Přeskočit na obsah

Herkules III. d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Herkules III. d'Este
vévoda z Modeny a Reggia
Portrét
Doba vlády22. února 17807. května 1796
Úplné jménoHerkules Rinaldo
Narození22. listopadu 1727
Vévodský palác, Modena
Úmrtí14. října 1803 (75 let)
Treviso
ManželkyMarie Tereza Cybo-Malaspina
Chiara Marini
PotomciMarie Beatrice d'Este
Rinaldo František d'Este
Herkules Rinaldo d'Este
RodEstenští
OtecFrantišek III. d'Este
MatkaŠarlota Aglaé Orleánská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Herkules III. d'Este (Ercole Rinaldo; 22. listopadu 1727 Modena14. října 1803 Treviso) byl v letech 1780 až 1796 vévodou z Modeny a Reggia z rodu Este.

Herkules d'Este se narodil v Modeně jako syn vévody Františka III. d'Este a jeho manželky Šarloty Aglaé Orleánské, dcery regenta Francie, orleánského vévody Filipa II. Herkules byl čtvrtým dítětem páru, měl starší sestru Marii Terezu Felicitas d'Este a dva starší bratry, kteří zemřeli ještě před jeho narozením.

V roce 1741 se ve čtrnácti letech oženil s Marií Terezou Cybo-Malaspina, čímž připojil vévodství Massa a Carrara k estenskému území. Když se jeho rodiče stali v roce 1737 vévodským modenským párem, obdržel Herkules titul Jeho královská Výsost dědičný princ z Modeny (1737–1780). Po otcově smrti v roce 1780 se stal Jeho královskou Výsostí vévodou z Modeny.

Svými poddanými byl obecně považován za uspokojujícího panovníka (občas s nimi mluvil modenským dialektem) a pokračoval v reformách, které započal jeho otec. Nechal postavit dva mosty, v Rubieře a v St. Ambrogio v Modeně na Via Aemilia, a postavil také nové silnice spojující Modenu se sousedními státy. V roce 1785 založil akademii krásných umění. Během jeho vlády vzkvétalo umění a kultura, mezi jeho oblíbenci byli Lazzaro Spallanzani, Giovanni Battista Venturi, Girolamo Tiraboschi, Lodovico Ricci a další.

Po manželčině smrti v roce 1790 se v roce 1795 morganaticky oženil se svou dlouhodobou milenkou Chiarou Marini, kterou jmenoval markýzou ze Scandiano (pouze formálně, bez jakékoli skutečné vlády).

7. května 1796 ho donutila francouzská invaze prchnout i se svým osobním majetkem do Benátek. V Benátkách ho francouzští vojáci zajali a ukradli z jeho domu 200.000 zecchinů. Po této epizodě se přestěhoval do Trevisa, Mírové smlouvy z Campo Formio (1797) a z Lunéville mu výměnou za ztracené vévodství přidělily Breisgau, kterému však nikdy nevládl. V roce 1803 v Trevisu zemřel.

Jeho jediná manželská dcera, Marie Beatrice d'Este, se provdala za rakouského arcivévodu Ferdinanda Karla. Jejich syn František IV. v roce 1814 znovu získal vévodství Modenu a Reggio.

Z devětačtyřicet let trvajícího manželství s Marií Terezou se Herkulovi narodily dvě děti:

Se svou milenkou a budoucí manželkou Chiarou Marini měl jednoho syna, který zemřel jako nemanželský ještě před sňatkem svých rodičů:

  • Herkules Rinaldo d'Este (1770 – 16. února 1795)

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Alfons III. d'Este
 
 
František I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Isabela Savojská
 
 
Rinaldo d'Este
 
 
 
 
 
 
Taddeo Barberini
 
 
Lukrécie Barberini
 
 
 
 
 
 
Anna Colonna
 
 
František III. d'Este
 
 
 
 
 
 
Jiří Brunšvicko-Lüneburský
 
 
Jan Fridrich Brunšvicko-Lüneburský
 
 
 
 
 
 
Anna Hesensko-Darmstadtská
 
 
Šarlota Brunšvicko-Lüneburská
 
 
 
 
 
 
Eduard Falcký
 
 
Benedikta Jindřiška Falcko-Simmernská
 
 
 
 
 
 
Anna Gonzagová
 
Herkules III. d'Este
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Filip II. Orleánský
 
 
 
 
 
 
Karel I. Ludvík Falcký
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
 
 
 
 
Šarlota Hesensko-Kasselská
 
 
Šarlota Aglaé Orleánská
 
 
 
 
 
 
Ludvík XIII.
 
 
Ludvík XIV.
 
 
 
 
 
 
Anna Rakouská
 
 
Františka Marie Bourbonská
 
 
 
 
 
 
Gabriel de Rochechouart de Mortemart
 
 
Madame de Montespan
 
 
 
 
 
 
Diane de Grandseigne
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ercole III d'Este, Duke of Modena na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
František III.
vévoda z Modeny a Reggia
Herkules III.
17801796
Nástupce:
František IV.