Přeskočit na obsah

Růžojetel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRůžojetel
alternativní popis obrázku chybí
Růžojetel krétský (Ebenus cretica)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusHedysareae
Rodrůžojetel (Ebenus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžojetel[1] (Ebenus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to polokeře s trojčetnými nebo zpeřenými listy a růžovými až purpurovými květy v hroznovitých květenstvích. Jsou rozšířeny v počtu 6 druhů od Středomoří po Indii. V jižní Evropě rostou 2 endemické druhy – na Krétě růžojetel krétský (Ebenus cretica) a v Řecku růžojetel Ebenus sibthorpii.

Růžojetele jsou na bázi dřevnaté trnité polokeře, dorůstající výšky do 50 cm. Listy jsou lichozpeřené nebo trojčetné, složené z celokrajných lístků. Palisty jsou blanité, srostlé a umístěné naproti listům. Květy jsou růžové, červené nebo purpurové, uspořádané v dlouze stopkatých hustých klasech nebo hlávkách. Kalich je trubkovitě zvonkovitý, vlnatý, zakončený 5 laloky, které jsou často stejně dlouhé jako korunní lístky. Pavéza je obvejčitá až obsrdčitá, křídla jsou velmi krátká, člunek je tupý a stejně dlouhý jako pavéza. Tyčinky jsou obvykle dvoubratré, horní je volná pouze pod polovinou a horní částí je srostlá s ostatními. Semeník je přisedlý a obsahuje 1 až 3 vajíčka. Čnělka je nitkovitá, prohnutá, zakončená drobnou bliznou. Lusky jsou nepukavé, ploché, obvejčité až podlouhlé, zanořené v kališní trubce. Obsahují 1 až 2 semena.[2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod růžojetel zahrnuje celkem 6 druhů. Je rozšířen od Středomoří (včetně severní Afriky) po Indii. V Evropě se vyskytují 2 druhy: v Řecku Ebenus sibthorpii a na Krétě růžojetel krétský (E. cretica). Růžojetele rostou nejčastěji skalnatých stanovištích. V Himálaji vystupují až do nadmořské výšky 2700 metrů.[2][3]

Přehled druhů a jejich rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. 
  4. International Legume Database: Ebenus [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]