Přeskočit na obsah

Wikipedista:Verosusa/Pískoviště: Projekty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Faleristika je pomocná věda historická, které se věnuje řádům a vyznamenáním z historického, politického, kulturního, sociálního, právního, uměleckého a technického hlediska.[1] Přitom se zaměřuje na vznik řádových organizací a na jejich vývoj, dále také na právní okolnosti existence řádů jako jsou řádová statuta nebo na personální dimenzi jako jsou různá řádová gremia, role zakladatelů nebo představitelů řádu a nebo úřady spjaté s fungováním řádů.[1]

Slovo faleristika poprvé použil český voják a sběratel řádů Oldřich Pilc někdy kolem roku 1937. Pilc vycházel z řeckého slova phalera (řecky: τὰ φάλαρα), jímž se označovaly ve starověkém Řecku kovové ozdoby na přilbách bojovníků a jejich koní. Slovo přijali také Římané ve formě phalerae pro označení vojenských vyznamenání.[2] Podle I. Koláčného se na vzniku pojmu podílel také heraldik Karel VI. Schwarzenberg.[3]

Faleristika má úzký vztah ke starší heraldice a převzala heraldickou terminologii při popisování řádů a vyznamenání, a to včetně zásady blasonování z pohledu nositele řádu a nikoliv pozorovatele.[4] Zájem o řády a vyznamenání je staršího data (18.-19. století) a byl spojen především se sběratelstvím.[5]

Dějiny oboru

[editovat | editovat zdroj]

Jako pomocná věda historická nebo vědní obor faleristika vznikla kolem poloviny 20. století.[6] Jméno disciplíně dal český voják a sběratel Oldřich Pilc už kolem roku 1937. Zájem o řády a vyznamenání je ale staršího data. Už během 18. století se na evropském kontinentně objevovaly první sbírky, a to především v některých aristokratických rodinách. Vznikaly také některé práce s faleristickou tématikou.[7] Později v 19. století vznikly první nešlechtické sbírky a byly také vydány první publikace z oblasti řádů a vyznamenání.[8]

Nicméně první práce, která se věnovala dějinám a popisu existujích rytířskách řádů vyšla už na konci 16. století v německých zemích a napsal ji Hieronymus Megiser.[9] Další pojednání vznikala v 18. století. Například přehledové dílo Francouze Pierra Hippolyta Helyota už hovořilo o "vědě o řádech".[9] Helyot měl ale namysli hlavně rytířské řády.[10] Během 19. století vznikala poměrně bohatá literatura věnující se dějinám i popisu řádů a vyznamenání.

Názvosloví

[editovat | editovat zdroj]

Dva základní pojmy, které faleristika používá jsou pojmy řád a vyznamenání.

Řád je viditelná dekorace, která je historicky spojená nebo udělována v souvislosti s duchovním rytířským řádem, s velkými světskými rytířskými řády, rytířským řádem menší feudální jednotky, se šlechtickými organizacemi, záslužnými řády založenými panovníkem nebo hlavou státu k odměňování občanských a vojenských zásluh, s vojenskými organizacemi s formou nadace, s duchovními a církevními kapitulami, akademickými a vědeckými institucemi nebo se státními, zemskými a komunálními orgány.[11][12] Řád je obvykle dělen do tříd, i když původní řády jsou dodnes udělovány v jedné třídě.[13]

Vyznamenání je viditelná dekorace, která je udělována za obecné občanské nebo vojenské zásluhy nebo za věrné služby či pamětní atp.[14][15] Vyznamenání se většinou nerozdělují do tříd a ve srovnání s řády jsou jednodušeji provedeny.[16] V některých případech jsou vyznamenání odstupňována provedením v bronzu, stříbře a zlatě nebo barvě.[17]

Složení řádové dekorace

[editovat | editovat zdroj]

A. Odznak
Odznak představuje základ každé řádové dekorace. Většinou se jedná o kříž, hvězdu, jinou heraldickou figuru (zlaté rouno, slon, postava Panny Marie atp.) nebo také medailon či medaily. V případě udělování řádů ve stupních nebo třídách se může měnit velikost nebo provedení odznaku, jinak je ale odznak neměnný.[18]

B. Převýšení a závěs
Odznak je často převýšen korunou, zkříženými meči, věncem, zbrojí nebo také hvězdou. Nad převýšením bývá umístěn závěs pomocí kterého je řád přivěšen ke stuze nebo řetězu.

