Val Poschiavo

Val Poschiavo
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Souřadnice	46°18′32″ s. š., 10°3′41″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Val Poschiavo (německy Puschlav, rétorománsky Valposchiavo) je horské údolí ve východní části Švýcarska, v kantonu Graubünden. Údolím protéká říčka Poschiavino. Název údolí je odvozen od největší obce, jež se v něm nachází – Poschiava.

V údolí se nachází několik vesnic, sloučených do dvou politických obcí – Brusio a Poschiavo. Ty společně tvoří okres Bernina, podcelek kantonu Graubünden.

Údolí, které se svažuje z 2 300 až do 550 metrů nad mořem v délce téměř 25 kilometrů, se dělí na tři různé klimatické oblasti:

• vysokohorská oblast od průsmyku Bernina po Alp Grüm.
• alpská oblast od Cavaglie po Le Prese, včetně jezera Lago di Poschiavo
• subalpínské pásmo od Brusia po hranici u Campocologna.

Celé údolí je lemováno horskými vrcholy, z nichž ty nejvyšší překračují hranici nadmořské výšky 3 000 metrů. Mezi ty nejvýznamnější patří:

• Piz Palü 3 900 m n. m.
• Piz Cambrena 3 606 m n. m.
• Piz Varuna 3 453 m n. m.
• Piz Paradisin 3 302 m n. m.
• Piz Canciano 3 103 m n. m.
• Piz Lagalb 2 959 m n. m.
• Piz Combu 2 900 m n. m.
• Sassalb 2 861 m n. m.
• Piz Campasc 2 598 m n. m.
• Col d’Anzana 2 224 m ü. m.

Stejně jako údolí Val Mesolcina, Val Calanca, Val Bregaglia a obec Bivio patří Val Poschiavo do italsky mluvící oblasti Graubündenu. Hovorovým jazykem je tzv. Pus'ciavin, alpský lombardský dialekt. V dialektu se údolí nazývá Pus'ciav, ve spisovné italštině pak Val Poschiavo. Malá část obyvatel používá také němčinu; německý název údolí zní Puschlav.

Dosud objevené nálezy pocházejí z doby bronzové a železné, ale nedokazují trvalé osídlení v pravěku. V roce 15 př. n. l. byla oblast dobyta Římany a začleněna do regionu Gallia transpadana se sídlem v Comu. Pravděpodobně již v té době bylo údolí Poschiavo osídleno rétorománskými kmeny. Po langobardské nadvládě kolem roku 600 darovali karolinští králové kolem roku 800 takzvané Pieven Poschiavo, Bormio a Mazzo (Veltlin) opatství Saint-Denis u Paříže. Biskup z Como však darování zpochybnil, protože měl v údolí panství a základní práva; nároky na panství vznesl i biskup z Churu.^[1]

Již ve 12. století byly obce Poschiavo a Brusio územně odděleny a každá z nich si vytvořila vlastní správní strukturu. Samostatnou územní jednotku tvořil od 11. století také kostel a klášterní komunita San Romerio na levé straně údolí. Přibližně od roku 1100 do roku 1300 drželi údolí místo opatství Saint-Denis páni z Mazzo-Venosta. Poté, co se stali feudály churského biskupa, nechali si v roce 1284 potvrdit vrchnostenská práva nad údolím Poschiavo. Současně se město Como snažilo rozšířit svou moc nad údolím a jmenovalo podestu, guvernéra, který měl nižší soudní pravomoc.

Poté, co Milánské panství v roce 1335 porazilo Como, přešlo v roce 1350 pod vládu Viscontiů i toto údolí. V roce 1406 se obyvatelé údolí vzbouřili proti udělení místního léna Giovannimu Malacridovi z Musso. V roce 1408 přešli pod jurisdikci churského biskupa a připojili se ke Gotteshausbundu. Dobytím Valtelliny Graubündenem v roce 1512 se údolí Poschiavo stále více stávalo jakýmsi meziprostorem a tranzitním místem pro obchod. V roce 1518 byla hranice tohoto území posunuta na jih k věži Piattamala u Campocologna, aby se ukončily po staletí trvající spory o hranice s obcí Tirano.^[1]

Kvůli dlouhodobému napětí mezi protestanty a katolíky bylo údolí Poschiavo považováno za „severní Irsko Švýcarska“, což je narážka na konflikt v Severním Irsku. Prvními protestanty byli uprchlíci před inkvizicí z Itálie, kteří se v údolí usadili v roce 1547, protože zde měli ochranu Graubündenu. Vytvořili protestantské komunity v Poschiavu a Brusiu. Podle katolických pramenů se v roce 1589 stala třetina obyvatel Brusia a čtvrtina obyvatel Poschiava protestanty.

