Přeskočit na obsah

Leopold I. Bádenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold I. Bádenský
Leopold I. Bádenský
Leopold I. Bádenský
Narození29. srpna 1790
Karlsruhe
Úmrtí24. dubna 1852 (ve věku 61 let)
Karlsruhe
Místo pohřbeníVelkovévodská pohřební kaple v Karlsruhe
Povolánípanovník
Oceněnívelkokříž Řádu nizozemského lva (1838)
Královský uherský řád sv. Štěpána
Řád sv. Ondřeje
Nábož. vyznáníluteránství
ChoťŽofie Vilemína Švédská (od 1819)[1]
DětiAlexandrina Bádenská
Fridrich I. Bádenský
Wilhelm Bádenský
Cecilie Bádenská
Marie Bádenská
Karel Bádenský
… více na Wikidatech
RodičeKarel Fridrich Bádenský a Luisa Karolina von Hochberg
RodBádenští
PříbuzníAmálie Kristýna Bádenská, Vilém Bádenský, Karl Ludwig von Baden, Ludvík I. Bádenský, Fridrich Bádenský a Maxmilián Bádenský (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leopold I. Bádenský, německy Leopold von Baden (29. srpna 1790, Karlsruhe, Německo24. dubna 1852, tamtéž) byl bádenský velkovévoda od roku 1830 do své smrti.

Původ, mládí

[editovat | editovat zdroj]

Leopold se narodil jako nejstarší syn bádenského velkovévody Karla Fridricha z jeho druhého, morganatického manželství s Luisou Karolinou Geyer von Geyersberg. Ta získala pro sebe a svých pět dětí (čtyři synové a dcera) baronský titul a titul hrabat z Hochbergu. Karel Fridrich měl i tři syny z prvního rovnorodého manželství s Karolínou Luisou Hesensko-Darmstadtskou a nikdo nečekal, že by tato linie byla přerušena a že morganatičtí potomci by mohli usednout na trůn.

Následnictví trůnu

[editovat | editovat zdroj]

Z tohoto důvodu, totiž že neměl v Bádensku žádné perspektivy, rozhodl se Leopold von Hochberg pro kariéru v armádě. V roce 1809 započal studia národohospodářství v Heidelbergu, procestoval Evropu a posléze se jako čtyřiadvacetiletý zapojil do války proti Francii, kde dosáhl hodnosti generálmajora.

Avšak v roce 1817 již bylo zjevné, že mužská linie vládnoucí bádenské dynastie, pokračující v potomcích první manželky Karla Fridricha, vymírá po meči. Jeden za druhým synové bádenského panovnického domu umírali, aniž by zůstavili zákonitých synů a dědiců. K roku 1818 zůstali pouze dva – Leopoldův synovec, vládnoucí Karel Ludvík Fridrich a jeho nevlastní bratr Ludvík, kteří neměli žádné mužské potomky a možné následníky trůnu. Dynastie tak stála před vážným problémem následnictví. Kromě toho existovala smlouva o následnictví bádenského trůnu Wittelsbachy v případě přerušení mužské linie Zähringenů: bavorský král Маxmilián I. Josef byl ženat s Karolinou, starší sestrou velkovévody Karla a měl práva k Bádensku. Aby zachránil dynastii před zánikem, vydal velkovévoda Karel roku 1817 dynastický zákon, jenž učinil z jeho morganatických příbuzných von Hochberg prince a princezny bádenské s plnými právy členů dynastie.

V roce 1830 po smrti svého nevlastního bratra velkovévody Ludvíka I. převzal Leopold, jako čtvrtý bádenský velkovévoda vládu v zemi. Na počátku svého panování vyvolal u obyvatel vysoká očekávání v politické změny, neboť sestavil nový vládní kabinet s pokrokově smýšlejícími členy a na Vánoce roku 1831 vydal nový tiskový zákon. Nemohl však čelit zpětnému tlaku. V následujících letech se kromě jiného stal terčem útoků v aféře Kašpara Hausera. Nespokojenost obyvatel rostla, až vyvrcholila výbuchem revoluce v roce 1848/1849. Panovnická rodina byla vyhnána z Karlsruhe, 13. května uprchla do exilu za hranice do Koblenze. 18. srpna roku 1849 se Leopold vrátil do Karlsruhe s pruským vojskem pod velením pruského prince Viléma a akceptoval bez námitek, že Prusové, kteří byli zodpovědní za celkem 27 rozsudků smrti vynesených nad revolucionáři, převzali kontrolu nad zemí.

Poslední léta

[editovat | editovat zdroj]

Velkovévoda Leopold trpěl již od revoluce zdravotními problémy, jež ještě zesílily po návratu z exilu, což bylo příčinou toho, že 21. února roku 1852 abdikoval. Pátým bádenským velkovévodou se stal jeho nejstarší syn Ludvík II. Vzhledem k jeho duševní chorobě se však vlády ujal druhý Leopoldův syn Fridrich, který se stal velkovévodou v roce 1856.

Leopold I. Bádenský zemřel ve věku 62 let 24. dubna roku 1852, pouhé dva měsíce po své abdikaci.

Jeho památku připomínají v Baden-Badenu ulice a hlavní náměstí, které nesou jeho jméno.

Manželství, potomci

[editovat | editovat zdroj]
Žofie Vilemína Švédská, portrét F. X. Winterhaltera z roku 1831

Za účelem „vylepšit“ Leopoldův status budoucího bádenského panovníka rozhodl velkovévoda Ludvík oženit tohoto svého nevlastního bratra se švédskou princeznou Sofií Vilemínou von Holstein-Gottorp, z tehdy již svržené dynastie Vasa, dcerou sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa a sestry velkovévody Karla Frederiky (jako taková byla pravnučkou Leopoldova otce). K zásnubám došlo roku 1815 a svatba se uskutečnila 25. července roku 1819 v Karlsruhe. Přesto, že sňatek byl uzavřen na základě politických důvodů, vedl v prvních letech manželství bádenský následnický pár harmonický život. Do nástupu Leopolda na bádenský trůn v roce 1830 přišli na svět dcera a čtyři synové, poté ještě další tři děti:

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Леопольд (великий герцог Баденский) na ruské Wikipedii a Leopold (Baden) na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]