Přeskočit na obsah

Ivan Uchov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Uchov
Ivan Uchov (Tegu 2011)
Ivan Uchov (Tegu 2011)
Osobní informace
Narození4. dubna 1986 (38 let)
Čeljabinsk
StátRusko Rusko
Výška192 cm
Hmotnost83 kg
Kariéra
Disciplínaskok do výšky
Účasti na LOH2012
Účasti na MS2009, 2011, 2013
Účasti na ME2006, 2010, 2014
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
DQ Londýn 2012 skok do výšky
Halové MS v atletice
zlato Dauhá 2010 skok do výšky
bronz Istanbul 2012 skok do výšky
DQ Sopoty 2014 skok do výšky
Mistrovství Evropy v atletice
stříbro Barcelona 2010 skok do výšky
DQ Curych 2014 skok do výšky
Halové ME v atletice
zlato Turín 2009 skok do výšky
zlato Paříž 2011 skok do výšky

Ivan Sergejevič Uchov (rusky Иван Сергеевич Ухов, * 4. dubna 1986 v Čeljabinsku) je ruský atlet, výškař. Je halovým mistrem světa (2010), dvojnásobným halovým mistrem Evropy (2009, 2011) a juniorským mistrem Evropy (2005). Dne 25. února 2014 vyrovnal na mítinku Praha Indoor 2014 v pražské O2 areně výkonem 242 cm halový evropský rekord, který drží od roku 1988 Němec Carlo Thränhardt.[1] Úspěchy z let 2012–2014 včetně olympijského zlata z Londýna 2012 mu byly odebrány kvůli užívání dopingu.

V mládí se krátce věnoval hodu diskem, ale brzy přešel ke skoku do výšky. Během jednoho roku se zlepšil z 210 cm (13. července 2004) až na 230 cm (13. července 2005). Zatímco na MS juniorů 2004 v italské Grossetu neprošel z kvalifikace, o rok později získal zlato na juniorském ME v Kaunasu. V roce 2010 se stal celkovým vítězem Diamantové ligy ve skoku do výšky.

Ivan Uchov (HMS 2010)

V roce 2011 vyhrál výkonem 232 cm na mítinku Zlatá tretra v Ostravě.[2] Na světovém šampionátu v jihokorejském Tegu v témže roce obsadil 5. místo (232 cm). Na předchozím MS v atletice 2009 v Berlíně skončil na 10. místě (223 cm). Prostředí pod střechou vyhovuje ruskému atletovi mnohem více. 25. února 2009 v řeckém Pireu překonal 240 cm (národní rekord), čímž se stal šestým výškařem celé historie, kterému se podařilo v hale překonat tuto hranici.[3][4]

Od halové sezóny 2009 trénuje Ivana Uchova olympijský vítěz ze Sydney Sergej Kljugin, manžel výškařky Viktorie Kljuginové. Je vítězem několika halových mítinků na území Česka. Vítěz novinářské laťky (2008)[5], beskydské laťky (2006, 2009, 2010, 2012) a hustopečského skákání (2008, 2009, 2010, 2011, 2013).

Mítink v Lausanne

[editovat | editovat zdroj]

Tento 192 cm vysoký Rus se dostal do povědomí nejen atletické veřejnosti v září roku 2008 na mítinku IAAF Super Grand Prix ve švýcarském Lausanne. Po hádce s bývalou přítelkyní se začal opíjet. Během závodu do sebe naléval vodku s energetickým nápojem Red Bull. Ruský výškař měl poté co dělat, aby se udržel na nohou a když se pak rozeběhl ke svému pokusu na základní výšce, těsně před odrazem si doslova ustlal na žíněnce. To vše zachytil na mobilní telefon jeden z diváků a video poté obletělo svět na serveru YouTube.[6] Manažer Pavel Voronkov svého svěřence omlouval tím, že alkoholem řešil osobní problémy.