Roku 1620 došlo ve Valtellině k vraždě, při níž bylo v Brusiu zabito 27 protestantů v rámci katolického povstání proti vládě. V roce 1623 byli protestanti v Poschiavu stále pronásledováni a vyháněni. Teprve v roce 1642 zasáhly Tři ligy a vynutily si dohodu.

Od té doby se obě denominace od sebe do značné míry oddělily a žily v oddělených světech. Veřejné úřady byly rozděleny v poměru 2:1 mezi katolíky a protestanty podle podílu obyvatelstva. Lidé se navzájem obtěžovali tím, že demonstrativně nerespektovali svátky druhého vyznání. St��tní školy zůstaly odděleny podle vyznání až do roku 1968, kdy si finanční situace vynutila sloučení, a mateřské školy až do roku 1990.

Teprve v 70. letech 20. století začalo oddělování podle vyznání ustupovat do pozadí každodenního společenského života. To je způsobeno také zvýšenou emigrací protestantů, kteří patří spíše k vyšším sociálním vrstvám; v roce 2013 stále tvořili asi 10 % obyvatel údolí.

V roce 1797 Napoleon Bonaparte připojil Valtellinu k Cisalpinské republice. Z toho však bylo vyloučeno údolí Poschiavo. Tato nová hranice a obchodní blokáda rozdělila údolní společenství, které po staletí spojoval společný obchod, na dvě části a oslabila je. V roce 1851 se obec Brusio definitivně osamostatnila od Poschiava. Spolkovým dekretem z roku 1869 bylo údolí převedeno z diecéze Como do diecéze Chur.^[1]

Po roce 1800 se začalo zvyšovat vystěhovalectví do okolních zemí a do Austrálie, protože místní zemědělství již nedokázalo uživit rostoucí počet obyvatel. V letech 1842–1865 byla přes průsmyk Bernina postavena první silnice. V roce 1857 byly v Le Prese otevřeny lázně a lázeňský hotel, v roce 1906 byla v Brusiu uvedena do provozu první vodní elektrárna a v letech 1908–1910 byla přes průsmyk Bernina postavena Berninská dráha. Následně nastal hospodářský a turistický rozmach, který se projevil i v nárůstu počtu obyvatel. V roce 2000 bylo více než 50 % pracovních míst v sektoru služeb. Většina zemědělských podniků v Poschiavu je certifikována jako ekologické a více než 90 % zemědělské půdy obhospodařují podle ekologických zásad.^[2]

V roce 2015 bylo uvedeno do provozu nové přeshraniční vedení velmi vysokého napětí (380 kV). 44 kilometrů dlouhé vedení vede z Poschiava do údolí Valle Camonica a má snížit fatálního riziko výpadku elektřiny, kterému v údolí došlo 28. září 2003.

Údolím vede od roku 1908 Berninská dráha, spojující Svatý Mořic s Poschiavem a italským Tiranem. Díky vrcholové stanici Ospizio Bernina ve výšce 2253 m n. m. je nejvýše položenou tratí, překonávající Alpy bez použití vrcholového tunelu. Trať provozuje Rhétská dráha a od roku 2008 je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Kromě běžných osobních vlaků tudy projíždí také slavný Bernina Express. V obci Brusio se nachází světoznámý kruhový viadukt, postavený pro zmírnění stoupání na trati.

Hlavní silnicí Val Poschiavo je kantonální hlavní silnice č. 29 v trase Pontresina – Berninapass – Poschiavo – Tirano.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Puschlav na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Val Poschiavo na Wikimedia Commons