Přeskočit na obsah

Franz Vlassits

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz von Vlassits
Velitel 10. armádního sboru v Brně
Ve funkci:
1883 – 1884
PředchůdceJosef von Ringelsheim
NástupceGeorg Stubenrauch von Tannenburg
Sekční šéf na ministerstvu války
Ve funkci:
1869 – 1883
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
HodnostPolní zbrojmistr (1883), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870)

Narození17. května 1827
Eisenstadt
Úmrtí16. června 1884 (ve věku 57 let)
Penzing
Titulsvobodný pán
RodičeFranjo Vlašić
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz svobodný pán Vlassits (uváděn též jako Vlasits, případně chorvatsky Franjo Vlašić mladší) (17. května 1827 Eisenstadt16. června 1884 Penzing) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1845, bojoval v několika válečných taženích a několik let zastával funkci císařského pobočníka. Uplatnil se ve vojenské diplomacii a v letech 1869–1883 zastával post sekčního šéfa na ministerstvu války. Svou kariéru završil jako velitel 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), ve vojsku dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1883).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chorvatské šlechtické rodiny, byl starším synem c. k. polního podmaršála a chorvatského bána Franja Vlašiće (1766–1840).[1] Studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a jako poručík vstoupil v roce 1845 do armády. Během revolučních let 1848–1849 byl štábním důstojníkem v Itálii, kde mimo jiné bojoval v bitvě u Novary. V roce 1850 byl povýšen na kapitána a od roku 1851 působil u spolkové komise ve Frankfurtu nad Mohanem.[2] V roce 1859 získal hodnost majora a ve válce se Sardinií byl šéfem štábu 6. armádního sboru. Jako podplukovník (1862) byl jmenován křídelním pobočníkem (Flügel-Adjutant) císaře Františka Josefa, později se zúčastnil dánsko-německé války. V roce 1865 byl povýšen na plukovníka, stal se velitelem pěšího pluku č. 27 a zúčastnil se prusko-rakouské války, kde bojoval v bitvě u Hradce Králové (1866). V letech 1866–1869 se svým plukem pobýval v Prešpurku.[3]

Řadu let působil ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu války (1869–1883)[4] a mezitím postupoval v hodnostech (generálmajor 1870,[5] polní podmaršál 1875). Podílel se na plánech tažení do Bosny a Hercegoviny (1878) a v letech 1880–1882 pracoval na rozdělení zemských oblastních velitelství Rakouska-Uherska do patnácti armádních sborů. Sám se nakonec v závěru kariéry stal velitelem 10. armádního sboru v Brně (1883–1884), respektive zemským velitelem pro Moravu a Slezsko[6][7] a k datu 1. května 1883 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[8][9] V té době byl však již vážně nemocen a počátkem roku 1884 odešel na dovolenou, ve funkci velitele v Brně ale zůstal formálně až do smrti v červnu 1884.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1832 užíval titul svobodného pána, který získal jeho otec. Jako sekční šéf na ministerstvu války obdržel v roce 1877 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[10] Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 81 dislokovaného v Jihlavě.[11][12] Během své vojenské kariéry obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[13]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Jeho mladší bratr Karel (1830–1891) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála.

  1. Rodina Franja Vlašiće na webu geni.com dostupné online
  2. Militär Schematismus für des österreichischen Kaiserthumes für 1853; Vídeň, 1853; s. 607 dostupné online
  3. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1867; s. 126 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1873; s. 67, 107 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1875; Vídeň, 1874; s. 175, 206 dostupné online
  6. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1884; Vídeň, 1883; s. 98, 111 dostupné online
  8. Služební postup Franze Vlassitse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
  9. Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1877; s. 231 dostupné online
  11. Přehled majitelů 81. pěšího pluku in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 540 dostupné online
  12. Pěší pluk č. 81 na webu valka.cz dostupné online
  13. Přehled řádů a vyznamenání Franze Vlassitse in: 'Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1884; Vídeň, 1883; s. 28 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]