Přeskočit na obsah

Felix Jenewein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Felix Jenewein
Felix Jenewein (foto Jan Mulač, 1898)
Felix Jenewein (foto Jan Mulač, 1898)
Narození4. srpna 1857
Kutná Hora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. ledna 1905 (ve věku 47 let)
Brno
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníKutná Hora
Alma materAkademie výtvarných umění ve Vídni
Akademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, litograf, učitel, grafik, kreslíř a ilustrátor
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felix Jenewein (4. srpna 1857 Kutná Hora[1]2. ledna 1905 Brno[2]) byl český malíř a ilustrátor.

Felix Jenewein pocházel z rodiny Felixe Jeneweina (* 1805), úředníka továrny na tabák v Sedlci u Kutné Hory, a jeho ženy Barbory (* 1818). Měl sestry Filipínu a Barbaru. Otec pocházel z Hallu v Tyrolsku, později rodinu opustil a odstěhoval se na Žižkov.[3][4]

Na doporučení Antonína Lhoty šel ke zkouškám na pražskou Akademii, kde pak studoval historickou malbu v ateliéru Antonína Lhoty a Jana Sweertse. Ve studiu pokračoval na vídeňské akademii u prof. Josefa Matyáše Trenkwalda, během studií se svým profesorem pracoval na freskové výzdobě Votivního chrámu ve Vídni. Přátelil se s Josefem Tulkou a Maxem Pirnerem, patřil ke generaci Národního divadla. Vyšel z romantismu Mánesova ladění, postupně přešel k nazarenismu a secesi.

14. ledna 1877 narukoval jako jednoroční dobrovolník k 25. pěšímu pluku do Chamulu. 7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (1862–1941),[5] která vydala paměti. O svého bratra pečovala také malířova sestra také Filipína Jeneweinová, učitelka a ředitelka dívčí obecné školy v Praze na Žižkově.[6]

Většinu svého tvůrčího života působil v Praze.

Zúčastnil se soutěže na výzdobu Rudolfina. Uplatnil se jako ilustrátor (časopisy Paleček, Šotek, Zlatá Praha) a v letech 1890–1892 jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1902 vyučoval v Brně na Vysokém učení technickém. V Brně byl také členem poradního sboru a nákupní komise Moravského zemského muzea.

V Brně předčasně zemřel stižen mrtvicí. Byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých.[7]

Vytvořil především sugestivní historická díla, v kterých navazuje na nazarenskou katolickou tematiku a kompozici. V mládí se nesetkal s velkým pochopením pro svá tragická a katastrofická témata i temné barevné ladění. Jeho umělecký názor byl doceněn teprve s nástupem secesního symbolismu. Jeho největší monumentální realizací je výzdoba interiéru kostela Svaté rodiny ve Vídni na Neu-Ottakringu z roku 1898 (malba rodokmenu Kristova a apoštolů). Stěžejním dílem je také šestidílný cyklus kartonů Mor malovaný technikou kvaše, dnes ve sbírce Národní galerie v Praze. Jeneweinovu uměleckou pozůstalost odkoupila Moderní galerie Království českého v Praze. Město Kutná Hora zřídilo Galerii Felixe Jeneweina, která pravidelně pořádá výstavu z jeho díla. Jeho práce jsou rovněž ve sbírkách GVU v Ostravě a Moravské galerie v Brně.

Pozůstalost a posmrtné pocty

[editovat | editovat zdroj]
  • Pozůstalost je uložena ve Státním okresním archivu v Kutné Hoře.
  • Jeneweinova ulice je v Brně a v Kutné Hoře
  • Na rodném domě v Kutné Hoře je umístěna umělcova busta

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]