C. Stuha
Stuha nebo velkostuha je významnou součástí řádů a také vyznamenání a tvoří jejich nedílnou součástí. Stuhy často také řád nebo vyznamenání zcela nahrazují na uniformě nebo obleku. U původních historických řádů byly stuhy jednobarevné a jejich barevnost měla symbolický význam.[19] Stuhy nahradily kolany (řetezy), které se původně užívaly u starších rytířských řádů.[20] Kolany se potom staly součástí slavnostních řádových úborů a oblékaly se jenom při slavnostních příležitostech. V některých případech (jako je např. Vojenský řád Marie Terezie) se staly součástí nejvyššího stupně řádu.[20]

Nejstarší formou stuhy byla krční stuha. Tak tomu bylo například v případě Řádu zlatého rouna nebo Podvazkového řádu. Velkostuha se začala objevovat v 17. století, v době anglického krále Karla II. jako širší stuha nošená přes rameno u nejvyšší tříd řádů.[21] Jako nedílná součást řádů se stuha establovala na konci 17. století.[22]

Barevnost stuhy byla často vyjádřením charakteru řádů a byla diktována také heraldickými pravidly. Modrá barva byla považována za barvu nebe a královského majestátu, červená zase za barvu krve a lásky, purporová zase za barvu krále a jeho důstojnosti. Černá barva byla populární u duchovních řádů a například zelená byla symbolem naděje a milosrdenství.[22]

S nárůstem počtu řádů a vyznamenání bylo nutné přikročit k jejich barevnému odlišení a začaly se používat stuhy dvojbarevné nebo vícebarevné.[23]

Stuhy mají svoje tradiční technické parametry. Velkostuha většinou odpovídá rozměrům lidské ruky a je kolem 10 cm široká, zakončená obvykle . Existují ale také stuhy široké 8-9 cm nebo 11,2-12 cm.[24] Naopak krční stuha je menší a měří obvykle něco kolem 4,5-5 cm.[24] Nižší třídy řádů a samotná vyznamenání jsou udělována na náprsní stuze, která je někdy složená do různých tvarů (např. do trojúhelníku, do pětiúhelníku, do motýlku atp.[25]), v jiných přídadech se jedná jenom o vertikálně zavěšenou stuhu bez horního či dolního rámu nebo s rámem.[24][25]

D. Řádová hvězda
Řádová hvězda je významným doplňkem řádů od doby Karla I. Stuarta (17. století), kdy se stala součástí Podvazkového řádu. Tato hvězda se potom stala vzorem pro celou řadu dalších řádů.[26] Obecně je hvězda součástí velkokříže nebo 1. třídy řádů.[27] Hvězda se ale narozdíl od velkostuhy nebo kolany s odznakem může nosit samostatně.[27] Na začátku byla hvězda z textilního materiálu - z dracounu s kovovým flitrem. Později, na začátku 19. století, začala být vyvedena v kovu, většinou ve stříbře.[27] Během 19.století se ustálil princip, že řádové hvězdy 1. třídy jsou osmicípé a komturské hvězdy (2. třídy) jsou jednodušší, šesticípé nebo čtyřcípé.[28]

Řádové hvězdy jsou obvykle doplněny středovým medailonem, který většinou resonuje symboly na odznaku řádu.[28] Vyznamenání (medaile, kříže apod.) nejsou doprovázena hvězdou.

