Přeskočit na obsah

Karel Janoušek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
arm. gen. RNDr. Karel Janoušek, KCB
Karel Janoušek na fotografii pořízené během jeho pobytu v Británii.
Karel Janoušek na fotografii pořízené během jeho pobytu v Británii.

Narození30. října 1893
Rakousko-Uhersko Přerov, Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. října 1971 (ve věku 77 let)
Československo Praha, Československo
Místo pohřbeníLibeňský hřbitov
Hřbitov Šárka
Civilní činnostúředník firmy Kratochvíl, politický vězeň, skladník a inventurník v n. p. Textil
Vojenská kariéra
Hodnostdivizní generál/letecký maršál Royal Air Force
(armádní generál in memoriam)
Doba služby1915–1948
SloužilRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Srbská vlajka (1882–1918) Srbské království
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
FrancieFrancie Francie
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Československo Československé státní zřízení v exilu
SložkaRakousko-uherská armáda (1915–1916)
Srbská armáda (1916)
Československé legie (1916–1920)
Československá armáda (1920–1924)
Československé letectvo (1924–1948)
Armée de l'air (1939–1940)
Royal Air Force (1940–1945)
Jednotkac. k. pěší pluk č. 57
8. srbský pěší pluk (velitel družstva)
1. čs. střelecký pluk (velitel družstva, později čety)
Kazaňský důstojnický prapor (velitel roty)
Pěší pluk 2 (velitel praporu)
XXII. brigáda (pobočník velitele)
VLU Cheb (učitel všeobecné taktiky, zástupce velitele)
Letecký pluk 3 (zástupce velitele)
Hlavní štáb československé branné moci (podnáčelník pro zvláštní úkoly)
Velel7. rota 1. čs. střeleckého pluku
II. peruť leteckého pluku 3
Letecký pluk 6
Letecký pluk 1
1./III. odděl. MNO (přednosta)
Velitelství zemského letectva Praha
Letectvo I. armády (1938)
III. (letecký) odbor ČSVS (přednosta)
Inspektorát československého letectva ve Velké Británii
Inspektor protiletecké obrany u hlavního štábu
Válkyprvní světová válka
ruská občanská válka
druhá světová válka
Bitvybitva u Zborova
bitva o Británii
VyznamenáníStužka řádu Bílého lva první třídy Řád Bílého lva I. třídy (in memoriam)
Stužka Řádu M. R. Štefánika II. třídy Řád Milana Rastislava Štefánika II. tř. (i.m.)
Stužka Řád Slovenského národního povstání I. tř.
Stužka čsl. válečného kříže 1939 Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Československé medaile Za zásluhy I. stupně Československá medaile za zásluhy I. stupně
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Stužka Zborovské pamětní medaile Zborovská pamětní medaile
Stužka řádu Lázně komandér Řádu lázně
Stužka Hvězdy 1939–1945 Hvězda 1939–1945
Stužka komandéra řádu Čestné legie komandér Řádu čestné legie
Stužka Croix de guerre 1914–1918 s palmou Croix de guerre 1914–1918
Stužka Croix de guerre (1939–1945) Croix de guerre (1939–1945)
Stužka komandéra Legion of Merit komandér Legion of Merit
Stužka komandérského kříže řádu Polonia Restituta komandér Řádu znovuzrozeného Polska
Stužka řádu Rumunské hvězdy Řád rumunské hvězdy (komandér)
Stužka řádu Jugoslávské koruny Řád jugoslávské koruny III. třídy
Stužka Vojenského řádu sv. Jiří 4. stupně Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Další významy jsou uvedeny na stránce Karel Janoušek (rozcestník).

Karel Janoušek (30. října 1893, Přerov[1]27. října 1971, Praha) byl československý armádní generál i. m. a letecký maršál, člen prvního a druhého odboje a vězeň komunistického režimu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1938

[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce bojoval v řadách Československých legií v Rusku, dosáhl zde hodnosti kapitána.[2]

V období první republiky se stal zemským leteckým velitelem pro Čechy, v roce 1936 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[3]

Za druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války organizoval tvorbu československých leteckých jednotek v Royal Air Force. Je jediným Čechoslovákem, který získal hodnost leteckého maršála RAF; 17. května 1945 mu ji udělil britský král Jiří VI.Československém letectvu dosáhl hodnosti divizního generála.

Jeho působení v západním odboji mělo za následek internaci jeho rodinných příslušníků nacisty. Během války tak zemřela Janouškova manželka, sestra, bratr a dva švagři. Přežila jen jeho druhá sestra a dva bratři, jeden z nich ale ještě v září 1951 zemřel na následky krutého věznění.[4]

Po roce 1948

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska na fasádě domu v ulici U Železné lávky 4 v Praze na Malé Straně.

