Přeskočit na obsah

František II. Lotrinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František II. Lotrinský
Vévoda lotrinský, barský a hrabě z Vaudemont
Narození27. února 1572
Nancy
Úmrtí14. října 1632 (ve věku 60 let)
Badonviller
PředchůdceNicole Lotrinská
NástupceKarel IV. Lotrinský
ManželkaKristýna ze Salmu
PotomciKarel
Jindřiška
Mikuláš František
Markéta
RodLotrinští
OtecKarel III. Lotrinský
MatkaClaude Francouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František II. Lotrinský (François II de Lorraine, 27. února 1572, Nancy14. října 1632, Badonviller), třetí syn vévody Karla III. Lotrinského a jeho manželky Claude Francouzské, hrabě z Vaudémontu. Na popud svého syna spoluvévody Karla IV. Lotrinského se dal nakrátko prohlásit vévodou lotrinským a barským (21. až 25. listopad 1625).

Františkova manželka Kristýna ze Salmu

František se narodil v Nancy jako nejmladší ze tří synů Karla III., vévody lotrinského, a jeho manželky Claude Francouzské, dcery francouzského krále Jindřicha II.

Jako vnuk francouzského krále Jindřicha II. a Kateřiny Medicejské byl spřízněn s rody Valois a Guise. Jako princ lotrinský byl švagrem kurfiřta Maximiliána I. Bavorského a toskánského velkovévody Ferdinanda I. Medicejského. Při vědomí slabin svého dědice jmenoval otec Františka generálním místodržitelem u vévodských stavů v době svých cest do Francie v roce 1594, když jednal o míru s francouzským králem Jindřichem IV. Díky míru s Francií se mladý princ stal guvernérem a generálním místodržitelem francouzského krále ve městech Toul a Verdun, fakticky pod francouzským protektorátem od roku 1552.

Nakrátko působil jako generalissimus v Benátské republice. Tehdy se neúspěšně ucházel o ruku Marie Medicejské, neteře toskánského velkovévody (později se provdala za Jindřicha IV.). Od září do října 1606 byl František v zastoupení svého otce na diplomatické misi v Anglii.

Roku 1608 zemřel vévoda Karel III., zanechav trůn nejstaršímu synu Jindřichovi II. Téhož roku se narodila Nicole Lotrinská, první životaschopné Jindřichovo dítě. František a jeho potomci tím přestali být dědici obou vévodských stolců. Již tak mocný král Francie zamýšlel provdat budoucí lotrinskou a barskou vévodkyni za svého syna, budoucího Ludvíka XIII, čímž by se Lotrinsko a Barrois přirozeně a legitimně připojily k francouzské koruně. Král Jindřich byl zavražděn v roce 1610, jeho vdova Marie Medicejská (o niž se František předtím marně ucházel) se stala regentkou a vazbu na Lotrinsko vyměnila za spojenectví se Španělskem.

František si přál, aby se budoucí vévodkyně provdala za jeho nejstaršího syna, prvního následníka v mužské linii. Vévoda Jindřich II. však chtěl svoji třináctiletou dceru provdat za svého favorita Louise de Guise, nadaného barona z Ancerville. Navzdory jeho četným přednostem příbuzenství s lotrinským rodem narazila tato volba na odpor vévodské rodiny, vysoké lotrinské šlechty a celého dvora; levoboček zesnulého kardinála de Guise přece jen nebyl legitimním princem.

V roce 1621, znesvářen s bratrem a toužící ukázat svoje rozčarování celé Evropě, hrabě vaudémontský s rodinou opustil vévodství a svěřil se do ochrany císaře. Vstoupil do císařského vojska, aby bojoval s německými protestanty. Jeho nejstarší syn Karel se ve věku pouhých šestnácti let vyznamenal v bitvě na Bílé hoře.

Oba bratři uzavřeli dohodu: vévodova dcera se provdala za svého bratrance Karla a vévodův favorit si vzal Františkovu dceru Jindřišku (Henriette), která dostala jako věno knížectví phalsbursko-lixheimské.

Vévoda Jindřich II. zemřel 31. července 1624 a protože nezanechal syna, ustanovil svou následnicí dceru Nicole Lotrinskou, provdanou za Karla z Vaudémontu, nejstaršího Františkova syna, a upřesnil, že Karlova moc pochází od jeho ženy. Ze sňatku měla vzejít nová dynastie, rod lotrinsko-vaudémontský; dědic ovšem nebyl na obzoru.

