Přeskočit na obsah

Ferenc Nopcsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ferenc baron Nopcsa
Nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
Ve funkci:
1868 – 1894
PředchůdceAlfred hrabě Königsegg-Aulendorf
NástupceFranz hrabě Bellegarde
Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1885 – 1904

Narození14. března 1815 nebo 15. března 1815
General Berthelot
Úmrtí24. června 1904 (ve věku 89 let)
Săcel
Titulsvobodný pán (1856)
RodičeLászló Nopcsa
Profesepolitik a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferenc svobodný pán Nopcsa (německy Franz Freiherr Nopcsa von Felsö-Szilvás, maďarsky báró felsőszilvási Nopcsa Ferenc) (14. března 1815 Alsófarkadin, dnes General Berthelot, Rumunsko24. června 1904 Szacsal, dnes Săcel, Rumunsko) byl uherský šlechtic, rakousko-uherský politik a dvořan. Po službě v armádě působil ve státních službách a v letech 1868–1894 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Alžběty. Získal titul barona a stal se členem Sněmovny magnátů, jako hofmistr císařovny byl nositelem řady zahraničních vyznamenání.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré šlechtické rodiny ze Sedmihradska připomínané od 14. století.[1] Jeho otcem byl státní úředník Ladislav (László) Nopcsa (1794–1884),[2] strýc Alex (Elek) Nopcsa (1775-1862) byl sedmihradským dvorským kancléřem. Ferenc studoval na vídeňské Tereziánské akademii a v roce 1834 vstoupil jako poručík do armády k 2. dragounskému pluku knížete Schwarzenberga.[3] V roce 1836 byl povýšen na nadporučíka[4] a později dosáhl hodnosti kapitána (1842), souběžně byl v letech 1840–1842 komorníkem arcivévody Ferdinanda Karla.[5] V roce 1846 armádu opustil a poté žil v soukromí. Věnoval se především cestování, delší dobu pobýval v Itálii, kde v archivech studoval prameny k maďarské historii. Pobýval také na rodových statcích v Sedmihradsku. V jeho rodišti Alsófarkadin nechal otec v polovině 19. století postavit menší klasicistní zámek (obec byla po první světové válce přejmenována na General Berthelot na počest francouzského generála Henriho Berthelota, který se angažoval v maďarsko-rumunské válce v roce 1918).[6]

Zámek rodu Nopcsa v Săcelu (Rumunsko)

Po obnovení parlamentního systému v Rakouském císařství se v roce 1861 vrátil do státních služeb a v letech 1861–1867 zastával funkci vrchního župana Hunyadské župy (dnes Hunedoara v Rumunsku).[7] V letech 1867–1868 působil krátce jako státní sekretář na uherském ministerstvu a latere (zastoupení uherské vlády ve Vídni).[8] Poté byl povolán k císařskému dvoru do Vídně a v letech 1868–1894 zastával funkci nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.[9][10]

V roce 1894 odešel na vlastní žádost do výslužby a zbytek života strávil v ústraní na rodovém sídle v Săcelu, kde také zemřel.[11] Byl svobodný a bezdětný.

Jeho mladší nevlastní bratr Elek (Alexis, 1848–1918) sloužil v armádě, poté byl poslancem uherského zemského sněmu a nakonec byl jmenován dědičným členem Sněmovny magnátů.[12] Rodový majetek rozšířil sňatkem s hraběnkou Matyldou Zelenskou (1852–1938).[13][14] Z jejich potomstva vynikl syn Ferenc (1877–1933), cestovatel, spisovatel a paleontolog.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1841 byl jmenován císařským komořím[15] a ve funkci císařovnina nejvyššího hofmistra obdržel v roce 1868 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Spolu s otcem a strýcem byl v roce 1856 povýšen do stavu svobodných pánů v Rakouském císařství, s mladším nevlastním bratrem Elekem pak v roce 1874 obdržel ještě baronát pro Uherské království.[16] Vzhledem k dlouholeté službě u dvora císařovny Alžběty ji často doprovázel na cestách do zahraničí a získal řadu ocenění od panovníků různých zemí. Mimo jiné byl také čestným rytířem Maltézského řádu.[17] V roce 1885 byl jmenován doživotním členem uherské Sněmovny magnátů.[18][19]

  1. Dějiny rodu Nopcsa dostupné online
  2. László Nopcsa na webu geni.com dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1835; Vídeň, 1835; s. 336 dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1837; Vídeň, 1837; s. 338 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1842; Vídeň, 1842; s. 338 dostupné online
  6. Zámek Nopcsů Alsófarkadin dostupné online
  7. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 517 dostupné online
  8. Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 520 dostupné online
  9. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 35 dostupné online
  10. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1891; Gotha, 1891; s. 617 dostupné online
  11. Historie zámku Szacsal (Săcel) dostupné online
  12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1913; Gotha, 1913; s. 652–653 dostupné online
  13. Elek Nopcsa na webu geni.com dostupné online
  14. KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 34, 71 ISBN 978-80-254-9315-1
  15. Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1842; Vídeň, 1842; s. 97 dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1884; Gotha, 1884; s. 593–595 dostupné online
  17. Přehled řádů a vyznamenání in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 37 dostupné online
  18. KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 14–15 ISBN 978-80-254-9315-1
  19. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1900; s. 856 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]