Přeskočit na obsah

Leopold von Croÿ-Dülmen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Princ Leopold von Croÿ-Dülmen
Velitel 9. armádního sboru a pevnosti Josefov
Ve funkci:
1889 – 1894
PředchůdcePhilipp hrabě von Grünne
NástupceEmanuel von Merta
Generální inspektor jezdectva
Ve funkci:
1886 – 1889
PředchůdceNikolaus Pejacsevich
NástupceOtto von Gemmingen-Guttenberg
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1891), polní podmaršál (1884), generálmajor (1879)

Narození5. května 1827
Berlín
Úmrtí15. srpna 1894 (ve věku 67 let)
Vídeň
Titulprinc
ChoťBeatrix Gräfin Nugent von Westmeath (od 1864)
Leopoldina ze Šternberka (od 1881)
RodičeFilip František z Croÿ a Johana Vilemína ze Salm-Salmu
OceněníŘád zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold Emanuel Ludvík princ z Croÿ-Dülmenu (německy Leopold Emanuel Ludwig Prinz von Croÿ-Dülmen) (5. května 1827 Berlín15. srpna 1894 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako nižší důstojník od roku 1852 a jako příslušník vysoké šlechty rychle postupoval v hodnostech. Zúčastnil se několika válečných tažení a sloužil u různých jednotek jezdectva. V letech 1886–1889 byl generálním inspektorem jezdectva, svou kariéru zakončil jako velitel 9. armádního sboru a pevnosti Josefov (1889–1894). V roce 1891 dosáhl hodnosti generála jezdectva, kromě řady rakousko-uherských a zahraničních vyznamenání se v roce 1892 stal rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Princ Leopold Croÿ na manévrech (Tadeusz Ajdukiewicz, 1888)

Pocházel ze starého nizozemského šlechtického rodu Croÿů usazeného později v různých evropských zemích.[1][2] Narodil se jako nejstarší syn pruského generála prince Františka Ludvíka Croÿe (1801–1871) a jeho manželky Johanny, rozené princezny Salm-Salm (1796–1868).[3] Po otcově vzoru sloužil nejprve v pruské armádě a poprvé se vyznamenal v revolučním roce 1848. V roce 1852 přešel jako poručík do rakouské císařské armády, kde svou službu zahájil u 6. kyrysnického pluku v Hustopečích.[4] Později byl jako nadporučík přeložen k 7. kyrysnickému pluku a v roce 1859 byl již rytmistrem u 10. hulánského pluku.[5] Po sňatku v roce 1864 dočasně opustil aktivní službu, do armády se vrátil za prusko-rakouské války (1866) a získal hodnost majora, poté znovu sloužil u různých hulánských jednotek.[6] Jako podplukovník (1869) byl štábním důstojníkem u 1. hulánského pluku v Temešváru a souběžně působil jako pedagog na jezdecké škole ve Vídni.[7] V roce 1873 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 8. dragounského pluku v Prešpurku (1873–1878).[8][9]

Vrchní velení rakousko-uherské armády 1887, zleva náčelník generálního štábu Friedrich von Beck-Rzikowsky, generální inspektor jízdy Leopold Croÿ-Dülmen, arcivévoda Vilém, arcivévoda Albrecht, arcivévoda Rainer a ministr války Arthur von Bylandt-Rheidt

V roce 1878 převzal velení 2. jezdecké brigády v Linzi[10] a v roce 1879 dosáhl hodnosti generálmajora.[11] Po druhém sňatku (1881) znovu armádu na několik let opustil a vzal si dovolenou.[12] V roce 1884 převzal velení 10. pěší divize v Josefově a téhož roku byl povýšen do hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem 30. pěší divize ve Lvově[13] V roce 1886 byl jmenován generálním inspektorem jezdectva[14] a zároveň získal titul c. k. tajného rady.[15] Nakonec v letech 1889–1894 zastával funkci velitele 9. armádního sboru a pevnosti v Josefově.[16][17] V roce 1891 dosáhl hodnosti generála jezdectva.[18][19][20] K datu 1. července 1894 byl penzionován[21] a zemřel krátce poté ve Vídni. Je pohřben v Gars am Kamp, kde jeho rodina vlastnila majetek.[22]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval titul princ s nárokem na oslovení Jasnost (Seiner Durchlaucht). V roce 1886 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence a od roku 1889 byl čestným majitelem pěšho pluku č. 94 dislokovaného v Liberci.[23][24] Během své vojenské kariéry získal řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. a I. třídy, komandérem Leopoldova řádu a držitelem Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel velkokříž saského Řádu Albrechtova a Řádu rumunské hvězdy, pruský Řád červené orlice II. třídy a bádenský Řád zähringenského lva, dále byl komandérem belgického Leopoldova řádu a ruského Řádu sv. Ondřeje a nositelem sicilského Řádu Františka I.[25] Byl též čestným rytířem Maltézského řádu[26] a v roce 1892 byl dekorován Řádem zlatého rouna.

