Přeskočit na obsah

Jozef Šoltész

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jozef Šoltész
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
1944 – 1944
NástupceIvan Štefánik
Čs.ministr sociální péče
Ve funkci:
1945 – 1946
NástupceZdeněk Nejedlý
Pověřenec sociální péče
Ve funkci:
1946 – 1947
PředchůdceFrantišek Komzala
NástupceJán Púll
Pověřenec průmyslu a obchodu
Ve funkci:
1947 – 1949
PředchůdceJán Púll
NástupceSamuel Takáč
Pověřenec výživy
Ve funkci:
1949 – 1951
PředchůdceMichal Chudík
NástupceJán Bušniak
Pověřenec obchodu
Ve funkci:
1951 – 1951
Poslanec Prozatímního NS, Ústavodárného NS a Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1945 – 1954
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1945 – 1946
Stranická příslušnost
Členstvíčs. soc. dem.
KSS (KSČ)

Narození1. května 1909
Vranov nad Topľou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. března 1977 (ve věku 67 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Profesepolitik, právník, úředník a ministr
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jozef Šoltész (1. května 1909 Vranov nad Topľou19. března 1977 Bratislava[1]) byl slovenský a československý odbojář, dlouholetý člen Sboru pověřenců, poválečný politik Komunistické strany Slovenska, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR a ministr vlád Československa.

Mládí a činnost v odboji

[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval vysokou školu v Bratislavě. Po dobu studií předsedal Sdružení sociálně demokratických akademiků a v meziválečném období se angažoval v Československé sociálně demokratické straně dělnické. Za druhé světové války se podílel na odboji. Ještě před vypuknutím Slovenského národního povstání se stal za socialistický blok členem odbojové Slovenské národní rady. V září 1944 se účastnil sjednocovacího sjezdu v Banské Bystrici, kde se spojili slovenští sociální demokraté a komunisté. Přešel tehdy do KSS.[2][3]

V 1. Sboru pověřenců a 2. Sboru pověřenců ještě za Slovenského národního povstání působil jako pověřenec pro spravedlnost (respektive pro soudnictví), přičemž v 1. Sboru pověřenců tuto pozici zastával společně s Ivanem Pietorem.[4]

V letech 1944–1946 byl členem Slovenské národní rady.[2] Podle dobových stenografických záznamů složil ale slib poslance Slovenské národní rady až na její 14. schůzi 26. listopadu 1945. Zasedal zde do roku 1946.[5]

Poválečná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1945–1950 byl členem předsednictva Ústředního výboru KSS (poprvé do funkce zvolen na stranické konferenci v Žilině v srpnu 1945) a od dubna 1945 i členem prozatímního Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V květnu 1945 zasedal i v předsednictvu ÚV KSČ a užším předsednictvu ÚV KSČ. V rámci slovenské komunistické scény patřil ke stoupencům centralistické orientace, tedy mezi zastánce silné ústřední vlády, bez výraznějších pravomocí slovenských orgánů. V lednu 1948 zasedl v zvláštní komisi zřízené ÚV KSČ pro dořešení státoprávních otázek souvisejících s připravovanou novou ústavou Československa.[6][7]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS.[8] Setrval zde do parlamentních voleb v roce 1946, pak se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ[9] a po volbách do Národního shromáždění roku 1948 se stal za KSČ poslancem Národního shromáždění ve volebním kraji Prešov. Na poslaneckém postu setrval do konce volebního období roku 1954.[10]

Po válce zastával i vládní a stranické posty. V letech 1945–1946 byl ministrem ochrany práce a sociální péče v první vládě Zdeňka Fierlingera a druhé vládě Zdeňka Fierlingera. Pak byl v letech 1946–1951 členem Sboru pověřenců na různých postech. V 7. Sboru pověřenců usedl v letech 1946–1947 na pozici pověřence sociální péče. Koncem října 1947 podal spolu s dalšími pověřenci za KSS demisi v rámci eskalace tlaku komunistů na změnu silových poměrů ve Sboru pověřenců. V 8. Sboru pověřenců, 9. Sboru pověřenců a 10. Sboru pověřenců zastával v období let 1947–1949 funkci pověřence průmyslu a obchodu, z níž pak v letech 1949–1951 přešel na pozici pověřence výživy, kterou předtím již jednou zastával (krátce po únoru 1948 v 8. Sboru pověřenců). V roce 1951 ještě poté po několik měsíců působil coby pověřenec obchodu.[11][12]

V letech 19691972 uzavřel svoji politickou kariéru jako velvyslanec Československa v Maroku. Roku 1968 mu byl udělen Řád práce.[2][6][13]

  1. Jozef Šoltész [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  2. a b c Jozef Šoltész [online]. vlada.cz [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 255. 
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623. 
  5. http://www.psp.cz/eknih/1945snr/stenprot/014schuz/s014001.htm
  6. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. cibulka.net [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  7. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 283, 286–287, 310, 370. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-05]. Dostupné online. 
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–626. 
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 357, 367. 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1203, 1207. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]