Přeskočit na obsah

Stefano Travaglia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stefano Travaglia
Stefano Travaglia ve Wimbledonu 2018
Stefano Travaglia ve Wimbledonu 2018
PřezdívkaSteto[1]
StátItálieItálie Itálie
Datum narození18. prosince 1991 (32 let)[2]
Místo narozeníAscoli Piceno, Itálie[2]
BydlištěFoligno, Itálie[2]
Výška185 cm[2]
Hmotnost80 kg[2]
Profesionál od2008[2]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 189 744 USD
Dvouhra
Poměr zápasů27–46
Tituly0 ATP, 4 challengery, 19 ITF
Nejvyšší umístění60. místo (8. února 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019)
French Open3. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo (2017, 2018, 2021)
US Open2. kolo (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů5–11
Tituly0 ATP, 1 challenger, 9 ITF
Nejvyšší umístění231. místo (26. července 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open1. kolo (2020, 2021)
Wimbledon2. kolo (2021)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231122a22. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefano Travaglia (* 18. prosince 1991 Ascoli Piceno) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet čtyři titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2021 na 60. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2021 na 231. místě. Trénují ho Simone Vagnozzi a Davide Cassinello.[1][2]

V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 cagliarským kvalifikačním kolem proti Jižní Koreji, v němž vyhrál dvouhru nad Čung Jun-songem. Italové zvítězili 4:0 na zápasy. Do listopadu 2021 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkáni s bilancí 1–0 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2007. Na turnaji v italském Teramu, dotovaném 10 tisící dolary, na úvod podlehl krajanu Andreovi Aloisimu.[3] Během listopadu 2010 získal premiérový titul v této úrovni tenisu, když ve finále chilské události v Rancague přehrál Chilana Cristóbala Saavedru Corvalána. V létě 2011 spadl doma ze schodů a propadl skleněným oknem. Poškodil si tepnu v zápěstí a utržil poranění předloktí. Dva dny poté podstoupil operaci. Na okruh se vrátil po jednoleté absenci v srpnu 2012 s horší citlivostí v pravé ruce.[1] První singlovou trofej na challengerech vybojoval na ostravském Prosperita Open 2017. Po semifinálovém vítězství nad Adamem Pavláskem, přehrál v závěrečném duelu krajana Marca Cecchinata.[5][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval římským mastersem Internazionali BNL d'Italia 2014. Organizátoři mu udělili divokou kartu do kvalifikace. V ní vyřadil Španěla Alberta Montañése i Slovince Blaže Rolu.V úvodním kole římské dvouhry podlehl Italu Simonemu Bolellimu až v tiebreaku rozhodující sady.[5] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejíž závěrečné fázi přehrál v pěti setech Kanaďana Petera Polanského. V úvodním wimbledonském kole však nenašel recept na ruského kvalifikanta Andreje Rubljova, opět až po pětisetové bitvě. Třetí grandslamové kolo si poprvé zahrál na French Open 2020 po výhře nad Japoncem Keiem Nišikorim. Dosáhl tak první kariérní výhry v pěti sadách a ukončil 9zápasovou Nišikoriho neporazitelnost v těchto utkáních.[1] Následně hladce podlehl pozdějšímu šampionu Rafaelu Nadalovi.[5]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve 29 letech na Great Ocean Road Open 2021 v Melbourne Parku, turnaji dodatečně zařazeném v důsledku koronavirové pandemie. Ve finále jej zdolal třicátý šestý hráč světa a o deset let mladší krajan Jannik Sinner. Jednalo se o první ryze italské finále na túře ATP od roku 1988, kdy ve Florencii zvítězil Narducci nad Panattou.[6][7] Navazující Australian Open 2021 opustil v prvním kole po vyřazení od Američana Francese Tiafoea.