Krátce po únorovém převratu byl nejprve přeložen do výslužby a později jej Státní bezpečnost vyprovokovala k pokusu o emigraci, při kterém ho zatkla. V následném vykonstruovaném procesu byl vrchním vojenským soudem „za dezerci, pokus o zločin vojenské zrady a pokus o zločin úkladů o republiku“ odsouzen nejprve k trestu smrti. S ohledem na to, že údajný čin nebyl dokonán, byl trest změněn na 18 let těžkého žaláře, degradaci na vojína, ztrátu akademického titulu a vyznamenání.[5]

Po několika odvoláních Janouška i žalobce byl nakonec trest žaláře zvýšen na 19 let. V roce 1950 pak byl odsouzen znovu za údajnou přípravu pokusu o útěk, tentokráte na doživotí. Během svého dvanáctiletého věznění vystřídal řadu věznic, včetně Leopoldova, který měl spolu s koncentračními tábory při jáchymovských uranových dolech pověst nejkrutějšího komunistického vězení a byl často označován za likvidační zařízení. V době doživotního vězení, pod silným psychickým i fyzickým tlakem, byl kontaktován STB a v roce 1956 byl určen jako důvěrník podávat zprávy na důstojníka SS Kleina. Po propuštění z vězení na amnestii v roce 1960 se potýkal s velkou existenční nejistotou, nakonec pracoval jako „inventurník“ v podniku Textil Praha a byl opět po dobu dalších 5 let veden jako spolupracující osoba. Na jeho obranu je nutno poznamenat, že ve svých zprávách se letců ze západu aktivně zastával.[6]

V roce 1968 byl zcela rehabilitován, avšak hodnost a vyznamenání mu navráceny nebyly. Začal sepisovat své paměti, ale smrt jej zastihla na samém začátku této činnosti. Urna s popelem byla uložena v hrobě rodiny Hofmannovy a Fenzlovy na Libeňském hřbitově v Praze.[7] Dne 12. května 2014 byly ostatky přeneseny na hřbitov v Šárce v Dejvicích za přítomnosti rodinných příslušníků, zástupců Československé obce legionářské, Klubu vojenské historie 276th Sqdn (reenacted) RAF, o. s., Leteckého klubu generála Janouška a Mezinárodního řádu Křižovníci s červeným srdcem Cyriaci.[8]

Pamětní deska na domě v Praze 2, ul. Malá Štěpánská 5

Po roce 1989

[editovat | editovat zdroj]

Plného zadostiučinění se mu dostalo až po listopadu 1989, kdy mu byla rozkazem prezidenta ČSFR ze dne 23. srpna 1990[9] vrácena hodnost i vyznamenání. 2. prosince 1991 mu byla posmrtně udělena nejvyšší československá vojenská hodnost: armádní generál.[9]

Pojmenování

[editovat | editovat zdroj]

V populární kultuře

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hudebního festivalu Masters of Rock 2012 představila švédská skupina Sabaton píseň „Far from the Fame“ na počest Karla Janouška.[12] Píseň vyšla v roce 2014 také ve studiové verzi na albu Heroes.

Jeho otec Karel Janoušek byl zřízenec dráhy v Přerově a matka byla Adelhaid Gerhart.

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Databáze VHA: Janoušek Karel, 1893. Praha: Vojenský historický archiv Dostupné online. 
  3. Přerovan generálem. S. 4. České slovo [online]. 1936-12-29 [cit. 2021-12-07]. S. 4. Dostupné online. 
  4. Král udělal z Karla Janouška maršála, komunisti pak chudého skladníka [online]. iDNES.cz, 2016-11-05 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. 
  5. Generál K. Janoušek odsouzen na 18 let do žaláře. S. 2. Rudé právo [online]. 1948-06-19 [cit. 2021-12-07]. S. 2. Dostupné online. 
  6. KUDRNA, Ladislav. Zpráva divizního generála Ing. Aloise Vicherka [online]. Valka.cz, 5.2.2013 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. 
  7. KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 184.
  8. Spolek pro vojenská pietní místa: Hrob Karel Janoušek. Ing. František Jedlička, Jan Kincl, 21.10.2014. Dostupné z www.
  9. a b RAJLICH, Jiří. JANOUŠEK Karel. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-01. ISBN 80-7278-233-9. S. 117–119. Archivováno 1. 1. 2014 na Wayback Machine.
  10. „Nebeský jezdec“ se vrátí do vzduchu s českými politiky [online]. iDNES.cz, 2007-10-20 [cit. 2007-10-20]. Dostupné online. 
  11. Armádní generál Karel Janoušek | pvrpz.army.cz. www.bvrpz.army.cz [online]. [cit. 2019-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-07. 
  12. Sabaton.cz Far from the Fame. www.sabaton.cz [online]. [cit. 2012-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-13. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • RAJLICH, Jiří. Jediný československý maršál: životní osudy Air Marshala a armádního generála (in memoriam) RNDr. Karla Janouška, KCB (1893-1971). 1. vyd. Brno: Jota, 2002. 296 s. ISBN 80-7217-178-X. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]