Přeskočit na obsah

Vpád pasovských

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vpád pasovských
Malá Strana za vpádu Pasovských roku 1611
Malá Strana za vpádu Pasovských roku 1611

Trvání1611
MístoČechy, České království
Výsledekvítězství pasovských
Strany
Pasovské knížecí biskupství
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Země Koruny českéZemě Koruny české Země Koruny české
Velitelé
Leopold Pasovský
Habsburská monarchie Matyáš Habsburský
Země Koruny české Rudolf II.

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vpád pasovských bylo vojenské obsazení Prahy v roce 1611, v jehož důsledku byl nucen na český trůn abdikovat císař Rudolf II., který přenechal země Koruny české svému bratru Matyáši Habsburskému.

Události před vpádem

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl roku 1608 uzavřen Libeňský mír, vzájemné soupeření mezi Rudolfem II, jeho bratrem Matyášem a českými stavy neskončilo. Dne 1. května 1609 se sešli čeští stavové v doprovodu svého vojska na Novoměstské radnici, což bylo reakcí na odmítnutí sněmovního jednání ze strany českého krále Rudolfa II. Hledali přitom podporu u krále Matyáše Habsburského i u německých protestantských knížat. Hrozba odboje donutila Rudolfa II. vyhlásit 9. července 1609 Majestát. Rudolf se však boje s českými stavy nevzdal. Na počátku roku 1611 se nechal zlákat nabídkou svého bratrance, arciknížete Leopolda Pasovského, a pod záminkou, že mu bude v Praze vyplacen žold za vojenské služby ve sporech o dědictví po Janu Vilémovi z Jülichu-Kleve, povolal do Čech pasovské vojsko.

Postup pasovského vojska

[editovat | editovat zdroj]

30. ledna 1611 překročili Pasovští české hranice a postupně obsadili Český Krumlov, České Budějovice, Týn nad Vltavou, Tábor a Beroun.[1] Dne 31. ledna 1611 lstí vnikli Pražskou bránou do Českých Budějovic a přitom byl výstřelem z muškety zabit městský písař Šimon Plachý.[2] Pasovští vyhrožovali, že prokopou hráz rybníka Rožmberk a že voda z třeboňských rybníků zaplaví Prahu. Proto české stavy posílili rožmberskou gardu o cca 1500 pěších vojáků a 600 jezdců. Opevněná Soběslav útoku odolala.[3] Stavové vyhlásili zemskou hotovost a jejich vojsko obsadilo Pražský hrad. 12. února se první oddíly pasovských objevily před Prahou. Začalo vyjednávání a o dva dny později byli stavové ubezpečeni, že pasovské vojsko odejde. 15. února však Pasovští vpadli nečekaně na Malou Stranu a pokračovali k Vlašské ulici a ke Karlovu mostu. Došlo ke krvavým střetům, v nichž padlo nebo bylo zraněno 1400 mužů. Pasovští se chtěli zmocnit i Starého Města, ale podle dobových zpráv byli zastaveni desetiletým chlapcem, který vystřelil z děla, a spuštěním mříží v mostecké bráně. Jezdci, kteří přejeli na druhou stranu, byli pobiti nebo utonuli ve Vltavě.

Drancování Prahy

[editovat | editovat zdroj]
Pražská lůza drancuje klášter na Karlově

Nastalého zmatku v Praze využila lůza, která začala rabovat kláštery na Starém a Novém Městě pražském. Byly zpustošeny kláštery u Panny Marie Sněžné (14 pražských mučedníků), Na Slovanech, Zderaze, Karlově a další. Večer 15. února vjel na Malou Stranu arcikníže Leopold. Pasovské vojsko mezitím rabovalo v obsazených částech Prahy. Stavové byli nuceni opustit i Pražský hrad.

Tažení Matyáše Habsburského

[editovat | editovat zdroj]

Koncem února se začal o situaci zajímat i král Matyáš, který vypravil ku Praze vojsko. Jeho zájmem bylo, aby si zajistil po bratru Rudolfovi císařský trůn. 28. února 1611 vytáhlo Matyášovo vojsko z Jihlavy a arcikníže Leopold chtěl proti nim vyslat své pasovské vojsko. Vojáci se však bouřili, protože jim nebyl vyplacen slíbený žold. Rudolf II. požádal české stavy o pomoc proti králi Matyášovi a zároveň slíbil, že vyplatí pasovské, aby odešli z Prahy. Svůj slib však nesplnil. Pasovský plukovník Ramée pohrozil Rudolfovi, že žold vyplatí z jeho pokladu, který si vzal do zástavy. Tento poklad se však stavům podařilo získat zpět. Situace se komplikovala a nastal rozklad pasovského vojska. Rudolf II. začal znovu vyjednávat o jejich odchodu a slíbil, že žold bude vyplacen v Českých Budějovicích. Dne 6. března 1611 dorazilo k Praze hlavní Matyášovo vojsko. V noci na 11. března opustily Prahu poslední pasovské oddíly, které stavové do patřičné vzdálenosti od Prahy pronásledovali. Stavovským vojskem byl obsazen i Pražský hrad.

Důsledky vpádu

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po těchto událostech se sešel v Praze sněm, na kterém Rudolf II. abdikoval a vzdal se koruny ve prospěch svého bratra Matyáše. Pasovským žoldnéřům byl vyplacen žold ve výši okolo 200 000 zlatých, z toho 100 000 zlatých poskytl Petr Vok z Rožmberka, který na to obětoval rožmberský stříbrný poklad.[1]

  1. a b KVIRENC, Jan. Slavné bitvy českých dějin. Praha: [s.n.] 304 s. ISBN 978-80-271-2936-2, ISBN 80-271-2936-2. OCLC 1140087285 S. 181–186. 
  2. Encyklopedie Českých Budějovic: Plachý z Třebnice Šimon. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. 
  3. PÁNEK, Jaroslav. Poslední Rožmberkové : velmoži české renesance. 1. vyd. Praha: Panorama 334-335 s. ISBN 80-7038-006-3, ISBN 978-80-7038-006-2. OCLC 24173651 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]