E. Heslo
Hesla jsou významnou součástí řádů a někdy i vyznamenání (např. některých medailí). Obecně je možné říci, že řádová hesla mohou jednak odrážet legendu o jejich vzniku, nebo mohou být spojená s monarchou či dynastii, kteří řád založili. Dále potom mohou také reflektovat cíl nebo účel za kterými byl ten který řád založen nebo ztělesňovat filozofické nebo náboženské principy řádu jako určitého typu pospolitosti oceněných.[29]

Stupně a třídy

[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od vyznamenání se řády dnes obvykle dělí do několika tříd. Původní, historické řády (dnes se jedná většinou o dynastické řády) byly udělovány a dodnes se udělují v pouze jedné třídě (např. Řád zlatého rouna, Podvazkový řád, Řád sv.Ondřeje atp.). Třídy nebo stupně vznikaly proto, aby se oddělil stupeň zásluh a tedy i stupeň ocenění vyznamenaných.

Dělení řádů na třídy je většinou upraveno řádovým statutem a přes existující vzorec se může značně rozlišovat (některé řády se dělí jenom do tří tříd, jiné do pěti nebo šesti ale existují také řády, které mají sedm tříd).[30]

Základní členění[18]
Třídy Názvy Způsoby nošení a druhy dekorací Obrázek
1. Velkokříž

Grosskreuz (německy)
Grand Cross (anglicky)
Grand'croix (francouzsky)

Odznak na velkostuze (10 cm široké) popř. na řádovém řetězu + řádová hvězda nošená obvykle

na levé straně (u některých řádů na pravé straně hrudi.

Řád sv. Stanislava s odznakem na velkostuze a řádovou hvězdou
2. Komandér

(U některých řádů 2 komandérské stupně: komtur s hvězdou
a komtur)
Kommandeur (německy)
Commander (anglicky)
Commandeur (francouzsky)

Odznak na krční stuze (5 cm široké) + menší a často provedením jednodušší řádová hvězda Odznak 2. třídy Řádu bílého lva
3. Důstojník

Offizier (německy)
Officier (francouzsky)
Officer (anglicky)

Odznak na náprsní stuze s rozetou Odznak důstojníka Řádu rumunské koruny
4. Rytíř

Ritter (německy)
Chevalier (francouzsky)
Knight (anglicky)

Odznak zavěšený na náprsní stuze Řád čestné legie, rytířský stupeň

Způsoby nošení

[editovat | editovat zdroj]

Složení dekorace na vyznamenání, medaily nebo kříži

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání typu mediale nebo kříže jsou v mnohém jednodušší ve svém provedení a obvykle se nedělí do tříd, i když jejich provedení se může rozlišovat provedením v kovu (bronz, stříbro, zlato). Medaile jsou většinou geometrického, většinou oválného nebo kruhového tvaru, které se skládá vedle vlastní medaile ze stuhy, kolmého ouška a závěsného kroužku.[31]

Heraldické figury a symboly

[editovat | editovat zdroj]

Nejčastějším heraldickým symbolem na dekoracích řádů nebo vyznamenání jsou kříže. V případech řádů často určují základní tvar dekorace.

Řádové dekorace také obsahují nebo dokonce mají tvar některých heraldických figur - vetšinou heraldických zvířat. Často se jedná o lvi, orlice nebo orli.

Orel a orlice

[editovat | editovat zdroj]

Další zvířecí symboly

[editovat | editovat zdroj]

Umělé figury

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdy a další figury

[editovat | editovat zdroj]

Různé hvězdy představují důležitý prvek řádových odznaků. Od 17. století se hvězdy objevují také jako samostatné řádové hvězdy I. a někdy i II. třídy.[53]Řády a vyznamenání jsou ale doplňovány i dalšími heraldickými figurami jako jsou například vavřínový věnec nebo palmový list. Ten je tvoří i vlastní odznak v případě francouzského vyznamenání Univerzitní palmy.[54] Hvězdy jsou také nezanedbatelnou součástí řádových odznaků a medailí v případě neevropských zemí, ve kterých je kříž z náboženských důvodů nepřijatelný. To se týká například osmanských řádů nebo saudskoarabských řádů ale celé řady dalších zemí.

