Vazal
Označení vazal (česky také vasal, z keltského gwas a latinského vassus) vzniklo ve Franské říši a znamenalo osobní závazek (= vasalskou službu) svobodného člověka k jeho mocnému pánu a ochránci, zpravidla panovníkovi. Ten za určitou zápůjčku a službu svým vazalům poskytoval ochranu.
Termín pochází z lenních vztahů, které tvořily podstatu feudálního státu, zejména ve středověké Evropě 5.–15. století.
Vazal bylo označení pro osobu, které lenní pán (též označovaný jako vrchní vlastník nebo senior) propůjčil léno k užívání. Lénem mohla být půda, úřad, hodnost nebo právo. Vazal měl právo léno užívat jen se souhlasem lenního pána, kterému byl navíc vázán řadou povinností, například poplatky či vojenskou službou. Souhrn povinností vazala vůči lennímu pánu se označoval jako „věrnost“ (latinsky fidelitas), kterou vazal musel přísahat, a jejich porušení bylo důvodem k odnětí léna.
V přeneseném významu se užívá výraz vazal i v moderní době pro stav podřízenosti státu, instituci nebo jiné osobě v hanlivém slova smyslu.[1] Tak např. Jan Masaryk označil Mussoliniho za Hitlerova vazala,[2] o samostatném Slovensku v době 2. světové války se ve vztahu k nacistickému Německu hovoří jako o vazalském státu.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ KLIMEŠ Lumír, Slovník cizích slov. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1981, s. 767
- ↑ MASARYK, Jan. Volá Londýn. London: Práce, 1948. Dostupné online. Kapitola Bilance v den vítězství, s. 201.
- ↑ KLIMEK, Antonín. Československá zahraniční politika 1918-1938. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995. Dostupné online. Kapitola Československá zahraniční politika 1918-1938, s. 94. Dostupné online po registraci.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Karel Malý a kolektiv, Dějiny českého a československého práva do roku 1945, Linde Praha 2003 ISBN 80-7201-433-1.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Vasall v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
