Přeskočit na obsah

Vojtěch Benda (generál)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vojtěch Benda
Generální inspektor pevnostního dělostřelectva
Ve funkci:
1912 – 1918
PředchůdceTheodor Tengler
Nástupcefunkce zanikla
Velitel pevnosti v Krakově
Ve funkci:
1907 – 1912
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1911), polní podmaršál (1907), generálmajor (1902)

Narození22. června 1852
Praha
Úmrtí24. května 1923 (ve věku 70 let)
Vídeň
Profesedůstojník
OceněníŘád železné koruny 3. třídy (1899)
rytíř Císařského řádu Leopoldova (1908)
velkokříž Řádu Františka Josefa (1914)
Řád železné koruny 1. třídy (1915)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojtěch šlechtic Benda (německy Adalbert Edler von Benda) (22. června 1852 Praha24. května 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál českého původu. Do c. k. armády vstoupil v roce 1874 a sloužil u různých posádek v celé monarchii, uplatnil se především jako důstojník dělostřelectva. V letech 1907–1912 byl velitelem pevnosti v Krakově a poté do konce první světové války zastával funkci generálního inspektora pevnostního dělostřelectva (1912–1918). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1911) a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu. Po rozpuštění rakousko-uherské armády mu jako českému rodákovi byla přiznána hodnost generála ve výslužbě v československé armádě (1919).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb Vojtěcha Bendy (1917)

Pocházel z Prahy, první vojenskou průpravu získal v kadetní škole Brucku a na jezdecké škole v Hranicích, v letech 1870–1874 studoval na Technické vojenské akademii ve Vídni a v roce 1874 vstoupil do armády v hodnosti poručíka u dělostřelectva. Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni (1877–1879), v roce 1879 byl povýšen na nadporučíka a byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu. V roce 1883 byl jmenován kapitánem a jako štábní důstojník sloužil mimo jiné v Josefově, dále vystřídal posádky v Klagenfurtu, Sibiu, Krakově a Přemyšlu. V hodnosti majora (1891) byl pak šéfem štábu pěší divize v Temešváru. Zde zůstal i jako podplukovník (1893) a v hodnosti plukovníka (1896) se stal velitelem dělostřelectva u pluku č. 28 v Přemyšlu, později velel dělostřeleckému pluku č. 2 ve Vídni.[1]

V roce 1902 byl povýšen na generálmajora a převzal velení dělostřelecké brigády u 6. armádního sboru v Košicích.[2] V roce 1907 získal hodnost polního podmaršála a následujících pět let byl velitelem pevnosti v Krakově (1907–1912).[3][4] Od roku 1912 byl generálním inspektorem pevnostního dělostřelecta, respektive zástupcem dělostřeleckého generálního inspektora arcivévody Leopolda Salvatora.[5][6] Mezitím v roce 1911 získal čestnou hodnost polního zbrojmistra, která mu byla za první světové války potvrzena pro aktivní službu.[7] Na frontu povolán nebyl, ale od roku 1914 velel námořní dopravě na Dunaji v prostoru Rakouska a Uher, souběžně nadále zůstával ve funkci generálního inspektora pevnostního dělostřelectva, kterou vykonával až do roku 1918.[8] K datu 1. ledna 1919 byl penzionován[9] a dožil v soukromí ve Vídni. V roce 1919 mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě s nárokem na penzi.[10][11] Zemřel po krátké nemoci ve Vídni 24. května 1923 ve věku sedmdesáti let.[12]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby obdržal řadu ocenění. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1899) a rytířem Leopoldova řádu (1908), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže, Jubilejní pamětní medaile a Vojenského jubilejního kříže. V roce 1914 byl dekorován velkokřížem Řádu Františka Josefa, za první světové války získal Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž a nakonec v roce 1915 obdržel Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací. V zahraničí byl nositelem perského Řádu slunce a lva II. třídy (1900).[13] V roce 1916 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence[14][15] a v roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Benda).[16][17]

V oboru dělostřelectva se uplatnil také jako spisovatel a byl autorem odborné práce Werk der Artillerie (Vídeň, 1919).

V roce 1885 se ve Vídni oženil s Rosinou, rozenou Krapkovou. Jejich syn Vojtěch Robert (1886–1950) vystudoval filozofii a byl spisovatelem.

  1. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1902; Vídeň, 1901; s. 161 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 129, 163 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1908; Vídeň, 1908; s. 289, 292 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 152, 163 dostupné online
  5. Generale und Obersten; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné online
  6. Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 73, 130, 197 dostupné online
  7. Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro hungarian army dostupné online
  8. Generale und Obersten (k.u.k. Heer); Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online
  9. Služební postup Vojtěcha Bendy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 13 dostupné online
  10. FIDLER, Jiří a kolektiv: Československá generalita. Biografie. Armádní generálové 1918–1938; Historický ústav Akademie věd České republiky, Praha, 1995; 69 s. ISBN
  11. Adalbert Benda na webu valka.cz dostupné online
  12. KOUDELKOVÁ, Jana: Češi ve Vídni; Jihomoravský kraj, 2013; s. 110, 247 ISBN 978-80-260-5548-8
  13. Přehled řádů a vyznamenání Vojtěcha Bendy in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee; Vídeň, 1992; s. 166 dostupné online
  14. ŠAJTAR, Jaroslav: Zapomenutí generálové: Úspěšní Češi ve vedení rakousko-uherské armády in: Reflex, 2017 dostupné online
  15. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  16. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 30 ISSN 0036-5246
  17. Erbovní listina Vojtěcha Bendy na webu Rakouského státního archivu dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]