálních umění.

Díky svým fotografickým cyklům získali uznání a popularitu. Prostřednictvím společné výstavy "Prospekt" v Düsseldorf společně s konceptuálními umělci a umělci tvořícím minimalistické umění byla jejich práce brzy uznávána světovými umělci na mezinárodní úrovni. To vše se stalo v době, kdy zejména v Evropě neměla fotografie jako umělecké médium žádné uznání (na rozdíl od USA, kde v té době již působili například Stephen Shore nebo William Eggleston).

Pro Spojené státy objevila dílo dvojice Ileana Sonnabend a v roce 1973 uspořádala ve své newyorské Galerii Sonnabend jejich první výstavu. Ve stejném roce byly jejich práce vystaveny v Paříži.

Bernd Becher převzal na Kunstakademie Düsseldorf v roce 1976 profesuru z fotografie, avšak při vyučování a vzdělávání studentů působili společně jako pár. Vychovali mnoho fotografických osobností známých jako „Becherova škola“ nebo „Düsseldorfská fotografická škola“[4], kteří jsou dnes z mezinárodního hlediska vynikajícími zástupci německé fotografie. Mezi ně patří Andreas Gursky, Candida Höferová, Axel Hütte, Thomas Ruff, Jörg Sasse, Thomas Struth, Petra Wunderlich a Tata Ronkholz.[3]

Kromě své fotografické práce byli známí svými protesty proti demolici důlního závodu Zollern II v Dortmundu. Dávali ve své době impuls pro jiný vztah k průmyslovým budovám, které nebyly považovány za památky z oblasti průmyslové kultury nebo pozdějšího přístupu světového kulturního dědictví UNESCO. Na základě toho dokumentoval jejich student Martin Rosswog v letech 1985/1987 život a dílo horníků dolu Zollern II/IV.

Bernd a Hilla Becherovi jsou se svými pracemi zastoupeni v mnoha evropských a amerických muzeích a také v mnoha soukromých sbírkách.

Bernd Becher zemřel 2. června 2007 během těžké operace v nemocnici v Rostocku ve svých 75 letech. Hilla Becherová pak 10. října 2015 v Düsseldorfu.

Výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Fördertürme, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1985, ISBN 3-88814-173-7
  • Bernd und Hilla Becher. Typologien., Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1990, ISBN 3-88814-417-5
  • Pennsylvania Coal Mine Tipples, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1991, ISBN 3-88814-408-6
  • Gasbehälter, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1993, ISBN 3-88814-493-0
  • Grundformen, Bernd a Hilla Becherovi, Thierry de Duve (vyd.), Schirmer/Mosel 1993, ISBN 3-88814-704-2
  • Fabrikhallen, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1994, ISBN 3-88814-730-1
  • Wassertürme, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 1998, ISBN 3-88814-255-5
  • Bergwerke, Bernd a Hilla Becherovi, Architekturmuseum Basel 1998, ISBN 3-905065-02-9
  • Fachwerkhäuser des Siegener Industriegebietes, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 2000, ISBN 3-88814-005-6
  • Industrielandschaften, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 2000, ISBN 3-8296-0003-8
  • Serien Bernd & Hilla Becher, Bernd a Hilla Becher a Anne Grigoteit, Schmidt/Mainz 2000, ISBN 3-87439-460-3
  • Hochöfen, Bernd und Hilla Becher, Schirmer/Mosel 2002, ISBN 3-88814-352-7
  • Typologien industrieller Bauten, Bernd a Hilla Becher et.al., Schirmer/Mosel 2003, ISBN 3-8296-0092-5
  • Bernd und Hilla Becher Leben und Werk, Susanne Lange, Schirmer/Mosel 2005, ISBN 3-8296-0175-1
  • Getreidesilos, Bernd a Hilla Becherovi, Schirmer/Mosel 2006, ISBN 3-8296-0256-1

Nejznámější fotografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Industrial Facade #23, asi 1980.
  • Cooling towers, Wood n B, 1976. (Prodána za 150 000 amerických dolarů na aukci v roce 2004. Jedná se o jeden z najdražších prodejů uměleckého páru.)[6]
  • (německy) Jean-Pierre Krief: Hilla und Bernd Becher / Thomas Struth. Film 2 in der Reihe Kontaktabzüge. Dokumentarfilmreihe, Francie, 2002, 30 min. (Auch mit eigenen Kommentaren der Bechers und Struths aus dem Off zur Zielsetzung und Technik. Film nach einer Idee von William Klein)

Vyznamenání a ceny

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bernd und Hilla Becher na německé Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie. www.nq-online.de [online]. [cit. 13-10-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-03-2016. 
  2. Archivovaná kopie. www.doxprague.org [online]. [cit. 2021-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. a b c Archivovaná kopie. www.galerierudolfinum.cz [online]. [cit. 2012-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-08-31. 
  4. Widerstand gegen alles Gefällige: Bernd Becher, der am Freitag verstorben ist (Gerhard Matzig in: Süddeutsche Zeitung online 25. června 2007). www.sueddeutsche.de [online]. [cit. 2008-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-20. 
  5. Bernd und Hilla Becher. Bergwerke und Hütten –Industrielandschaften. Archivováno 6. 12. 2010 na Wayback Machine. auf der Seite Bottrop.de
  6. Auction Result: Bernd and Hilla Becher's Cooling towers, Wood n B[nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • (německy) Susanne Lange: Werkchronologie (Zeitraum 1957 bis 2004; online)
  • (německy) Gabriele Conrath-Scholl, Anne Ganteführer, Virginia Heckert: Vergleichende Konzeptionen: August Sander, Karl Blossfeldt, Albert Renger-Patzsch, Bernd, Hilla Becher. Schirmer/Mosel. 160 S. ISBN 3-88814-757-3
  • (německy) Architekturmuseum Basel (Hrsg.): Der Preis des Architekturmuseums Basel 2002: An Bernd und Hilla Becher, Düsseldorf /Candida Höfer, Basler Interieurs. Ulrike Jehle-Schulte Strathaus und Candida Höfer. 2002. 42 S. ISBN 3-905065-38-X

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Ohlasy na smrt Bernda Bechera