Rozhořčený šéftrenér ruské atletické federace Valentin Maslakov navrhoval pro tehdy dvaadvacetiletého atleta roční distanc, který by byl pro nadějného výškaře velmi tvrdým trestem.[7] Ten však nepadl. Po omluvě a uhrazení nákladů pořadatelům byl vyhozen z domovského klubu. Následně přešel do oddílu v Moskvě, kde se musel ovšem podřídit určitým a velmi tvrdým podmínkám. V klubu dostával výplatu, finančně byl podporován na soustředění i vybavení, musel ale zvítězit na březnovém HME v Turíně 2009. Pokud by nevyhrál, musel by veškeré finance svému klubu vrátit. Ruský výškař ale mistrovství, stejně jako celou halovou sezónu zvládl, když vyhrál osm z deseti závodů.

V únoru 2019 byl odsouzen v případu systematického užívání anabolických steroidů v ruské atletické reprezentaci a dostal čtyřletý zákaz činnosti. Zároveň byly diskvalifikovány všechny jeho sportovní výsledky od 16. července 2012 do konce roku 2014, čímž přišel mimo jiné o olympijské zlato. Později mu byl zákaz zkrácen na dva roky a devět měsíců.

Rok Závod Místo Umístění Výkon
2004 Mistrovství světa juniorů Grosseto, Itálie kvalifikace 2,10 m
2005 Mistrovství Evropy juniorů Kaunas, Litva 1. 2,23 m
Univerziáda İzmir, Turecko 4. 2,23 m
2006 Evropský halový pohár v atletice Liévin, Francie 1. 2,26 m
Mistrovství Evropy v atletice 2006 Göteborg, Švédsko 12. 2,20 m
Světové atletické finále Stuttgart, Německo 5. 2,25 m
2009 Halové mistrovství Evropy 2009 Turín, Itálie 1. 2,32 m
Mistrovství světa v atletice 2009 Berlín, Německo 10. 2,23 m
Světové atletické finále Soluň, Řecko 5. 2,26 m
2010 Halové mistrovství světa 2010 Dauhá, Katar 1. 2,36 m
Mistrovství Evropy v atletice 2010 Barcelona, Španělsko 2. 2,31 m
Diamantová liga 2010 celosvětově 1.
2011 Halové ME 2011 Paříž, Francie 1. 2,38 m
Mistrovství světa v atletice 2011 Tegu, Jižní Korea 5. 2,32 m
2012 Halové MS 2012 Istanbul, Turecko 3. 2,38 m
Letní olympijské hry 2012 Londýn, Spojené království DSQ (1.) 2,38 m
2013 Univerziáda 2013 Moskva, Rusko DSQ (5.) 2,28 m
Mistrovství světa v atletice 2013 Kazaň, Rusko DSQ (4.) 2,35 m
2014 Halové MS 2014 Sopoty, Polsko DSQ (2.) 2,38 m
Mistrovství Evropy v atletice 2014 Curych, Švýcarsko DSQ (3.) 2,30 m

Osobní rekordy

[editovat | editovat zdroj]

Hala

  1. iDNES.cz, ČTK. Výškař Uchov vyrovnal v Praze evropský rekord, zazářil i Maslák. iDNES.cz [online]. 2014-02-25 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  2. iDNES.cz. Zlatou tretru zdobily sprinty. Bolt výkon roku nemá, jeho krajanka ano. iDNES.cz [online]. 2011-05-31 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  3. iDNES.cz , bra. Ruský skokan-opilec překonal 240 cm a ve světě nemá konkurenci. iDNES.cz [online]. 2009-02-27 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  4. Skok do výšky (hala) - dlouhodobá tabulka (muži) [online]. IAAF.org. Dostupné online. (anglicky) 
  5. pn, Sport.cz. Novinářskou laťku 2008 vyhrál Rus Uchov. Sport.cz [online]. 2008-02-14 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 
  6. Opilý Uchov na mítinku v Lausanne [online]. YouTube.com. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ČTK. Ruský trenér navrhuje pro opilého výškaře roční distanc. Sport.cz [online]. 2008-09-09 [cit. 2014-02-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]