Přeskočit na obsah

Lagerpetidae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLagerpetidae
Stratigrafický výskyt: Střední trias, asi před 236 až 211 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Rekonstrukce přibližného vzezření lagerpetona, zástupce čeledi.
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
InfratřídaArchosauromorpha (Ornithodira)
Nadřádarchosauři (Archosauria)
ČeleďLagerpetidae
Arcucci, 1986
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lagerpetidae je čeleď vývojově primitivních zástupců kladu Avemetatarsalia.[1] Původně byli považováni za blízké příbuzné dinosaurů a byli s nimi řazeni do společného kladu Dinosauromorpha.[2] Nové objevy z roku 2020 však ukazují, že se jednalo spíše o příbuzné (a pravděpodobně i přímé předky) ptakoještěrů.[3] Společně s nimi jsou tak řazeni do kladu Pterosauromorpha.[4][5]

Význam a popis

[editovat | editovat zdroj]
Stavba těla rodu Ixalerpeton.

Tito obvykle drobní dravci měřili na délku pravděpodobně kolem 70 cm a vážili asi 0,5 kg, dosahoval přibližně velikosti dospělé slepice.[6] Největší zástupci měli stehenní kost dlouhou až 22 cm, mohli tedy dosahovat délky přes 2 metry.[7] Mohli se pohybovat jak na zadních končetinách, tak po všech čtyřech.

Zařazení

[editovat | editovat zdroj]

Typový druh Lagerpeton chanarensis byl popsán americkým paleontologem Alfredem Sherwoodem Romerem v roce 1971. Fylogenetická analýza kladu Lagerpetidae byla publikována v roce 2018.[8] Dále do této čeledi spadají rody Dromomeron, Ixalerpeton a Kongonaphon. Vzdálenějšími příbuznými byly rody Lagosuchus a Marasuchus (nejedná-li se o jeden jediný taxon).[9]

Historicky významným druhem je Scleromochlus taylori, formálně popsaný již roku 1907 z pozdního triasu (stáří asi 235 až 205 milionů let) Skotska. Podle současných poznatků se jedná o bazálního zástupce pterosauromorfů právě v rámci čeledi Lagerpetidae.[10]

  1. João Lucas da Silva, Felipe Lima Pinheiro, Mateus Anilson Costa Santos & Maurício Garcia (2023). DE GALHO EM GALHO — LAGERPETIDAE & A ORIGEM DOS PTEROSSAUROS. Paleontologia Em Destaque - Boletim Informativo Da Sociedade Brasileira de Paleontologia. 37 (77): 70-85. doi: https://doi.org/10.4072/paleodest.2022.37.77.04
  2. Garcia, M. S.; et al. (2024). A new sympatric occurrence of lagerpetids (Pan-Aves, Pterosauromorpha) in the Upper Triassic of southern Brazil. Journal of South American Earth Sciences. 104897. doi: https://doi.org/10.1016/j.jsames.2024.104897
  3. https://www.nature.com/articles/s41586-020-3011-4
  4. Kammerer, Christian F.; Nesbitt, Sterling J.; Flynn, John J.; Ranivoharimanana, Lovasoa; Wyss, André R. (2020). A tiny ornithodiran archosaur from the Triassic of Madagascar and the role of miniaturization in dinosaur and pterosaur ancestry. Proceedings of the National Academy of Sciences. 117 (30): 17932–17936. doi: 10.1073/pnas.1916631117
  5. Rodrigo T. Müller (2022). The closest evolutionary relatives of pterosaurs: what the morphospace occupation of different skeletal regions tell us about lagerpetids Archivováno 25. 2. 2022 na Wayback Machine.. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24904
  6. Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  7. Beyl, Alexander; Nesbitt, Sterling; Stocker, Michelle R. (2020). "An Otischalkian dinosauromorph assemblage from the Los Esteros Member (Santa Rosa Formation) of New Mexico and its implications for biochronology and lagerpetid body size". Journal of Vertebrate Paleontology. 0: e1765788. doi: 10.1080/02724634.2020.1765788
  8. Rodrigo Temp Müller, Max Cardoso Langer & Sérgio Dias-Da-Silva (2018). Ingroup relationships of Lagerpetidae (Avemetatarsalia: Dinosauromorpha): a further phylogenetic investigation on the understanding of dinosaur relatives. Zootaxa 4392(1): 149–158. doi: http://dx.doi.org/10.11646/zootaxa.4392.1.7
  9. SOCHA, Vladimír. Půlstoletí králičího krokodýla. OSEL.cz [online]. 6. dubna 2021. Dostupné online.  (česky)
  10. Foffa, D.; et al. (2023). The osteology of the Late Triassic reptile Scleromochlus taylori from μCT data. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.25335

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]