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b HENNING, Eckart; HERFURTH, Dietrich. Orden und Ehrenzeichnen. Handbuch der Faleristik. Köln-Weimar-Wien: Böhlau Verlag, 2010. 363 s. ISBN 978-3-412-20617-8. S. 13. (německy)  Dále Orden und Ehrzeichnen.
  2. LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 9.  Dále Encyklopedie řádů.
  3. KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 302 s. ISBN 80-902742-9-5.  Dále jen Řády a vyznamenání.
  4. Encyklopedie řádů, s. 10.
  5. MĚŘIČKA, Václav. Das Buch der Orden und Auszeichnungen. Hanau /M.: Verlag Werner Dausien, 1990. 252 s. ISBN 3-7684-1680-1. S. 10. (německy)  Dále Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s.
  6. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 11.
  7. Orden und Ehrenzeichnen, s. 14-15.
  8. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 10.
  9. a b Orden und Ehrenzeichnen, s. 145.
  10. Orden und Ehrenzeichnen, s. 146.
  11. Das Buch der Order und Auszeichnungen, s. 12-13.
  12. Orden und Ehrenzeichnen, s. 16-17.
  13. Encyklopedie řádů, s. 9.
  14. Das Buch der Order und Auszeichnungen, s. 13.
  15. Orden und Ehrenzeichnen, s. 21-23.
  16. Encyklopedie řádů, s. 24.
  17. Orden und Ehrenzeichnen, s. 22.
  18. a b Encyklopedie řádů, s. 26 a 27. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „lob26_27“ použit vícekrát s různým obsahem
  19. Encyklopedie řádů, s. 28.
  20. a b Orden und Ehrenzeichnungen, s. 34.
  21. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 105.
  22. a b Das Buch der Orden und Auszeichnungen. s. 106.
  23. Buch der Orden und Auszeichnungen, s.111.
  24. a b c Buch der Orden und Auszeichnungen, s.120.
  25. a b Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 220.
  26. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 143.
  27. a b c Encyklopedie řádů, s. 30.
  28. a b Orden und Ehrenzeichnungen, s. 30.
  29. 'Orden und Ehrenzeichnungen, s. 40-41.
  30. Encyklopedie řádů, s. 26.
  31. Řády a vyznamenání, s. 8.
  32. Encyklopedie řádů, s. 11.
  33. Encyklopedie řádů, s. 65 a 67.
  34. Encyklopedie řádů, s. 142-143.
  35. Encyklopedie řádů, s. 119.
  36. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 60.
  37. Encyklopedie řádů. s. 141.
  38. Encyklopedie řádů, s. 115-116.
  39. Encyklopedie řádů, s. 141 a 142.
  40. Encyklopedie řádů s. 142 a110.
  41. Encyklopedie řádů, s. 98.
  42. Encyklopedie řádů, s. 126.
  43. Encyklopedie řádů, s. 75.
  44. Encyklopedie řádů,s. 193.
  45. Encyklopedie řádů, s. 195.
  46. Encyklopedie řádů, s. 61.
  47. Encyklopedie řádů, s. 122-123.
  48. Encyklopedie řádů, s. 61.
  49. Encyklopedie řádů, s. 151.
  50. Encyklopedie řádů,s. 126.
  51. Encyklopedie řádů, s. 118.
  52. Encyklopedie řádů, s. 124-125.
  53. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 143.
  54. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 127.
  55. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 154.
  56. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 159 a .
  57. Das Buch der Orden und Auszeichnungen, s. 154.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]