Přeskočit na obsah

Ekonomika Turecka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ekonomika Turecka
Istanbulská čtvrť Levent
Istanbulská čtvrť Levent
MěnaTurecká lira (TRY, ₺)
Fiskální obdobíkalendářní rok[1]
Obchodní organizaceG-20, OECD, Evropská celní unie, WTO, ECO, BSEC, Skupina D-8, AIIB
Statistické údaje
Populace 83 154 997 (1. ledna 2020)[2]
HDP $743,708 mld. (nominalní, 2019 odhad)[3]
$2,362 bil. (PPP, 2019)[4]
Změna HDP−3,8% (2020e) 5,0% (2021e)[5]
HDP podle sektorůzemědělství: 8,6%
průmysl:27,1%
služby: 64,3%
Inflace (CPI)58,65% (ENAGRUP 2021)[6]
Míra chudobyNegativní růst 13,9% (2017)[7]
Pracovní síla 33 119 411 (2019)[8]
Pracovní síla podle sektorůzemědělství: 17,7%
průmysl: 27%
služby: 55,3%
NezaměstnanostNegativní růst 17,2% (2020 odhad)[4]
Zahraničí
Vývoz $180,2 mlf. [9]
Dovoz $234,2 mld. (2017)[10]
Hrubý zahraniční dluhNegativní růst $452,4 mlf. (31. 12 2017 odhad) [1]
Veřejné finance
Veřejný dluh 26,5% HDP (2017)[11]
Příjmy172,8 mld. (2017 odhad)[1]
Výdaje185,8 mld. (2017 odhad)[1]

Ekonomika Turecka je rozvíjející se tržní ekonomikou, jak je definováno Mezinárodním měnovým fondem.[12] Podle Světové informační knihy CIA je Turecko mezi vyspělými zeměmi světa.[13] Turecko je také definováno ekonomy a politology jako jedna z nově industrializovaných zemí světa. Turecko má 55. největší HDP na světě[14][15] a 13. největší HDP na základě partnerství veřejného a soukromého sektoru.[14] Země patří mezi přední světové výrobce zemědělských produktů, textilu, motorových vozidel, dopravního vybavení, konstrukčních materiálů, spotřební elektroniky a domácích spotřebičů. Od srpna 2018 prochází Turecko měnovou a dluhovou krizí, která se vyznačuje poklesem turecké liry (TRY), vysokou inflací, rostoucími náklady na půjčky a odpovídajícím způsobem rostoucím nesplácením úvěrů. Krize byla způsobena nadměrným schodkem běžného účtu turecké ekonomiky a dluhem v cizí měně, v kombinaci s rostoucí autoritářstvím vládnoucí a rozvojové strany a neortodoxními představami prezidenta Erdogana o úrokové politice.[16][17][18]

Do češtiny se také vžilo přirovnání „turecké hospodářství“, které souvisí se sociálním, hospodářským a morálním úpadkem Osmanské říše v 17. a 18. století.[zdroj?]

Makroekonomické trendy

[editovat | editovat zdroj]

Turecko má 17. největší nominální HDP na světě[14] a 13. největší HDP na základě PPP.[14] Země je zakládajícím členem hlavních ekonomik OECD (1961) a G-20 (1999). Od roku 1995 je Turecko smluvní stranou celní unie Evropské unie - Turecko. CIA klasifikuje Turecko jako rozvinutou zemi.[19] Ekonomové a politologové často označují Turecko za nově industrializovanou zemi,[20][21][22] zatímco Merrill Lynch, Světová banka a The Economist popisují Turecko jako rozvíjející se tržní ekonomiku.[23] [24] [25] Světová banka klasifikuje Turecko jako zemi s vyšším středním příjmem, pokud jde o HDP na obyvatele v roce 2007.[25] Průměrná mzda absolventů byla v roce 2010 10,02 USD za hodinu práce. Turecká míra účasti na pracovní síle 56,1 % je zdaleka nejnižší ze zemí OECD, kde je střední míra 74 %.[26] Podle průzkumu časopisu Forbes z roku 2014 měl Istanbul, hlavní město Turecka, v roce 2013 celkem 37 miliardářů, což je 5. místo na světě.[27] Rok 2017 byl druhým rokem po sobě, kdy odešlo z Turecka více než 5 000 jednotlivců s vysokou čistou hodnotou (HNWI, definovaných jako držitelé čistých aktiv ve výši nejméně 1 milionu USD).

