Přeskočit na obsah

Marcus Iunius Brutus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcus Junius Brutus
Narození85 př. n. l.
Úmrtí23. října 42 př. n. l. (ve věku 42–43 let)
Filippoi
Příčina úmrtípenetrating trauma
Povolánífilozof, básník a starořímský politik
Politická stranaOptimáti
ChoťClaudia (do 45 př. n. l.)[1][2]
Porcia Catonis (45–43 př. n. l.)[1][3]
Partner(ka)Volumnia Cytheris
RodičeMarcus Iunius Brutus[4][1][5] a Quintus Servilius Caepio[4] a Servilia Caepionis[1][6] a Hortensia[7]
RodJunii Bruti
PříbuzníMarcus Junius Silanus, Junia Tertia[1][8], Junia Prima[1][9] a Junia Secunda[1][10] (sourozenci)
Calpurnius Bibulus (nevlastní syn)
Decimus Iunius Brutus Albinus
Funkcetriumvir monetalis (54 př. n. l.)
moneyer (43–42 př. n. l.)
římský senátor
praetor urbanus
quaestor
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcus Iunius Brutus (85 př. n. l.23. října 42 př. n. l.) byl římský politik, zastánce republikánského zřízení a jeden z iniciátorů spiknutí proti diktátoru Gaiu Iuliu Caesarovi. Pocházel ze slavného římského rodu Juniů, který se významně podílel na svržení římských králů a nastolení republiky, jeho členem, tedy i Marcovým příbuzným, byl například Lucius Iunius Brutus.

Brutus byl dlouhá léta Caesarovým blízkým přítelem. Roku 44 př. n. l. mu Caesar svěřil úřad městské praetury. Brutus však byl zastáncem republikánského zřízení, jež bylo v té době ve vážné krizi, kterou ještě prohlubovaly snahy Caesara po monarchistické vládě. To bylo důvodem Brutovy účasti na spiknutí proti diktátorovi, jemuž se postavil do čela. Na Caesarově zavraždění v březnu 44 př. n. l. se podílel osobně. Poté odešel do Malé Asie, aby tu shromáždil vojsko k boji s Caesarovými přívrženci. Roku 42 př. n. l. byl poražen Marcem Antoniem a Octavianem u Filipp. Po prohrané bitvě spáchal sebevraždu. Autorem Brutova životopisu je Plútarchos.

  1. a b c d e f g Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  2. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  3. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  4. a b Dostupné online.
  5. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  6. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  7. Susan Treggiari: Servilia and her Family.
  8. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  9. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  10. Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]