Ulf Kristersson
Ulf Kristersson | |
---|---|
![]() Ulf Kristersson (2023) | |
35. předseda vlády Švédského království | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 18. října 2022 | |
Panovník | Karel XVI. Gustav |
Vicepremiérka | Ebba Buschová |
Předchůdkyně | Magdalena Anderssonová |
Vůdce opozice | |
Ve funkci: 1. října 2017 – 18. října 2022 | |
Předseda vlády | Stefan Löfven Magdalena Anderssonová |
Předchůdkyně | Anna Kinberg Batrová |
Nástupkyně | Magdalena Anderssonová |
Předseda Umírněné strany | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 1. října 2017 | |
Předchůdkyně | Anna Kinberg Batrová |
Ministr sociálního zabezpečení Švédského království | |
Ve funkci: 5. října 2010 – 3. října 2014 | |
Předseda vlády | Fredrik Reinfeldt |
Předchůdkyně | Cristina Husmark Pehrssonová |
Nástupkyně | Annika Strandhällová |
Poslanec Riksdagu | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 4. října 2014 | |
Volební obvod | Södermanland |
Ve funkci: 5. října 1991 – 30. dubna 2000 | |
Volební obvod | kraj Stockholm |
Stranická příslušnost | |
Členství | Umírněná strana |
Rodné jméno | Ulf Hjalmar Ed Kristersson |
Narození | 29. prosince 1963 (60 let) Lund, ![]() |
Národnost | švédská |
Choť | Birgitta Edová (od 1991) |
Děti | tři |
Alma mater | Uppsalská univerzita |
Zaměstnání | politik |
Ocenění | Konung Carl XVI Gustafs jubileumsminnestecken IV velkokříž Řádu bílé růže Řád čestné legie |
Commons | Ulf Kristersson |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ulf Hjalmar Ed Kristersson (* 29. prosince 1963 Lund) je švédský politik, od října 2022 předseda vlády Švédského království, když po zářijových parlamentních volbách sestavil středopravicový menšinový kabinet Umírněných, Křesťanských demokratů a Liberálů podporovaný Švédskými demokraty. Od října 2017 je předsedou konzervativní Umírněné strany. Před sestavením kabinetu plnil úlohu vůdce opozice z titulu lídra nejsilnějšího opozičního subjektu. Již mezi roky 1988–1992 předsedal Mladé lize Umírněných, mládežnické organizaci strany.[1]
V roce 2014 se stal členem švédského parlamentu, Riksdagu, za obvod Södermanland. V zákonodárném sboru zasedal i v letech 1991–2000 za stockholmský kraj. V období 2010–2014 zastával úřad ministra sociálního zabezpečení v koaliční vládě Fredrika Reinfeldta. Následně se po přechodu do opozice stal stínovým ministrem financí a ekonomickým expertem Umírněných.[1]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1963 v jihošvédském Lundu, ležícím ve skånském kraji, do rodiny Larse Kristerssona (1938–2015) a Kariny Kristerssonové.[2] V pěti letech se s rodiči přestěhoval do Torshälly, v sousedství města Eskilstuna.[3] V mládí se věnoval gymnastice. Po maturitě na eskilstunském gymnáziu S:t Eskils absolvoval v letech 1983–1984 vojenskou prezenční službu, jako velitel čety u upplandského pěchotního pluku.[4] V roce 1988 vystudoval ekonomii na Uppsalské univerzitě.[5][1]
V roce 1991 se oženil s Birgittou Edovou, podnikatelkou a PR konzultantkou, která působila i ve státní správě. Rodina žije ve Strängnäsu. Manželé adoptovali tři dcery z Číny, kde jeho žena také pracovala. Sám se stal předsedou Švédského centra pro adopci.[1][6][7]
Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]
1985–2000: Etablování se v celonárodní politice[editovat | editovat zdroj]
Před parlamentními volbami 1985 se jako člen Mladé ligy Umírněných zapojil do kampaně v Södermanlandu na jihu Švédska. V závěru listopadu 1988 byl zvolen předsedou této mládežnické organizace Umírněné strany a ve funkci nahradil Beatrice Askovou.[8] V zářijových sněmovních volbách 1991 skončili Umírnění druzí a poprvé od roku 1982 se vrátili do vlády. Předseda strany Carl Bildt se stal prvním umírněným premiérem od roku 1930. Kristersson byl ve 27 letech zvolen do Riksdagu,[9] kde zasedal ve výboru pro sociální zabezpečení. Během volebního období vystupoval jako kritik krizové dohody koaliční vlády uzavřené s opozičními sociálními demokraty. Přátelské vztahy navázal s bývalým vůdcem Umírněných Göstou Bohmanem, s nímž se v některých aspektech shodoval na kritice Bildtova kabinetu. [10]
V roce 1992 ztratil vůdcovství v Mladé lize Umírněných, když na kontroverzním volebním kongresu, známém podle místa konání jako bitva o Lycksele, prohrál s budoucím premiérem Fredrikem Reinfeldtem poměrem hlasů 52 : 55.[11] Kontroverznost byla dána vyvrcholením vleklého ideologického sporu mezi Reinfeldtovou konzervativní a Kristerssonovou neoliberální frakcí.[12][13] Porážka pro něj znamenala ústup z frontové linie politického souboje. Později byl zařazen do „Ztracené generace“ Umírněné strany.[14] Souběžně s výkonem poslaneckého mandátu působil v letech 1995 až 1998 jako vedoucí marketingu v liberálním think tanku Timbro.
