Přeskočit na obsah

Mamota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMamota
alternativní popis obrázku chybí
Mamota širokolistá (Kalmia latifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádvřesovcotvaré (Ericales)
Čeleďvřesovcovité (Ericaceae)
Rodmamota (Kalmia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mamota (Kalmia) je rod asi sedmi druhů stálezelených keřů 0,2 až 5 metrů vysokých, z čeledi vřesovcovité.

Mamoty jsou přímé nebo řidčeji poléhavé (skalenka) keře, výjimečně i stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, vstřícné nebo v trojčetných přeslenech, stálezelené nebo řidčeji opadavé (K. cuneata), řapíkaté, celokrajné, obvykle kožovité. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, uspořádané v úžlabních či vrcholových hroznech, okolících, latách nebo svazečcích. Kalich je zelený, většinou pětičetný, srostlý. Koruna je opadavá, nejčastěji srostlá a miskovitá, u skalenky a K. buxifolia je zvonkovitá a hluboce členěná. Tyčinek je většinou 10 (u skalenky pouze 5). Semeník je srostlý z 5 plodolistů a zakončený hlavatou čnělkou. Plodem je kulovitá tobolka pukající 5 chlopněmi a obsahující mnoho drobných semen.[1]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Mamoty jsou rozšířeny výhradně v Americe od subarktických oblastí Severní Ameriky po Kalifornii a jihovýchodní USA. Druh K. ericoides je endemitem Kuby. Skalenka poléhavá (Kalmia procumbens) má arkto-alpínské rozšíření a vyskytuje se v subarktických oblastech a velehorách Evropy, Asie i Severní Ameriky.[2]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

U druhů s miskovitými květy jsou tyčinky uloženy v 10 kapsách.

Přirozeně roste v Severní Americe (hlavně na východní polovině kontinentu) a na ostrově Kuba. Roste na kyselých půdách, s dalšími druhy ve habitatu vlhkých a kyselých mokřin a bažin (Kalmia angustifolia, K. polifolia) a suchých písečných půdách (K. ericoides, K. latifolia).

Listy jsou 2 až 12 cm dlouhé, jednoduché kopinaté, a uspořádané spirálovitě na stonku. Květy jsou bílé, růžové nebo fialové, v květenstvích po 10-50, poněkud připomínající květy pěnišníku, ale jsou plošší, s hvězdicovitými kalichy z pěti spojených okvětních lístků, každý květ má průměr 1 až 3 cm. Plodem je pětilaločnatá kapsule, která se rozděluje, aby se tak uvolnilo mnoho malých semen.

Kalmia je pojmenovaná po finském botanikovi jménem Pehr Kalm, který je v průběhu 18. století sbíral a třídil v oblasti východní Severní Ameriky. V ČR se pro mamotu používají i jména jako kalmie nebo skalenka. Skalenka je ale název i pro jinou rostlinu ze stejného rodu, což může být matoucí. Mamoty byla rovněž nazývána „spoonwood“ nizozemskými osadníky ze Severní Ameriky, protože si z ní původní Američané dělali lžíce.[4]

Jedovatost

[editovat | editovat zdroj]

Olistění je toxické, zejména pro ovce, které jsou zvláště náchylné k otravě, pro některé druhy kalmie je rozšířeno obecné jméno „zabiják jehňat“ (lambkill). Ostatní názvy pro mamotu, zejména pro druh mamota úzkolistá (Kalmia angustifolia), jsou v překladu „ovčí vavřín“ (sheep-laurel), „zabiják telat“, „zabiják koz“ a „ovčí jed“ '[5]. Listy a větve obsahují gllykosid andromedotoxin, který je natolik jedovatý, že pro člověka může být jedovaté i maso zvířat, která rostlinu snědla.

Mamoty jsou oblíbené zahradní keře, pěstované pro dekorativní květy. Neměly by být vysázeny na místech přístupných hospodářským zvířatům vzhledem k toxicitě.

Mamoty jsou potravou housenek některých motýlů včetně Coleophora kalmiella, živící se výlučně kalmiemi.

Mamota Kalmia sp.

Příbuzný vzácný keř mamotěnka (Kalmiopsis leachiana) roste přirozeně v Siskiyou Mountains na jihovýchodě Oregonu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kalmia na anglické Wikipedii.

  1. LIU, Shunghuo et al. Flora of North America: Kalmia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  3. KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. Plants of Colonial Days by Raymond Leech Taylor, p. 61. (1996) ISBN 0-486-29404-8. Accessed March 30, 2007.
  5. Natural History Education, Science, Technology Archivováno 1. 1. 2011 na Wayback Machine. regarding alternate names, accessed March 30, 2007.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]