Přeskočit na obsah

Hadinec červený

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHadinec červený
alternativní popis obrázku chybí
Hadinec červený (Echium maculatum)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrutnákotvaré (Boraginales)
Čeleďbrutnákovité (Boraginaceae)
Rodhadinec (Echium)
Binomické jméno
Echium maculatum
L., 1753
Synonyma
  • Echium rubrum
  • Echium russicum
  • Pontechium maculatum
  • hadinec nachový
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hadinec červený (Echium maculatum) je stepní rostlina, nápadná svým až metr vysokým, červeno-fialovým květenstvím, jeden ze dvou druhů rodu hadinec rostoucích v české přírodě. Vyskytuje se jak v České republice, tak i v okolních státech jen řídce a je považován za rostlinu ohroženou vymizením.

Podle posledních zahraničních výzkumů nepatří tento druh do rodu Echium, ale pod jménem Pontechium maculatum je zařazován do nového, monotypického rodu Pontechium.[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Roste ve střední a jihovýchodní Evropě, v okolí Kavkazu, v Malé a Střední Asii i na Blízkém východě. Těžiště výskytu je na Ukrajině a na jihu evropského Ruska. Tento východoevropský druh je pouze výběžkovitě rozšířen do Střední Evropy. Západní hranice areálu sahá do Rakouska, České republiky a na Slovensko a severní probíhá východním Polskem, ve většině panonské nížiny však chybí.

ČR roste pouze na jižní Moravě asi ve čtrnácti, převážně chráněných lokalitách, kde se nachází okolo sedmi stovek jedinců. Většina míst je v termofytiku na Jihomoravské pahorkatině. Vyrůstají například v národních přírodních rezervacích Na Adamcích (u Hodonína), Hádecká planinka (u Brna) a Větrníky (u Vyškova), v přírodních rezervacích Horky, Špidláky a Visengrunty i v přírodních památkách Hovoranské louky, Hrádek, Kamenný vrch a Louky pod Kumstátem. Byly také zjištěny výskyty na úbočí Bílých Karpat, např. v přírodní rezervaci Kobylí hlava. Na HádechDrahanské vrchovině byla z původních rostlin vysázena nová záložní populace.[3][4][5]

Obvykle se nachází na suchých a slunných lesostepních stanovištích, na výslunných pahorcích a křovinatých stráních, v lemech a světlinách teplomilných listnatých lesů v nížinách až pahorkatinách. Je pro něj důležitý obsah živin v zemině, nejčastěji se vyskytuje ve vápnitých, hlinitých sprašových půdách, řidčeji v kamenitých. Často ho nalezneme na místech s neúplně zapojenou vegetací, což je podstatné i pro uchycení a vyklíčení jeho semenáčků. Vyhovují mu zvěří mírně narušovaná stanoviště.

Slabší jedinci kvetou jednou za život, nejčastěji ve svém druhém až třetím roce. Silnější rostliny se naopak rozrůstají do menších trsů a skupinky kvetoucích rostlin s dlouhou lodyhou bývají obzvlášť atraktivní.[4][5][6][7][8]

Dvouletá až krátce vytrvalá bylina s přímou, nevětvenou lodyhou vysokou 40 až 100 cm. Vyrůstá ze ztlustlého kůlovitého kořene a jeho květná lodyha je pevná a srstnatě chlupatá. Přízemní růžici tvoří listy s dlouhým řapíkem, které jsou úzce kopinaté či úzce eliptické. Střídavé lodyžní listy jsou přisedlé, čárkovitě kopinaté a na koncích špičaté, všechny listy jsou celokrajné a srstnatě chlupaté.