2000–2017: Odchod a návrat do Riksdagu, vstup do místní politiky a ministr Reinfeldtovy vlády[editovat | editovat zdroj]
V závěru dubna 2000 rezignoval na poslanecký mandát, když se rozcházel s novým stranickým vůdcem Boem Lundgrenen, který podle Kristerssonova přesvědčení nejevil zájem o jeho služby.[15] Dva roky pracoval v soukromém sektoru, převážně na pozici ředitele komunikace a viceprezidenta Adcore, společnosti působící v digitálním marketingu.[16] Poté se stal předsedou Švédského centra pro adopci.[1]
Do aktivní politiky se vrátil v roce 2002. Čtyři roky působil jako radní pro finanční záležitosti ve Strängnäsu.[17][3] V roce 2006 byl zvolen místostarostou Stockholmu pro oblast sociální péče a práce.[2] Předseda Umírněných Fredrik Reinfeldt jej přizval vést stranický výbor pro nastolení nové rodinné politiky.[14] V této funkci na sebe upozornil návrhem, který se neslučoval s přístupem strany, když požadoval aby otcové z rodin usilujících o všechny sociální výhody měli povinnost setrvat měsíc na otcovské dovolené.[1][6]
Předseda vlády Fredrik Reinfeldt si jej v říjnu 2010 vybral do úřadu ministra pro sociální zabezpečení, v němž setrval čtyři roky.[17][18] Po parlamentních volbách 2014 odešli Umírnění do opozice a Kristersson se stal po čtrnácti letech opět poslancem, tentokrát za södermanlandský obvod.[19] Po Reinfeldtově rezignaci jej nová předsedkyně Umírněných Anna Kinbergová Batrová jmenovala stínovým ministrem.[20]
2017–2022: Vůdce opozice[editovat | editovat zdroj]
V zářijových parlamentních volbách 2018 zaostal blok čtyř středopravicových stran sdružených v Alianci pro Švédsko o jediný mandát za středolevým paktem vedeným sociálními demokraty premiéra Stefana Löfvena. Poté, co se Löftenovi nepodařilo získat důvěru Riksdagu, byl v říjnu 2018 jednáním o sestavení vlády pověřen Kristersson jako předseda nejsilnější frakce Aliance. V listopadu však jeho projekt švédský parlament odmítl. Sociální demokraté nakonec pokra��ovali ve vládním angažmá další volební období, když na počátku roku 2019 zformovali menšinový kabinet se Zelenými. Po neúspěchu vytvořit vládu se v roce 2019 Aliance pro Švédsko rozpadla.[1]
Kristersson tak v parlamentu dále plnil úlohu vůdce opozice, předáka nejsilnější opoziční strany, kterou převzal v říjnu 2017 od své předchůdkyně Anny Kinbergové Batrové, kdy ji vystřídal v čele Umírněné strany. Možnosti sestavit vládu během léta 2021, po pádu druhého Löfvenova kabinetu po ztrátě podpory od Levicové strany, se vzdal, a po devíti dnech od premiérovy demise umožnil vznik třetí Löfvenovy vlády.[1][21]
Od 2022: Předseda vlády[editovat | editovat zdroj]
![](http://178.128.105.246/cars-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a1/Ebba_Busch_and_Ulf_Kristersson_in_2022.jpg/220px-Ebba_Busch_and_Ulf_Kristersson_in_2022.jpg)
V zářijových parlamentních volbách 2022 skončili jeho Umírnění na třetím místě se 68 mandáty. Přestože vítězní sociální demokraté posílili na 107 křesel, nedisponoval levicový blok premiérky Magdaleny Anderssonové parlamentní většinou, a nedokázal tak sestavit vládu. S druhými v pořadí, protiimigračně zaměřenými nacionalisty – Švédskými demokraty, odmítly středopravicové strany otevřeně spolupracovat. Předseda parlamentu Andreas Norlén proto pověřil sestavením vlády lídra třetího subjektu „na pásce“, Ulfa Kristerssona, který 14. října oznámil koaliční dohodu o vzniku menšinového kabinetu Umírněných s Křesťanskými demokraty Ebby Buschové (19 mandátů) a Liberálními lidovci Johana Pehrsona (16 mandátů). K většině 175 křesel ve 349členném parlamentu trojkoalici scházelo 72 poslanců. Vznikla tak dohoda o podpoře vlády ze strany Švédských demokratů, kteří dodali 73 potřebných hlasů. Prolomili tím nulový koaliční potenciál, jakožto subjekt v minulosti označovaný za „extremistický“, s nímž nechtěl nikdo spolupracovat. Kristersson byl v zákonodárném sboru schválen premiérem 17. října 2022 většinou 176 poslanců. Proti se vyslovilo 173 zástupců nastupující opozice. Oficiálně se úřadu ujal o den později, kdy v Riksdagu představil členy koaliční vlády.[1][22][23][24]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulf Kristersson na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i Ulf Kristersson se stal novým premiérem Švédska. E15.cz [online]. 2022-10-18 [cit. 2022-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18.
