Přeskočit na obsah

Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim
Generální inspektor vojenských škol
Ve funkci:
1917 – 1918
PředchůdceHugo Martiny
NástupceJosef Roth von Limanowa-Lapanów
Velitel 18. armádního sboru
Ve funkci:
1914 – 1915
Předchůdcenově zřízená funkce
NástupceEmil von Ziegler
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)

Narození16. února 1858
Bolzano
Úmrtí11. února 1918 (ve věku 59 let)
Vídeň
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Tschurtschenthaler von Helmheim (16. února 1858 Bolzano11. února 1918 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1877, vystřídal působení u řady posádek a byl důstojníkem generálního štábu. Za první světové války byl jako polní podmaršálek velitelem armádního sboru na východní frontě a zúčastnil se bojů v Haliči (1914–1915). V roce 1915 dosáhl hodnosti generála pěchoty, téhož roku byl ze zdravotních důvodů přeložen na méně důležitý post velitele v Innsbrucku (1915–1916), nakonec byl generálním inspektorem vojenských vzdělávacích ústavů (1917–1918).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze staré rodiny z Tyrolska, byl synem bankéře Franze Aloise Tschurtschenthalera (1809–1878) a jeho manželky Karoliny von Vittorelli (1820–1903).[1] Začal studovat na gymnáziu v rodném Bolzanu, poté absolvoval kadetní školu v Innsbrucku. Do armády vstoupil v roce 1877 jako poručík k 49. pěšímu pluku v Sankt Pölten, s nímž byl později přeložen do Innsbrucku. Zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny (1878) a poté v letech 1878-–1879 krátce studoval práva na univerzitě v Innsbrucku. Poté se vrátil do armády a v letech 1882–1885 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Jako nadporučík byl v roce 1885 zařazen do sboru důstojníků generálního štábu, souběžně sloužil u různých posádek (Bela Crkva, Vídeň, mimo jiné také u jízdních myslivců v rodném Bolzanu). V letech 1888–1893 působil u železničního odboru generálního štábu a v roce 1889 dosáhl hodnosti kapitána. Podnikl řadu cest po celé monarchii, od roku 1895 byl v hodnosti majora pobočníkem generálního inspektora armády prince Ludvíka Windischgrätze.[2] V roce 1897 byl jmenován podplukovníkem a od roku 1899 byl velitelem praporu u 4. pěšího pluku v Linzi.[3]

V roce 1901 dosáhl hodnosti plukovníka, opustil službu u generálního štábu a přešel k c. k. zeměbraně jako velitel 26. zeměbraneckého pluku v Mariboru (1901–1907).[4] V roce 1907 dosáhl hodnosti generálmajora a stal se velitelem 47. pěší brigády v Přemyšlu.[5][6] Od roku 1909 byl zástupcem velitele 14. armádního sboru v Innsbrucku[7][8] a v roce 1911 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála. O rok později se vrátil k c. k. zeměbraně, setrval ale v Innsbrucku, kde byl jmenován velitelem 44. zeměbranecké divize.[9]

Na začátku první světové války byl stále velitelem zeměbranecké 44. divize,[10][11] s níž byl začleněn do 14. armádního sboru generála Viktora Dankla a převelen na východní frontu.[12] Zúčastnil se bojů o Halič a v prosinci byl pověřen velením nově zformovaného 18. armádního sboru. V rámci 3. armády maršála Borojeviće se se svým sborem zapojil do karpatské ofenzívy, již v březnu 1915 se ale kvůli onemocnění velitelského postu vzdal. V květnu 1915 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty[13][14] a v červnu byl přeložen do rodného Tyrolska jako velitel vojenského okruhu v Innsbrucku.[15] Zde bylo jeho úkolem připravit obranu proti útoku ze strany Itálie, která tehdy vstoupila do války na straně Trojdohody. Velitelem v Innsbrucku zůstal do listopadu 1916, kdy ze zdravotních důvodů odešel do penze. O rok později byl ale znovu aktivován a v říjnu 1917 převzal funkci generálního inspektora vojenských škol.[16][17] Zemřel nedlouho poté 11. února 1918 ve Vídni ve věku nedožitých šedesáti let.

Od roku 1890 byl ženatý s Melánií, rozenou Hlaváčkovou. Z jejich manželství se narodila dcera Dora, provdaná Sardegna-Hohenstein.[18]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1893 byl spolu s dalšími členy své rodiny povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Helmheim. V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[19] Během vojenské služby získal také řadu vyznamenání.

  1. Rodina Franze Aloise Tschurtschenthalera na webu geni.com dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 66, 124 dostupné online
  3. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 600 dostupné online
  4. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 392 dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 309 dostupné online
  6. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 168 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 304 dostupné online
  8. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 152, 171 dostupné online
  9. Generale und Oberste des k.u.k. Heeres; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
  10. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. Generale und Oberste; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné online
  12. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Služební postup Heinricha Tschurtschenthalera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 190 dostupné online
  14. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Generale und Obersten; Vídeň, 1915; s. 4 dostupné online
  16. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 19 dostupné online
  17. Přehled vrchních velitelů rakousko-uherského vojenského školství na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. Rodina Heinricha Tschurtschenthalera na webu geni.com dostupné online
  19. of- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]