Ekonomické sektory

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělský sektor

[editovat | editovat zdroj]
Atatürkova přehrada je největší z 22 přehrad jihovýchodního anatolského projektu. Program zahrnuje 22 přehrad, 19 vodních elektráren a zavlažování 1,82 milionu hektarů půdy. Celkové náklady na projekt se odhadují na 32 miliard dolarů. Celkový instalovaný výkon elektráren je 7 476 MW a předpokládaná roční výroba energie dosáhne 27 TWh.

V Turecku patří ekonomika zemědělství mezi 10 nejlepších na světě. Polovina země obsahuje zemědělskou půdu a téměř čtvrtina populace je zaměstnaná v oblasti zemědělství. Turecko je hlavním producentem obilí, cukrové řepy, mléka, drůbeže, bavlny, rajčat a dalšího ovoce a zeleniny. Zároveň je největším producentem meruněk a lískových oříšků. Turecko importuje zvířecí krmiva, které se spotřebovávají na rapidně rostoucí drůbeží sektor, dále pak importuje olejnatá semena (včetně sójových bobů), a též obilné produkty. Turecko také importuje bavlnu pro vlastní pokročilý textilní sektor a pro sektor zpracování potravin a pekařství.[28]

Průmyslový sektor

[editovat | editovat zdroj]

V Turecku měří průmyslová výroba produkci podniků integrovaných do průmyslového sektoru hospodářství. Výroba je nejdůležitějším odvětvím a představuje 84 procent celkové produkce. Největší segmenty ve zpracovatelském průmyslu jsou: Potravinářské výrobky (16 procent z celkové produkce); základní kovy (11 procent); motorová vozidla, přívěsy a návěsy (9 procent); textil (8 procent); ostatní nekovové minerální výrobky (6 procent); pryžové a plastové výrobky (5 procent); chemikálie a chemické výrobky (5 procent); elektrická zařízení (5 procent); oblečení (5 procent); a kovové výrobky (5 procent).[29]

Turecký stavební a smluvní sektor

[editovat | editovat zdroj]

Podle zprávy amerického časopisu je Turecko, které drží 4,6 % globálního trhu dodavatelů, nadále druhým největším dodavatelem na světě. Společnost Engineering News Record (ENR) oznámila, že 44 tureckých firem bylo mezi 250 nejvýznamnějšími dodavatelskými společnostmi na světě, a to podle písemného prohlášení Turecké asociace dodavatelů (TCA) vydané 22. srpna 2019. Turečtí dodavatelé také zvýšili svůj podíl na trhu na Středním východě z 9,7 % na 10,4 % v roce 2018, zatímco jeho podíl na asijském trhu se snížil, ze 4 % na 2,1 %.[30]

Sektor služeb

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 bylo v Turecku devadesát osm letišť,[31] z toho 22 mezinárodních.[32] Od roku 2018 je nejrušnějším letištěm je Letiště Istanbul, které má do roku 2025 obsluhovat 200 milionů cestujících ročně.[33] Společnost Turkish Airlines, vlajkový dopravce Turecka od roku 1933, byla společností Skytrax vybrána jako nejlepší letecká společnost v Evropě po dobu pěti po sobě následujících let od roku 2011 do roku 2015.[34][35] S 435 destinací (51 tuzemských a 384 mezinárodních) ve 126 zemích po celém světě je Turkish Airlines největším dopravcem na světě podle počtu zemí obsluhovaných od roku 2016.[36] Celková délka železniční sítě byla v roce 2018 12 740 km, což je 24. místo na světě, včetně 5 467 km elektrifikované tratě.[37] Turecké státní dráhy, které ovládají většinu železnic v Turecku, začaly stavět vysokorychlostní železniční tratě v roce 2003. Dne 13. března 2009 vstoupila do provozu první fáze vysokorychlostní železnice Ankara – Istanbul mezi Ankarou a Eskişehirem. Služba YHT mezi Ankarou a vlakovým nádražím Pendik na asijské straně Istanbulu začala dne 27. července 2014.[38]

Na svém vrcholu v roce 2014 přitahovalo Turecko přibližně 42 milionů zahraničních turistů, což je 6. nejoblíbenější turistická destinace na světě.[39] Tento počet se však v roce 2015 snížil na přibližně 36 milionů a v roce 2016 na přibližně 25 milionů.[40][41] Oživení však začalo v roce 2017, kdy počet zahraničních návštěvníků vzrostl na 32 milionů a v roce 2018 na 39,5 milionů návštěvníků.[42][43]

