Přeskočit na obsah

Karl Geřabek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Geřabek
Erb Karla Geřabka při povýšení do šlechtického stavu (1918)
Erb Karla Geřabka při povýšení do šlechtického stavu (1918)
Velitel 50. pěchotní divize
Ve funkci:
1916 – 1918
PředchůdceFranz Kalser von Maasfeld
Nástupcefunkce zanikla
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1917), generálmajor (1914)

Narození28. listopadu 1867
Vídeň
Úmrtí30. července 1942 (ve věku 74 let)
Vídeň
Profesedůstojník, voják a vojenský velitel
OceněníLeopoldův řád, Řád železné koruny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Geřabek (německy Carl Edler von Geřabek) (28. listopadu 1867 Vídeň30. července 1942 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1887 jako absolvent vojenské akademie, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel. Za první světové války bojoval na východní frontě a později v Itálii. V roce 1917 dosáhl hodnosti polního podmaršála a v roce 1918 byl povýšen do šlechtického stavu. Po rozpadu monarchie byl penzionován a žil v soukromí ve Vídni.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě[1] a do armády vstoupil v roce 1887 v hodnosti poručíka k pěšímu pluku č. 72 v Prešpurku. V roce 1890 byl povýšen na nadporučíka a jako kapitán (1895) byl později zařazen do sboru důstojníků generálního štábu.[2] Jako štábní důstojník působil u velitelství 1. armádního sboru v Krakově, byl také pedagogem na Tereziánské vojenské akademii.[3] V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a přeložen jako šéf štábu 17. pěší divize do Velkého Varadína,[4] později byl zástupcem velitele 74. pěšího pluku v Liberci, mezitím působil také jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni.[5] V roce 1910 dosáhl hodnosti plukovníka[6] a stal se velitelem 8. pěšího pluku v Brně.[7]

Krátce před první světovou válkou zastával funkci přednosty 1. oddělení na ministerstvu války.[8] K datu 1. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 3. horské brigády na východní frontě.[9] V červenci 1916 byl jmenován velitelem 50. pěší divize,[10] s níž byl později převelen na italskou frontu.[11] K datu 1. listopadu 1917 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[12] a bojů v Itálii se jako divizní velitel zúčastnil až do konce první světové války. K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[13] a od té doby žil v soukromí ve Vídni. Uplatnil se také jako spisovatel a byl autorem několika odborných publikací z oboru vojenských dějin a válečné strategie.

S manželkou Giselou (1878–1927) měl tři děti, synové Johann a Karl sloužili v armádě.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby získal několik ocenění[14] a krátce před rozpadem monarchie byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von (25. června 1918).

  1. SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage, Vídeň, 1894; s. 114 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 194, 960 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 203 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 204 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 212, 1073 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 311 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 209, 516 dostupné online
  8. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 315 dostupné online
  9. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na východní frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1917); Vídeň, 1917; s. 9 dostupné online
  11. Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 9 dostupné online
  13. Služební postup Karla Geřabka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 54 dostupné online
  14. Přehled řádů a vyznamenání Karla Geřabka in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee (1918); Vídeň, 1992; s. 27 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]