- ↑ a b AHLANDER, Johan. Sweden needs 'humble government' after election: frontrunner. Reuters [online]. 29-08-2018 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (anglicky)
- ↑ a b Kristersson vill bli Moderatledare [online]. 1-09-2017 [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-09-2018. (švédsky)
- ↑ CV | Ulf Kristersson [PDF]. Moderate Party, 2018 [cit. 2021-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-01-2021. (švédsky)
- ↑ Ulf Kristersson fjärde raka civilekonomen som styr Moderaterna [online]. civilekonomen.se [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ a b Fem saker du inte visste om Ulf Kristersson – Moderaternas nye partiledare. Expressen [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21-09-2022. (švédsky)
- ↑ Ulf Kristersson: "Det dödliga våldet är som Sveriges andra pandemi". SVT [online]. 24-08-2020 [cit. 10-05-2021]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ NYHETER, SVT. Så stred Kristersson och Reinfeldt om makten i Muf. SVT Nyheter [online]. 03-09-2017 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (švédsky)
- ↑ NYHETER, SVT. Ulf Kristersson (M): Det måste du ha läst i en kommunistblaska. SVT Nyheter. 20-09-2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10-09-2018. (švédsky)
- ↑ KARLSSON, Börje. Rätt, säger Bohman. Dagens Nyheter [online]. 1992-09-18 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-08-23. (švédsky)
- ↑ BAGGE, Peter. Vägen mot toppen kantad av bråk. Uppdrag granskning [online]. Sveriges Television, 11-09-2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 06-03-2007. (švédsky)
- ↑ BERGLUND, Thomas. Utmanare blev ny ordförande i MUF. Svenska Dagbladet. 25-11-2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ Who is Sweden's Moderate opposition leader Ulf Kristersson?. www.thelocal.se [online]. 03-09-2018 [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29-06-2019. (anglicky)
- ↑ a b Så ska Löfven och Kristersson agera – efter valet. www.aftonbladet.se [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ LÖNEGÅRD, Claes. Slagen, ignorerad, nobbad – och vår nästa statsminister?. Svenska Dagbladet [online]. 2017-10-03 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. ISSN 1101-2412. (švédsky)
- ↑ SÖDERSTRÖM, Jan. Kristerssons jättekrasch. aip.nu [online]. 12-10-2018 [cit. 2019-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ a b Ulf Kristersson, the Swedish prime minister uncomfortably allied with the far right. Le Monde.fr [online]. 2022-10-18 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18. (anglicky)
- ↑ Ulf Kristersson blir ny minister i Reinfeldts regering – Val 2010 – Expressen. Expressen [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-10-2022. (švédsky)
- ↑ Ulf Kristersson (M) – Riksdagen [online]. Riksdagen | Riksdagsförvaltningen [cit. 2018-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-06-2019. (švédsky)
- ↑ Han blir Moderaternas skuggfinansminister. Aftonbladet [online]. [cit. 09-09-2018]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22-09-2022. (švédsky)
- ↑ Švédským premiérem je opět odvolaný Stefan Löfven. Novinky.cz [online]. Borgis, 2021-07-07 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online.
- ↑ MACHÁČOVÁ, Vlasta. Spolupráce s extremisty ho vynesla na vrchol. Kdo je muž, který povede Švédsko?. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-17 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-17.
- ↑ Kristersson může být premiérem. Švédští Umírnění uzavřeli dohodu o vládě s podporou krajní pravice. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-10-14 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-17.
- ↑ Švédskou vládu povede Kristersson. Jako první premiér spolupracuje s pravicovými nacionalisty. ČT24 [online]. 2022-10-17 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-18.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ulf Kristersson na Wikimedia Commons
- Ulf Kristersson na stránce Umírněných (švédsky)
- Ulf Kristersson na X (dříve Twitteru)
- Ulf Kristersson na Instagramu
- Ulf Kristersson v Internet Movie Database (anglicky)