Mezinárodní obchod

[editovat | editovat zdroj]
Graf tureckého vývozu, 2019

Od roku 2016 jsou hlavními obchodními partnery Turecka Německo, Rusko a Spojené království, Spojené arabské emiráty, Irák, Itálie a Čína. Turecko využilo celní unii s Evropskou unií, podepsané v roce 1995, ke zvýšení průmyslové výroby pro vývoz, přičemž využilo zahraničních investic pocházejících z EU do této země.[44] Kromě celní unie má Turecko dohody o volném obchodu s 22 zeměmi.[45] Turecko exportuje hlavně automobily a automobilové součástky, dodávky, zlato a šperky.

Přírodní zdroje

[editovat | editovat zdroj]

Energetika

[editovat | editovat zdroj]

Ropa a zemní plyn

[editovat | editovat zdroj]
Rafinerie SOCAR Star Aegean v Izmiru; většina ropy se dováží

Turecko je producentem ropy a zemního plynu, ale úroveň výroby státem vlastněného TPAO nestačí k tomu, aby byla země soběstačná, což z Turecka činí čistého dovozce ropy i plynu.

Jaderná energie

[editovat | editovat zdroj]

Turecko nemá žádné jaderné elektrárny, ale první se očekává, že bude uveden do provozu v roce 2023. Kromě toho vláda oznámila záměry pro další tři jaderné elektrárny se čtyřmi reaktory, každá jako součást 100 GWe vyžadovaných do roku 2030.[46]

Geotermální energie

[editovat | editovat zdroj]

Geotermální energie v Turecku by se mohla výrazně rozšířit, pokud bude možné vyřešit problém s emisemi oxidu uhličitého.[47] Turecko je v geotermálním potenciálu sedmou nejbohatší zemí světa. V současné době působí v Turecku dvě elektrárny. Od roku 2018 má Turecko instalovaný výkon 1 350 MW,[47] čtvrtý největší na světě po Spojených státech, Indonésii a Filipínách.

Nerostné suroviny

[editovat | editovat zdroj]

Turecko je desátým největším producentem nerostných surovin na světě z hlediska rozmanitosti. V Turecku se v současnosti vyrábí zhruba 60 různých minerálů. Nejbohatší ložiska nerostných surovin v zemi jsou soli bóru, zásoby Turecka činí 72% celkové sumy na světě. Další přírodní zdroje zahrnují uhlí, železnou rudu, měď, chrom, uran, antimon, rtuť, zlato, baryt, boritan, celestin (stroncium), smirek, živce, vápenec, magnezit, mramor, perlit, pemza, pyrity (síra) a jíl.

Regionální rozdíly

[editovat | editovat zdroj]

Bohatství země se soustřeďuje hlavně na severozápad a západ, zatímco na východ a jihovýchod trpí chudobou, nižší hospodářskou produkcí a vyšší mírou nezaměstnanosti. V souladu s neustálým hospodářským růstem v Turecku v posledních deseti letech však začaly části Anatolie dosahovat vyššího hospodářského standardu. Tato města jsou známá jako Anatolští tygři.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Economy of Turkey na anglické Wikipedii.