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2021 Melbourne, Austrálie tvrdý Itálie Jannik Sinner 6–7(4–7), 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (5 D; 1 Č)
ITF (19 D; 9 Č)
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20101101alistopadu 2010 Rancagua, Chile antuka Chile Cristóbal Saavedra Corvalán 6–4, 6–1
2. 20110401adubna 2011 Viña del Mar, Chile antuka Chile Guillermo Rivera Aránguiz 6–2, 6–4
3. 20110601ačervna 2011 Bergamo, Itálie antuka Švédsko Christian Lindell 6–2, 6–2
4. 20121001aříjna 2012 Santiago, Chile antuka Chile Gonzalo Lama 6–3, 6–2
5. 20140201aúnora 2014 Šarm aš-Šajch, Egypt antuka Austrálie Jason Kubler 6–0, 6–0
6. 20140201aúnora 2014 Šarm aš-Šajch, Egypt antuka Brazílie José Pereira 6–2, 6–4
7. 20140401adubna 2014 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Španělsko Oriol Roca Batalla 7–6(7–4), 6–3
8. 20140601ačervna 2014 Busto Arsizio, Itálie antuka Itálie Roberto Marcora 6–2, 4–6, 6–4
9. 20140901azáří 2014 Kartágo, Tunisko antuka Francie Maxime Hamou 6–4, 4–6, 6–3
10. 20150901azáří 2015 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Filippo Leonardi 7–5, 6–2
11. 20151101alistopadu 2015 Casablanca, Maroko antuka Francie Maxime Chazal 6–4, 6–4
12. 20151101alistopadu 2015 Casablanca, Maroko antuka Portugalsko André Gaspar Murta 6–4, 6–3
13. 20160901azáří 2016 Reggio Emilia, Itálie antuka Itálie Matteo Berrettini bez boje
14. 20160901azáří 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Nicola Ghedin 6–2, 6–3
15. 20161001aříjna 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Daniel Altmaier 6–4, 2–6, 6–1
16. 20161101alistopadu 2016 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Salvatore Caruso 4–6, 6–2, 6–3
17. 20170201aúnora 2017 Peguera, Španělsko antuka Španělsko Pedro Martínez 7–5, 6–1
18. 20170201aúnora 2017 Hammámet, Tunisko antuka Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić 6–7(7–9), 6–3, 6–3
19. 20170401adubna 2017 Madrid, Španělsko antuka Německo Yannick Maden 6–1, 6–2
1. 20170501akvětna 2017 Ostrava, Česko antuka Itálie Marco Cecchinato 6–2, 3–6, 6–4
2. 20180301abřezna 2018 Marbella, Španělsko antuka Argentina Guido Andreozzi 6–3, 6–3
3. 20190401adubna 2019 Francavilla, Itálie antuka Německo Oscar Otte 6–3, 6–7(3–7), 6–3
4. 20190801asrpna 2019 Sopoty, Polsko antuka Slovensko Filip Horanský 6–4, 2–6, 6–2
5. říjen 2021 Sibiu, Rumunsko antuka Austrálie Thanasi Kokkinakis 7–6(7–4), 6–2

Čtyřhra (10 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20110401adubna 2011 Viña del Mar, Chile antuka Argentina Renzo Olivo Chile Guillermo Rivera Aránguiz
Chile Cristóbal Saavedra Corvalán
5–7, 6–3, [10–1]
2. 20130801asrpna 2013 Este, Itálie antuka Chorvatsko Mate Delić Chile Jorge Aguilar
Chile Guillermo Hormazábal
6–0, 6–1
3. 20130901azáří 2013 Neuquén, Argentina antuka Argentina Facundo Mena Kolumbie Juan Manuel Benítez Chavarriaga
Argentina Juan Pablo Ficovich
6–7(5–7), 6–1, [10–8]
4. 20140201aúnora 2014 Šarm aš-Šajch, Egypt antuka Brazílie José Pereira Srbsko Miljan Zekić
Srbsko Arsenije Zlatanović
2–6, 6–3, [10–8]
5. 20140401adubna 2014 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Francesco Borgo Španělsko Oriol Roca Batalla
Španělsko David Vega Hernández
6–4, 7–6(7–5)
6. 20140701ačervence 2014 Modena, Itálie antuka Itálie Pietro Rondoni Itálie Omar Giacalone
Itálie Gianluca Naso
6–2, 6–4
7. 20140901azáří 2014 Kartágo, Tunisko antuka Itálie Claudio Grassi Belgie Sander Gillé
Řecko Alexandros Jakupovic
6–2, 6–3
1. 20140901azáří 2014 Meknes, Maroko antuka Chile Hans Podlipnik-Castillo Španělsko Gerard Granollers Pujol
Španělsko Jordi Samper Montaña
6–2, 6–7(4–7), [10–7]
8. 20151001aříjna 2015 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka Itálie Francesco Borgo Itálie Erik Crepaldi
Itálie Daniele Pepe
6–2, 7–6(7–3)
9. 20170101aledna 2017 Manacor, Španělsko antuka Itálie Filippo Leonardi Rumunsko Andrei Ștefan Apostol
Rumunsko Bogdan Borza
6–3, 6–2

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefano Travaglia na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Stefano Travaglia | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g Stefano Travaglia na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210518a18. května 2021
  3. a b c Stefano Travaglia na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210518a18. května 2021
  4. Stefano Travaglia na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210518a18. května 2021
  5. a b c Stefano Travaglia | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Sinner v prvním italském finále na ATP po 33 letech zdolal Travagliu a po Sofii ovládl i generálku v Melbourne [online]. TenisPortal.cz [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. 
  7. #NextGenATP Sinner Extends Streak, Wins Great Ocean Road Open Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-02-07 [cit. 2021-02-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]