Přeskočit na obsah

Mychajlo Podoljak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mychajlo Podoljak
Mychajlo Podoljak (2021)
Mychajlo Podoljak (2021)

Narození16. února 1972 (52 let)
Lvov
Alma materBěloruská státní lékařská univerzita
Profesenovinář, campaign manager, rádce a politik
OceněníŘád litevského velkoknížete Gediminase
CommonsMykhailo Podolyak
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mychajlo Podoljak (16. února 1972) je ukrajinský politik, diplomat a novinář. Je poradcem prezidenta Volodymyra Zelenského.

Narodil se v roce 1972 ve Lvově. V roce 1989 se přestěhoval do Běloruska. Zde začal studoval lékařství v Minsku, ale studium nedokončil[1]. Poté působil jako novinář v Bělorusku zprvu v bulvárních, později v opozičních novinách. V roce 2002 byl odsouzen za pomluvu k pokutě ve výši 5 milionů rublů (cca 2700 $) za článek v opoziční „Naší svobodě“ (vyšel před volbami), podle Podoljaka šlo o trest na politickou objednávku[2]. V roce 2004 byl jako cizí státní příslušník po zveřejnění materiálu o údajných krádežích prezidentovy manažerky Galiny Žuravkové vyhoštěn tajnou službou z Běloruska. I na Ukrajině se nadále věnoval novinářině. V červnu 2005 napsal v „Ukrajinské gazetě“ článek, v němž z otravy prezidenta Juščenka obviňuje prezidentovy stranické kolegy[3]. Kvůli článku měl podle svých slov problémy pro změnu s ukrajinskou tajnou službou SBU a jeho pokračování už nezveřejnil. Od roku 2006 začíná Podoljak pracovat i jako poradce na volné noze. Jeho první angažmá bylo u kritika Viktora Juščenka Michaila Brodského, majitele internetového zpravodajského portálu „Обозреватель“. Zde se také Podoljak jako novinář vypracoval až do funkce šéfredaktora a v této pozici byl v červnu 2011 pozván s pouhými pěti dalšími novináři na návštěvu do rezidence nově zvoleného prezidenta Janukoviče.

V pozici politického a PR konzultanta byl neméně úspěšný. Jeho klienty byli politici z Ruska, Běloruska i Ukrajiny. Mediální známost Podoljaka jako politického technologa přišla zejména s angažmá u poslance za „Stranu regionů“ Jurije Ivaňuščenka, označovaného za hlavu mafie na Donbassu, či s poradenstvím pro Viktora Pilipišina, resp. během skandálních machinací s volebními lístky v okrsku 223, kde Pilipišin kandidoval ve volbách do Nejvyšší rady v roce 2012. V roce 2015 byl v kyjevských volbách poradcem jednoho z kandidátů na starostu a nejpozději v té době se už pohyboval i v okruhu lidí z nejvyšší celostátní politiky. V roce 2020 je považován za třetího nejvlivnějšího člověka na Ukrajině[4].

Politická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2020 pracuje v kanceláři prezidenta Zelenského na pozici manažera proti krizím. Na konci února a začátkem března 2022 byl členem delegace během rozhovorů s ruskými představiteli.

  1. ЛУКАШЕНКІВСЬКИЙ ВИГНАНЕЦЬ — НАШ ЗЕМЛЯК. www.volyn.com.ua [online]. 2004-07-01 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  2. "Оппозиционную шелуху" привели в чувство. www.kommersant.ru [online]. 2002-08-05 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (rusky) 
  3. Редактор «Української газети» Михайло Подоляк: «Свої джерела інформації я ніколи не розкриваю». Права людини в Україні [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  4. #3 Михаил Подоляк в рейтинге «Время миньонов. 100 самых влиятельных украинцев по версии журнала Фокус». ФОКУС [online]. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]