Tak začala vláda dvou spoluvladařů, šestnáctileté vévodkyně a jejího dvacetiletého manžela. Vladařka podepisovala dekrety, její manžel je kontrasignoval. Mince měly na líci profil vévodkyně, na rubu vévodův. Tato situace dráždila čilého mladíka, nesmířeného s rolí prince-chotě a toužícího vládnout sám. Otec František se rozhodl, že mu pomůže splnit přání.

Hodila se k tomu závěť Františkova pradědečka vévody René II. z roku 1506, podle níž byla obě vévodství dědičná pouze v mužském potomstvu (tento sálský zákon pro vévodství Lotrinské odpovídal tradici panství Svaté říše, z níž pocházelo; v Barském vévodství došlo již dvakrát k ženskému následnictví). Jindřich a jeho žena Markéta však zanechali pouze dcery. Soudní dvůr vévodství, nakloněný vaudémontskému hraběti, uznal pravost listiny a princ František se tak škodě své neteře stal věrohodným dědicem obou vévodství.

V listopadu 1625 František z Vaudémontu na základě uvedené závěti Reného II. vznesl nárok na obě vévodství. Lotrinské generální stavy uznaly nárok za oprávněný. Vévodkyně Nicole a vévoda Karel abdikovali a František z Vaudémontu se 21. listopadu 1625 stal vévodou. Přesídlil ze Salmu do Nancy a využil situace k zaplacení svých dluhů z vévodské pokladny. Pět dní nato abdikoval ve prospěch svého syna, který se tak stal vévodou Karlem IV.

Ten toho využil k odluce od manželky Nicole a bez úspěchu usiloval, aby papež manželství zrušil. Nakonec zašel tak daleko, že prohlásil křest Nicole neplatným a kněze, který ji křtil, obvinil z čarodějnictví a nechal jej upálit zaživa.

František, který v roce 1627 ovdověl, se poté věnoval správě svých hrabství Vaudémont a Salm. Roku 1632 intriky a nešťastná zahraniční politika jeho syna, stranící císaři Ferdinandu II., vedly k invazi vojsk mocného francouzského souseda do obou vévodství a jejich okupaci do konce století. Obyvatelstvo nesmírně trpělo pustošením za třicetileté války.

Ve stejném roce někdejší vévoda lotrinský a barský, hrabě vaudémontský, markýz z Hattonchattel, hrabě ze Salmu a ze Chaligny, baron z Viviers, Ruppe, Brandebourgu, Turquesteinu a Monthureux-sur-Saône, zesnul tiše na svém zámku v Badonviller ve věku šedesáti let. Ve své závěti uvedl, že „nikdy netoužil nosit na tomto světě korunu.“

Jiný jeho syn Mikuláš František (z Vaudémontu, Lotrinský), biskup a kardinál v Toul 1624–1634, se v lednu až dubnu 1634 stal vévodou lotrinským a barským, když po francouzské okupaci abdikoval Karel IV.

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]

Původním záměrem Františka byl sňatek s Marií Medicejskou, k němuž ale nakonec nedošlo. Místo toho si 12. března 1597 vzal velmi bohatou šlechtičnu Kristýnu ze Salmu. S tou měl několik dětí:

  • 27. února 1572 — 25. listopadu 1625: Jeho Výsost, hrabě z Vaudemont
  • 25. listopadu 1625 — 1. prosince 1625: Jeho Výsost, vévoda lotrinský
  • 1. prosince 1625 — 14. října 1632: Jeho Výsost, hrabě z Vaudemont

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
René II. Lotrinský
 
 
Antonín Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Filipa z Guelders
 
 
František I. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Gilbert z Montpensieru
 
 
Renata Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Klára Gonzagová
 
 
Karel III. Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Jan I. Dánský
 
 
Kristián II. Dánský
 
 
 
 
 
 
Kristina Saská
 
 
Kristina Dánská
 
 
 
 
 
 
Filip I. Kastilský
 
 
Isabela Habsburská
 
 
 
 
 
 
Jana I. Kastilská
 
František II. Lotrinský
 
 
 
 
 
Karel z Angoulême
 
 
František I. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Luisa Savojská
 
 
Jindřich II. Francouzský
 
 
 
 
 
 
Ludvík XII. Francouzský
 
 
Klaudie Francouzská
 
 
 
 
 
 
Anna Bretaňská
 
 
Claude Francouzská
 
 
 
 
 
 
Petr Medicejský
 
 
Lorenzo II. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Alfonsina Orsini
 
 
Kateřina Medicejská
 
 
 
 
 
 
Jan III. z Auvergne
 
 
Madeleine de la Tour d'Auvergne
 
 
 
 
 
 
Jana Bourbonská-Vendôme
 

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nicholas Francis, Duke of Lorraine na anglické Wikipedii a François II de Lorraine na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]