Přeskočit na obsah

Galantní styl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Galantní styl
Původ ve stylechbarokní hudba
Kulturní pozadíFrancie a Německo 18. století
Jiná témata
pocitový styl

Galantní styl, případně galantní hudba (francouzsky musique galante, německy Galante Musik) je označení pro ne zcela jednoznačně vymezený[1] hudební styl druhé třetiny 18. století spadající do období pozdního baroka a tvořící přechod od barokní hudbyhudebnímu klasicismu.[2] Od barokní hudby se odlišil lehčí a uvolněnější formou.

Geneze pojmu

[editovat | editovat zdroj]
Periody, etapy a hnutí západní klasické hudby
  • Období pratica comune (melodicko-harmonická perioda)
  • Od konce 19. století do 20. a 21. století
André Campra, L'Europe galante, druhé vydání (1698)

Před zavedením současného termínu se dlouho používalo poněkud nepřesné označení „hudba stylového přechodu“. Samotné označení „galantní“ se přitom ve Francii 17. století spojovalo zejména s literaturoupoezií, případně se používalo v sociologickém slova smyslu. Na začátku 18. století jej pak němečtí teoretikové začali používat v souvislosti s hudbou, i když spíše v společenském významu; první jednoznačné spojení s hudbou se nachází ve spisu Johanna Matthesona z roku 1713.[3] Termín se užíval i v kontextu malířství.[4]

Přibližně v polovině 18. století začali někteří hudební teoretici jasně odlišovat „nový“ hudební styl od dosavadního „přísného“ způsobu kompozice (kritika „přílišného umění“ Johanna Sebastiana Bacha německým hudebním kritikem Johannem Adolphem Scheibem z roku 1737, vymezení se proti novému stylu ze strany Johanna Abrahama Birnbauma o rok později), ač ještě ne pod jeho pozdějším označením. Nový, čím dál častější homofonní styl se však postupně prosazoval a galantní prvky byly někdy spatřovány dokonce i v typicky kontrapunktických fugách. Začínalo se užívat označení neue Art nebo der neue Gusto a důraz byl kladen na estetické cíle hudby a její příjemný poslech. Oba styly rozlišovali i němečtí teotetici a skladatelé Carl Philipp Emanuel Bach, Friedrich Wilhelm MarpurgDaniel Gottlob Türk, ačkoli zatím bez bližšího vymezení galantního kompozičního stylu. Obšírnější definici podal až Heinrich Christoph Koch ve svém lexikonu z roku 1802.[3]

Termín v dnešní podobě zavedl v roce 1900 německý hudební lexikograf Hugo Riemann ve svém Musiklexikonu.[3]

Hudební charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Galantní styl je hudebně příbuzný s pocitovým stylem nebo předklasicismem a odkazuje na hudební tvorbu spadající přibližně do období let 1720–1780, jež se odlišovala od dosavadní, zejména kontrapunktické hudby použitím odlišných kompozičních postupů. Mezi typickou barokní hudbou a galantním stylem nicméně neexistuje jasný předěl. Náznaky galantní hudby lze poznat i v Bachově tvorbě, a to již v jeho tzv. „köthenském období“ kolem roku 1720. Označení nastupujícího stylu Bach použil dokonce v názvu jednoho ze svých děl[3] a podle některých zdrojů byla novým stylem ovlivněna dokonce i Hudební obětina, patřící k jeho nejvrcholnějším dílům.[5]

Galantní vlivy se dále projevují u Antonia Caldary, Georga ReutteraFrancesca Bartolomea Contiho, z francouzských skladatelů tvořil galantní hudbu například François Couperin. V opeře byli hlavními reprezentanty tohoto stylu zejména představitelé tzv. benátskéneapolské školy, k nímž patřili například Leonardo Leo, Nicola Porpora nebo Giovanni Battista Pergolesi.[3]

  1. SHELDON, David A. The Galant Style Revisited and Re-Evaluated. Acta Musicologica. Roč. 47, čís. 2, s. 240–270. ISSN 0001-6241. DOI 10.2307/932212. (anglicky) 
  2. Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž. [s.l.]: TZ-one, 2013. 650 s. ISBN 9788090360662. S. 155. 
  3. a b c d e PERUTKOVÁ, Jana. Problematika galantního stylu ve světle dobových pramenů (s bližším zaměřením na hudebně dramatickou tvorbu). Musicologica Brunensia. 2011, roč. 46, čís. 1–2, s. 127–139. Dostupné online [cit. 2018-08-31]. ISSN 1212-0391. 
  4. RADICE, Mark A. The Nature of the "Style Galant": Evidence from the Repertoire. The Musical Quarterly. Roč. 83, čís. 4, s. 607–647. ISSN 0027-4631. (anglicky) 
  5. BUTLER, Gregory. The "Galant" Style in J. S. Bach's "Musical Offering:" Widening the Dimensions. Bach. 2002, roč. 33, čís. 1, s. 57–68. ISSN 0005-3600. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PERUTKOVÁ, Jana. Problematika galantního stylu ve světle dobových pramenů (s bližším zaměřením na hudebně dramatickou tvorbu). Musicologica Brunensia. 2011, roč. 46, čís. 1–2, s. 127–139. Dostupné online [cit. 2018-08-31]. ISSN 1212-0391. 
  • HNILIČKA, Alois. Galantní hudba v Čechách v XVIII. století. Československá vlastivěda. 1934, roč. 8, s. 472.