  1. a b c d The World Factbook [online]. Central Intelligence Agency [cit. 2020-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-03. 
  2. Population on 1 January [online]. World Bank [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 
  3. World Economic Outlook Database, October 2019 [online]. International Monetary Fund [cit. 2019-10-16]. Dostupné online. 
  4. a b World Economic Outlook Database, April 2020 [online]. International Monetary Fund [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  5. Global Economic Prospects, June 2020 [online]. World Bank [cit. 2020-06-16]. S. 80. Dostupné online. 
  6. ENAGRUP Consumer Price Index. https://enagrup.org/. ENAGRUP, 3 November 2021. Dostupné online [cit. 3 November 2021]. (anglicky) 
  7. Poverty headcount ratio at national poverty lines (% of population) [online]. World Bank [cit. 2020-03-21]. Dostupné online. 
  8. Labor force, total - Turkey [online]. World Bank [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. 
  9. Archivovaná kopie. www.paraanaliz.com [online]. [cit. 2020-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-03. 
  10. Turkey's exports cross $157 billion in 2017 [online]. [cit. 2019-03-11]. Dostupné online. 
  11. European Economy 2017, p 127 [online]. European Commission, 2017 [cit. 2017-05-17]. Dostupné online. 
  12. "IMF Advanced Economies List. World Economic Outlook"
  13. "The World Factbook".cia.gov.
  14. a b c d "World Economic Outlook Database, October 2019". IMF.org. International Monetary Fund. Retrieved 16 October 2019.
  15. "Turkey's Lessons for Emerging Economies - Caixin Global". www.caixinglobal.com. Retrieved 2018-08-20.
  16. Borzou Daragahi (25 May 2018). "Erdogan Is Failing Economics 101". Foreign Policy.
  17. "Inflation rise poses challenge to Erdogan as election looms". Financial Times. 5 June 2018.
  18. Matt O'Brien (13 July 2018). "Turkey's economy looks like it's headed for a big crash". Washington Post.
  19. Developed Countries, World Factbook, CIA.
  20. Mauro F. Guillén (2003). "Multinationals, Ideology, and Organized Labor". The Limits of Convergence. Princeton University Press. pp. 126 (Table 5.1). ISBN 0-691-11633-4.
  21. David Waugh (2000). "Manufacturing industries (chapter 19), World development (chapter 22)". Geography, An Integrated Approach (3rd ed.). Nelson Thornes Ltd. pp. 563, 576–579, 633, and 640. ISBN 0-17-444706-X.
  22. N. Gregory Mankiw (2007). Principles of Economics (4th ed.). ISBN 978-0-324-22472-6.
  23. "Turkey's economy sees recovery signs as risks remain_English_Xinhua". Xinhua. 28 June 2009. Retrieved 2011-08-29.
  24. "Fund management". The Economist. 2009-07-16.
  25. a b "Turkey - Country Brief 2010". Worldbank.org.tr. Retrieved 2011-08-29.
  26. "Employment - Labour force participation rate - OECD Data". theOECD.
  27. "Forbes Top 10 Billionaire Cities - Moscow Beats New York Again". Forbes. 2013-03-14. Retrieved 2014-12-26.
  28. https://www.export.gov/article?id=Turkey-Agriculture
  29. https://tradingeconomics.com/turkey/industrial-production
  30. http://www.hurriyetdailynews.com/turkey-remains-world-second-biggest-contractor-146008
  31. Archivovaná kopie. www.cia.gov [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-20. 
  32. https://web.archive.org/web/20131225064653/http://www.studyinturkey.org/en/discover-turkey/first-step-to-turkey/international-airports/
  33. https://www.theguardian.com/cities/2019/apr/06/turkish-airlines-switching-to-new-airport-all-in-45-hours
  34. https://web.archive.org/web/20130425042957/http://www.worldairlineawards.com/awards_2012/europe.htm
  35. http://www.hurriyetdailynews.com/turkish-airlines-named-best-airline-in-europe-for-fifth-year-in-a-row-84117
  36. https://web.archive.org/web/20181109005234/https://www.aa.com.tr/en/economy/turkish-airlines-net-profit-triples-in-9-month-/1305435
  37. Archivovaná kopie. www.tcdd.gov.tr [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-15. 
  38. https://railturkey.org/2014/07/26/istanbul-ankara-high-speed-train-opened/
  39. https://www.dailysabah.com/tourism/2015/01/01/42-million-tourists-visit-turkey-in-2014
  40. https://www.theguardian.com/travel/2016/oct/05/turkey-tourism-industry-reels-year-to-forget-istanbul-antalya
  41. http://www.hurriyetdailynews.com/turkishgerman-ties-at-historic-low-says-scholar-faruk-sen-106324
  42. Archivovaná kopie. www.itij.com [online]. [cit. 2019-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-22. 
  43. https://web.archive.org/web/20070614030216/http://www-wds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2006/05/03/000016406_20060503112446/Rendered/PDF/wps3908.pdf
  44. https://oec.world/en/profile/country/tur/
  45. https://www.world-nuclear.org/information-library/country-profiles/countries-t-z/turkey.aspx
  46. http://pubdocs.worldbank.org/en/925341551688872726/World-Bank-Turkey-ToR-consultant-CO2-emissions.pdf
  47. a b https://www.economist.com/special-report/2010/10/23/anchors-aweigh

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]