Přeskočit na obsah

Kostřava luční

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKostřava luční
alternativní popis obrázku chybí
Rozvetlá lata kostřavy luční (Festuca pratensis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďlipnicovité (Poaceae)
Rodkostřava (Festuca)
Binomické jméno
Festuca pratensis
Huds.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostřava luční (Festuca pratensis) je tmavě zelená, „kulturní“, poměrně vysoká tráva pěstovaná ve směsích pro pícní účely. Přísluší do podčeledě vlastní lipnicovité (Pooideae).

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se ve volné přírodě mimo Britských ostrovů téměř v celé Evropě, v Turecku, v oblasti Kavkazu i Střední Asie, v celém mírném pásmu Ruské federace včetně západní i východní Sibiře. Její areál zasahuje i na indický subkontinent a do Pákistánu. Pěstuje se také v Severní Americe. Průběžné rozšiřování souvisí s pícním využíváním.

Roste hlavně na loukách a pastvinách, také na nezemědělských půdách na okrajích lesů, polí a cest. Je odolná vůči drsnějším klimatickým podmínkám, na vláhu je nenáročná, roste v sušších půdách a snese i přechodné zamokření, požaduje hodně světla neboť při zastínění z porostů mizí, snáší sešlapávání. Obvykle roste v místech s nadmořskou výškou do 1800 m, za příznivých klimatických podmínek i 2200 m.[1][2]

Kostřava luční je vytrvalá, volně trsnatá tráva bez výběžků, se stébly vysokými 40 až 100, mimořádně i 120 cm. Kořenová soustava je středně rozvětvená a zasahuje převážně jen 10 cm hluboko, odnožování je extravaginální (odnož proráží nejspodnější listovou pochvu). V nadzemní části tvoří 2 typy výhonků, přízemní listové a plodná stébla.

Stébla jsou přímá nebo obloukovitě vystoupavá, hladká, lysá, se 2 až 4 kolénky, nejvyšší je zhruba v půli stébla. Matně zelené listové čepele jsou 10 až 30 cm dlouhé a 3 až 8 mm široké, na spodní straně jsou hladké a lesklé, na svrchní žlábkované a na okrajích slabě drsné (jsou přítomny drobné osténky). Sklerenchymatické pletivo je na lícní straně. Přízemní listy bývají delší než stébelnaté, všechny jsou vzpřímené. Pochvy listů otevřené až k bázi jsou žlábkované, hladké a lysé, starší již nahnědlé a vláknitě rozpadavé, v pupenech jsou listy srolované. Límcovité jazýčky s tupě zoubkovaným okrajem bývají krátké, do 1 mm, poměrně velká zašpičatělá ouška jsou objímavá, lysá, srpovitého tvaru.

Laty barvy zelené nebo nafialovělé jsou řídké, dlouhé 10 až 35 cm, přímé nebo svěšené na stranu, před a po období kvetení jsou stažené. V nejspodnějším větvení laty jsou dvě nestejné větve, kratší mívá 1 až 3 klásky a delší 4 až 6. Vřeteno i větévky laty jsou hladké. Klásky jsou dlouhé od 8,5 do 15 mm (obvykle od 10 do 13 mm), mívají 5 až 13 (obvykle 7 až 8) kvítků, jejich stopky mají délku od 2 do 5 mm. Plevy jsou široce kopinaté, špičaté spodní dlouhé 2,5 až 4 mm jsou jednožilné, zaokrouhlené horní s  3,5 až 5,5 mm mají 1 až 3 žilky. Pluchy kopinatého tvaru měřící 6 až 7,5 mm jsou špičaté, mívají krátké osiny (do 4 mm délky) nebo jsou většinou bezosinné. Plušky se dvěma žilkami jsou drsné a dlouhé jako pluchy. Prašníky mají délku 3 až 4 mm, semeníky jsou lysé.

Plody jsou žlutavě šedé válcovité obilky obalené zašpičatělou pluchou. Stopečka dlouhá 1,5 až 2 mm je válcovitá, částečně odstálá, oblá, na konci se nálevkovitě rozšiřuje. Obilka je dlouhá 5 až 7 mm a široká 1,3 až 1,6 mm, do 1 gramu je jich asi 500 ks. Doba kvetení ve středoevropských podmínkách je červen a červenec. Chromozómové číslo: 2n = 14, 28.[2][3][4]

Kostřava luční patří mezi univerzální trávy, je významná ve všech výrobních typech, přizpůsobivá různým stanovištním podmínkám i různým způsobům využití. Patří mezi nejhodnotnější pícní druhy, je vyšlechtěna celá řada odrůd pro specifické přírodní podmínky i použití (asi 95 v EU a 10 v ČR). Její monokultury se nepěstují, je využívána při zakládání trvalých travních porostů, kde zajišťuje produkci v prvních třech letech, později její množství postupně klesá, její vytrvalost je 4 až 8 let. Je jednou ze složek travních a jetelotravních směsí pro dočasné louky a pastviny. Nevýhodou je nízká konkurenční schopnost vůči plevelům a jiným trávam. Nesnáší vysoké dávky dusíku, dobře ale využívá nižší množství statkových hnojiv.

Nejčastěji se pěstuje jako dvousečná, kdy se první seč provádí v běžných podmínkách ČR v druhé polovině května. Při druhé seči je již menší výtěžnost, neboť se již nevytvářejí plodná stébla. Lze ji využit i pro třetí seč nebo spásat. Kvalita píce s větším podílem kostřavy luční je velmi dobrá, je dobře stravitelná, se středním obsahem dusičnanů a nižším obsahem vodorozpustných sacharidů. V porovnání s jinými trávami obsahuje více beta-karotenu a fosforu. Píce je vhodná k výrobě sena, senážování i k přímému zkrmování.[3][5][6]

Kostřava luční se vyskytuje ve dvou poddruzích:

České republice roste nominální poddruh kostřava luční pravá, kostřava luční italská se pěstuje většinou na evropském jihu.[1][7]

  1. a b GRIN Taxonomy for Plants: Festuca pratensis [online]. United States Department of Agriculture, USA, rev. 09.05.2011 [cit. 2011-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-11-08. (anglicky) 
  2. a b MAIXNEROVÁ, Daniela. Komplex Festuca pratensis-arundinacea [online]. Masarykova universita, PřF, Brno, rev. 10.05.2006 [cit. 2011-07-04]. Dostupné online. 
  3. a b Pícniny a plevelné trávy [online]. Jihočeská Universita, Zemědělská Fakulta, České Budějovice [cit. 2011-07-04]. Dostupné online. 
  4. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Kostřava luční [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-07-04]. S. 563. Dostupné online. 
  5. Atlas trav: Kostřava luční [online]. Agrostis Trávníky, s.r.o., Rousínov u Vyškova, [cit. 2011-07-04]. Dostupné online. 
  6. Trávy: Kostřava luční [online]. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita,Ústav výživy zvířat a pícninářství, Brno [cit. 2011-07-04]. Dostupné online. 
  7. ZICHA, Ondřej. BioLib.cz: Festuca pratensis [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 02.07.2006 [cit. 2011-07-04]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]