úžlabí horních listů vyrůstají vijany květů a vytvářejí úzkou, jehlanovitou latu, z počátku jsou vijany krátké a stočené do spirály, později se napřimují a prodlužují. Přisedlé květy jsou oboupohlavné a rozvíjejí se od června do srpna. Pětidílný nálevkovitý kalich má lístky asi 5 mm dlouhé. Zvonkovitá, šikmo souměrná koruna je tvořena pěti nestejně velkými, červenými nebo fialově purpurovými (výjimečně bílými) laloky, korunní trubka je dvojnásobně dlouhá jako kalich. V květu je pět tyčinek které mají dlouhé, dolu ohnuté, purpurově červené nebo fialově purpurové nitky a jejich prašníky vyčnívají daleko z koruny. Čnělka je dlouhá a chlupatá a nese hlavičkovitou bliznu se dvěma laloky. Květy jsou protandrické, nejprve dozrávají prašníky a teprve později blizny, bývají opyleny hmyzem nebo dochází k samoopylení.

Plody jsou čtyři jednosemenné tvrdky sedící na dně vytrvalého kalichu, jsou asi 2 mm dlouhé a na povrchu bradavičnaté. Ploidie druhu je 2n = 24.[4][5][6][7][9]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se zejména generativně tvrdkami, kterých rostlina vytváří dostatek, z jednoho květu vzniknou čtyři. Semena (tvrdky) po zimním přemrznuti dobře klíčí, avšak úmrtnost semenáčků je v prvních měsících značná. Nevyklíčená semena přežívají po delší dobu v semenné půdní bance. Prvým rokem vyroste jen listová růžice a teprve na jaře druhého či třetího roku z ní vypučí květonosná lodyha.

Vegetativně se rozšiřuje méně často, z krátkého oddenku vyroste jedna až několik postranních listových růžic. Každoročně vykvétá obvykle jen menší, podpoloviční část populací.[4][5]

Možnost záměny

[editovat | editovat zdroj]

V české přírodě se mnohem častěji vyskytuje podobný druh hadinec obecný, který se odlišuje modrou barvou květů a širšími listy pokrytými bradavkami, ze kterých vyrůstají štětinovité chlupy.[5]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Hadinec červený se nikdy v přírodě České republiky nevyskytoval ve velkém množství. Patrně je to dáno tím, že se nachází na okraji areálu výskytu druhu a zdejší životní podmínky mu příliš nesvědčí. V minulosti byly kvetoucí stvoly rostlin používány do kytic, nebo byly celé rostliny neúspěšně přesazovány do zahrad. Pro tento druh jsou v české přírodě, s ohledem na klimatické podmínky, typické kolísající stavy jednotlivých populací.

Některé jeho lokality byly zničeny přímou destrukcí, jiné jsou ohrožovány eutrofizací stanovišť, zarůstáním travnatých ploch náletovými dřevinami nebo i úmyslným zalesňováním. Hadinec červený je proto považován za kriticky ohrožený druh jak "Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", tak i "Červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012.[4][5][10][11]

  1. LUEBERT, Federico. Pontechium a new genus distinct from Echium and Lobostemon [online]. Botanic Garden and Botanical Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, DE, rev. 06.05.2014 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Plant List: Pontechium maculatum [online]. Collaboration between the Royal Botanic Gardens, Kew and Missouri Botanical Garden [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Pontechium maculatum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  4. a b c d e Biomonitoring: Hadinec červený [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-11. 
  5. a b c d e f RYBKA, Vlastik; RYBKOVÁ, Romana; POHLOVÁ, Renata. Rostliny ve svitu evropských hvězd: Hadinec červený [online]. Sagittaria, Sdružení pro ochranu přírody střední Moravy, Olomouc, rev. 2004 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. ISBN 80239-41771. 
  6. a b HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Hadinec červený [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2007 [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. 
  7. a b Květena ČR: Hadinec červený [online]. Petr Kocián [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. 
  8. SMRTOVÁ, Erika; KAŽMIERSKI, Tomáš. Za Naturou na turu: Hadinec červený [online]. Regionální environmentální centrum ČR, Praha, rev. 2005 [cit. 2016-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-08. 
  9. BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Hadinec červený [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2016-09-30]. S. 51–53. Dostupné online. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  10. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2016-09-30]. Dostupné online. 
  11. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 30.09.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]