Přeskočit na obsah

Čchen Jü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Čchen Jü
Narození11. listopadu 1901
Úmrtí21. března 1974 (ve věku 72 let)
Kanton
Alma materMezinárodní Leninova škola
Povolánípolitik
Politická stranaKomunistická strana Číny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Čchen Jü je čínské jméno, v němž Čchen je příjmení.

Čchen Jü (čínsky pchin-jinem Chén Yù, znaky tradiční 陳郁; 11. listopadu 190121. března 1974) byl čínský komunistický revolucionář a politik, guvernér Kuang-tungu (1957–1967), poté místopředseda kuangtungského revolučního výboru (od 1968), předtím ministr uhelného průmyslu (1955–1957) a ministr průmyslu paliv (1949–1955). Byl členem širšího vedení Komunistické strany Číny jako kandidát (1945–1956) a člen (od 1956) ústředního výboru KS Číny. Do komunistické strany vstoupil roku 1925, vedl odborový svaz námořníků, v letech 1930–1931 krátce působil v ústředním výboru a politbyru, poté do roku 1940 studoval a pracoval v Sovětském svazu, ve 40. letech působil na komunistických územích v Číně – v Jen-anu a Mandžusku.

Čchen Jü se narodil v okrese Pao-an v provincii Kuang-tung jako Čchen Sü-kuej (čínsky pchin-jinem Chén Xùguì, znaky tradiční 陳旭貴). V mládí se živil příležitostnými pracemi, později si změnil jména na Čchen Jü a stal se námořníkem. Od roku 1922 se začal angažovat v odborech, roku 1925 vstoupil do Komunistické strany Číny[1] a v prosinci 1927 se připojil k povstání v Kantonu. Roku 1928 působil jako člen provinčního vedení KS Číny v Kuang-tungu a vedoucí organizačního oddělení tamtéž, současně vykonával funkci předsedy Všečínského odborového svazu námořníků.

V září 1930 byl zvolen členem ústředního výboru KS Číny. V lednu 1931 byl na zasedání ústředního výboru KS Číny zvolen členem politbyra a kandidátem stálého výboru politbyra. V únoru 1931 bylo jeho členství v ústředním výboru pozastaveno kvůli jeho spojení se skupinou kolem Luo Čang-lunga (vyloučeného z KS Číny za útoky na stranické vedení zprava).[2] a v červnu 1931 byl vyslán na studia na Leninův institut v Moskvě. V roce 1934 byl (kvůli svým prohřeškům z roku 1931) přeložen do Stalingradského traktorového závodu jako dělník.[2] V listopadu 1939 byl ospravedlněn a vrátil na Leninův institut. V únoru 1940 odjel do Číny, aby studoval na ústřední stranické škole. Na závěr VII. sjezdu KS Číny v dubnu–červnu 1945 byl zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny.

Po vítězství ve válce s Japonskem byl vyslán do severovýchodní Číny. V roce 1946 byl převelen na místo tajemníka okresního výboru KS Číny v I-po-chua v provincii Che-ťiang a politického komisaře 359. brigády a v únoru 1947 byl převeden na místo zástupce vedoucího průmyslového výboru severovýchodního byra ÚV KS Číny, kde vedl pracovní skupinu, která se přesunula do Severního Mandžuska, aby obnovila a rozvinula výrobu v uhelných pánvích v Ťi-si, Che-kangu atd. V roce 1947 začal připravovat založení školy kádrů pracovníků severovýchodního uhelného hornictví (nyní Chejlungťiangská vědecká a technologická univerzita a působil jako první ředitel této školy.

V roce 1949 se stal ministrem těžkého průmyslu severočínské lidové vlády, jeho ministerstvo bylo v říjnu 1949 převedeno pod ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky a rozděleno na dvě ministerstva – průmyslu paliv a strojírenství. Čchen Jü se stal ministrem průmyslu paliv.[1] Od roku 1951 byl také prezidentem Čínského institutu hornictví a technologie. Po rozdělení ministerstva palivového průmyslu v roce 1955 se Čchen Jü stal ministrem uhelného průmyslu. Delegáti VIII. sjezdu KS Číny v září 1956 ho zvolili členem ústředního výboru, znovuzvolen byl i na následujících sjezdech roku 1969 a 1973. V letech 1959 a 1964 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1]

V srpnu 1957 byl Čchen Jü přeložen z Pekingu do Kantonu na místo guvernéra provincie Kuang-tung a tajemníka kuangtunského provinčního výboru KS Číny. Od roku 1961 byl současně tajemníkem středojižního byra ÚV KS Číny (od roku 1965 třetím tajemníkem; do 1967). V listopadu 1967 byl v rámci kulturní revoluce z úřadu guvernéra odvolán, ale už v únoru 1968 se stal místopředsedou revolučního výboru provincie Kuang-tung.[1]

Zemřel 21. března 1974[1] ve věku 73 let v Kantonu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 陈郁 (1901年) na čínské Wikipedii.

  1. a b c d e BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 56–57. (anglicky) 
  2. a b GAO, Hua. How the Red Sun Rose. The Origin and Development of the Yanan Rectification Movement, 1930-1945. Hong Kong: The Chinese University of Hong Kong, 2018. 812 s. ISBN 978-962-996-822-9. S. 112. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]