Markrabě
Markrabě, alternativně markrabí,[1] (z něm. Markgraf; lat. marchio) je buď titul vládce závislého území, nebo vysoký šlechtický titul. Původně šlo o titul kr��lovského nebo císařského úředníka spravujícího marku (tj. pohraniční území Franské říše) nebo markrabství.
Titul zavedl Karel Veliký někdy kolem roku 800, aby zajistil ochranu hranic proti vnějším nepřátelům. Výraz pochází z germánského mark (hranice, resp. pohraniční území), a graf (hrabě), jde tedy o „hraničního hraběte“. Markrabě měl zvláštní výsady, mohl například svolávat válečnou pohotovost. Na jeho práci dohlížel zvláštní panovníkův vyslanec (missus dominicus).
V mnoha zemích Evropy se titul používal i po pádu Franské říše. Do 12. století se však velká část markrabat změnila ze správců na dědičné vladaře. V románských zemích a v Anglii (ovlivněné románsko-normanskou kulturou) později titul markraběte (respektive markýze) přestal označovat držitele vladařské funkce a stal se jenom šlechtickým titulem, udělovaným panovníkem.
Vybraná markrabství[editovat | editovat zdroj]
- Moravské markrabství
- Markrabství Horní Lužice
- Markrabství Dolní Lužice
- Braniborské markrabství
- Montferratské markrabství
- Markrabství Saluzzo
- Rakouské markrabství
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Slovník spisovné češtiny. Praha: Academie, 2001. ISBN 80-200-0493-9. S. 173.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu markrabě na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo markrabě ve Wikislovníku