hřiště

• IPA: [ˈɦr̝ɪʃcɛ]

• hři-š-tě

Příponou -iště k substantivu hra.

• (nářečně) řiště, hříště, hříšt, hřisko^[1]

• rod střední

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	hřiště	hřiště
genitiv	hřiště	hřišť / hřiští
dativ	hřišti	hřištím
akuzativ	hřiště	hřiště
vokativ	hřiště	hřiště
lokál	hřišti	hřištích
instrumentál	hřištěm	hřišti

1. místo vyhrazené dětem ke hraní her
   • Město vybudovalo nové bezpečné dětské hřiště na okraji parku.
2. (ve sportu) místo vyhrazené sportovnímu soutěžení podle pravidel
   • Rozměry fotbalového hřiště musí být v souladu s pravidly fotbalu.
3. (staročesky) (nářečně) náves

1. místo k hraní dětí

   • angličtina: playground
   • bosenština: igralište s
   • francouzština: aire de jeux ž
   • hebrejština: גַּן־שׁעֲשׁוּעִים m
   • japonština: 遊び場
   • němčina: Spielplatz m
   • nizozemština: speelveld s
   • polština: plac zabaw m
   • ruština: площадка ž, игровая площадка ž
   • řečtina: παιδική χαρά ž
   • slovenština: ihrisko s
   • turečtina: oyun alanı
2. plocha pro sportovní zápas

   • angličtina: pitch, field
   • francouzština: terrain m
   • němčina: Sportplatz m
   • polština: boisko s
   • ruština: поле s
   • řečtina: γήπεδο s
   • slovenština: ihrisko s
   • turečtina: okul bahçesi
3. —

• hra
• hrát si
• hřišťátko

• bláto na hřišti

• Článek Hřiště ve Wikipedii