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1864 v Benátkách s hraběnkou Beatrix Nugentovou (1822–1880), dcerou rakouského polního maršála hraběte Lavala Nugenta. Po ovdovění se oženil podruhé v roce 1881 s hraběnkou Rosou Karolínou ze Šternberka (1836–1918), jedinou dcerou hraběte Jaroslava ze Šternberka.[27] a vdovou po knížeti Karlu Hohenlohe-Bartensteinovi. Rosa (v české literatuře uváděna též jako Růžena) byla c. k. palácovou dámou, dámou Řádu hvězdového kříže a nositelkou Alžbětina řádu.[28] Po otci byla dědičkou velkostatku Neděliště.[29] Ještě před tímto dědictvím koupila v roce 1873 za 631 000 zlatých velkostatek Bílé Poličany, kde se také konal její sňatek s princem Leopoldem. Oba velkostatky vynášely čistý roční zisk přibližně 28 000 zlatých.[30] Poličanský zámek byl v té době dvakrát přestavěn,[31] manželé zde příležitostně pobývali, organizovali kulturní a společenské akce. Obě manželství zůstala bezdětná.

Jeho mladší bratr Alexander (1828–1887) byl majitelem velkostatku Gars am Kamp v Dolním Rakousku a v letech 1879–1885 poslancem rakouské říšské rady.[32] Nejmladší z bratrů August Filip (1840–1913) sloužil v německé armádě a dosáhl hodnosti generálporučíka.[33] Jejich sestra Marie (1837–1915) byla manželkou knížete Karla Lichnowského z Woštic (1819–1901).

  1. Rodokmen rodu Croÿ na webu almanachdegotha dostupné online
  2. Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 738–739 (heslo Croy-Dülmen) ISBN 80-7185-102-7
  3. Rodokmen rodu Croÿ-Dülmen dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1853; Vídeň, 1853; s. 438 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 287 dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 901 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 604, 739 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1874; Vídeň, 1873; s. 123, 423 dostupné online
  9. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 233 dostupné online
  10. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1879; s. 121, 472 dostupné online
  11. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 243 dostupné online
  12. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 121 dostupné online
  13. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1885; s. 117 dostupné online
  14. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1887; Vídeň, 1886; s. 88 dostupné online
  15. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1887; Vídeň, 1886; s. 285 dostupné online
  16. 9. armádní sbor rakousko-uherské armády na webu valka.cz dostupné online
  17. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 18, 36 dostupné online
  19. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  20. Leopold Croÿ-Dülmen in: Meyers Grosses Konservation Lexikon; s. 356 dostupné online
  21. Služební postup Leopolda Croÿe-Dülmena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 29 dostupné online
  22. Pohřebiště rodiny Croÿ-Dülmen na webu royaltyguide dostupné online
  23. Přehled majitelů pěšího pluku č. 94 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 566 dostupné online
  24. Pěší pluk č. 94 na webu valka.cz dostupné online
  25. Přehled řádů a vyznamenání Leopolda Croÿ-Dülmena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 226 dostupné online
  26. SCHEURING, Nikolai: Liste der Ehrenritter des Johanittenorden 1853–1918; 2021 dostupné online
  27. Rodokmen Šternberkůdostupné online
  28. POUZAR, Vladimír a kolektiv: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Brandýs nad Labem, 2010; s. 412 ISBN 978-80-85955-39-2
  29. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 320
  30. PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 129–130 dostupné online
  31. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 44
  32. Alexander von Croÿ-Dülmen na webu rakouského parlamentu dostupné online
  33. Gothaischer Hofkalender 1898; Gotha, 1898; s. 132–133 dostupné online